UNIVERSITY OF DEFENCE IN BRNO

CZECH REPUBLIC

ECONOMICS AND MANAGEMENT

2019 1

Economics and Management - p. 1 - 2019 Brno 31th

July 2019

Published by University of Defence in Brno

ISSN 1802-3975

EDITORIAL BOARD

EDITOR IN CHIEF

Karel SILINGER Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Czech Republic

EDITORIAL BOARD

Pavel BUCKA Armed Forces Academy, Liptovsky Mikulas, Slovakia

Petr CECH Institute of Hospitality Management, Prague, Czech Republic

Zdenek FLASAR Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Czech Republic

Frantisek HANZLIK Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Czech Republic

Vladan HOLCNER Language Training Centre, University of Defence, Brno, Czech Republic

Miroslav KRC Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Czech Republic

Pavel OTRISAL NBC Defence Institut, University of Defence, Brno, Czech Republic

Alena OULEHLOVA Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Czech Republic

Ladislav POTUZAK Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Czech Republic

Radomir SALIGER Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Czech Republic

Petr SPODNIAK The Economic and Social Research Institute (ESRI), Ireland

Martin VLKOVSKY Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Czech Republic

Jaroslav ZELENY Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Czech Republic

EXECUTIVE EDITOR

Vitezslav JAROS

EDITOR

Hana VLACHOVA

Katerina POCHOBRADSKA

Copyright © 2019

All rights reserved. No part of this publication may be reproduced without the prior

permission of University of Defence in Brno University Press.

5

C O N T E N T S

Abayomi Olarewaju ADEOYE, John Femi OBANEWO

IMPACT OF REWARD SYSTEM AND FRINGE BENEFITS ON JOB

SATISFACTION: EMPIRICAL EVIDENCE FROM NIGERIA ........................ p. 7

Jiří ČERNÝ, Petr HRŮZA

TVORBA VIRTUÁLNÍCH TÝMŮ JAKO JEDNA Z CEST OPTIMALIZACE

VELENÍ A ŘÍZENÍ V BUDOUCÍCH OPERACÍCH .......................................... p. 18

Katalin GOMBOS, Aniko Edit SZUCS

REVIEW OF THE EUROPEAN UNION’S REGULATION REGARDING

DEFENCE PROCUREMENT ............................................................................... p. 28

Miroslav KRČ, Pavel SLÁDEK

VĚDECKÉ A NEVĚDECKÉ POZNÁNÍ .............................................................. p. 35

Kateřina POCHOBRADSKÁ

SWOT ANALYSIS AS TOOL FOR EVALUATION OF PROCESS SUPPLY AND

STRATEGY DESIGN ............................................................................................. p. 44

Martin SEDLÁČEK

SOUČASNÝ STAV INFORMAČNÍ PODPORY ŽENIJNÍHO PODSYSTÉMU

VELENÍ A ŘÍZENÍ PŘI PŘEKONÁVÁNÍ VODNÍCH PŘEKÁŽEK ……….. p. 52

Miroslav ŠKOLNÍK

LOGISTIKA V OZBROJENÝCH SILÁCH SLOVENSKEJ REPUBLIKY .... p. 61

Balázs TAKSÁS

TRINITY OF DEFENSE INDUSTRY ................................................................... p. 70

Petr VESELÍK

VYUŽITÍ PROGRAMU MICROSOFT OFFICE EXCEL PŘI VÝUCE

STATISTIKY NA VOJENSKÉ ŠKOLE ............................................................... p. 78

6

The language revision has not been made. The authors are responsible for the papers content.

7

IMPACT OF REWARD SYSTEM AND FRINGE BENEFITS ON

JOB SATISFACTION: EMPIRICAL EVIDENCE FROM NIGERIA

Abayomi Olarewaju ADEOYE, John Femi OBANEWO1

Abstract: The study explored the impact of reward system and fringe benefits on job satisfaction

having Ensure Insurance Nig Plc as its case study. Descriptive research design was adopted in

the study. A total of one hundred and twenty nine (129) of questionnaires were administered to

the respondents during the study; while a total of one hundred and twenty (120) representing

93% were properly filled and returned. Spearman’s Correlation with the aid of the Statistical

Package for the Social Sciences (SPSS 20.0) was employed to test the formulated hypotheses in

order to establish a relationship between the dependents and independents variables in each

hypothesis. Data analysis was carried out at 5% level of significance. Three (3) hypotheses

were tested; and the entire alternative hypotheses were accepted; as the result showed that

monetary reward is significantly related to employees’ job satisfaction, the findings also

revealed that fringe benefit is significantly related to employees’ job commitment. The study

then recommended that organizations should provide a reward and fringe benefit package that

provides a competitive edge required to attract the best skills in the labor market, retain and

motivate them.

Keywords: Fringe Benefit, Insurance, Job Commitment, Job Satisfaction, Reward

1. Introduction

Reward being seen as a vital instrument in employee performance. A well rewarded

employee feels that he/she is being valued by the company that he/she is working for.

They are also encouraged to work harder and better if they are aware that their well-

being is taken seriously by their employers, and that their career and self-development

are also being honed and taken care of by their company. Employees are the engine of

organization vehicles while reward is the fuel. In the modern time management, no

organization can achieve its stated objectives without commiserate rewards and fringe

benefits for its employees (Martocchio, 2011).

The role of reward system in shaping the life of an organization cannot be

overemphasized. Reward system has been described as the development,

implementation, maintenance, communication and evaluation of compensation

processes (Galanou, Georgakopolous, Sotiropoulous and Dimitris, 2010).

1 Abayomi Olarewaju Adeoye, Ph.D., Senior Lecturer, Lagos State University, Ojo, Lagos, Nigeria.

Email: abayomi.adeoye@lasu.edu.ng

John Femi Obanewo, Postgraduate Student, Lagos State University, Ojo, Lagos, Nigeria.

Email: obanewojohnfemi@gmail.com

8

Ordinarily, the management of people at work is an integral part of the management

process, put differently managers need to understand the critical importance of people in

their organizations so as to recognize that the human element and the organization are

synonymous (Popoola and Ayeni, 2007). Therefore, it is imperative and morally

worthwhile to have a sound reward system and fringe benefits in place Fringe benefit is

defined as any form of compensation provided by the organization other than wages or

salaries that is paid for in whole or in part by the employer. Employee benefits are also

essential for the development of corporate industrial relations. Examples include

retirement plans, child care, elder care, hospitalization programs, social security,

vacation and paid holidays (Christoph, cited in Ju, Kong and Hussin, 2008).Cascio

(2003) asserted that because of the importance that rewards holds on people's lifestyle

and self-esteem, individuals are very concerned about what they are paid. While on the

other hands organizations are concerned with what they pay because it motivates

important decisions of employees about job satisfaction and overall corporate

performance.

Statement of the Problem

Owing to the high level of unemployment that has plagued the labour market in Nigeria,

many employers of labour have taken advantage of this menace by unilaterally fixing

salaries and wages without the participation of their employees. Empirical researches

also indicate that labour is largely underpriced since the numbers of job seekers are

more than the number of available jobs. According to the National Manpower Board

(2009) the Nigeria labour market can barely absorb 10% of the over 3.8 million

graduates turned out by the Nigeria educational system on a yearly basis.

Sometimes, employers prove very difficult to negotiate with. While the employee wants

the highest and the best package, the employer would like to minimize cost as much as

possible for profit maximization. Bad and depressed economic condition in Nigeria

makes it the more difficult to fully implement a good reward and fringe benefits system.

Many of the studies on the dynamics of reward system, fringe benefits and job

satisfaction were done outside Nigeria. These studies particularly focus on workers in

the banking industry. In Nigeria, most of the available studies such as Odunlade (2012)

and Aninkan (2014) were too brief and lacking depths. Moreover, these researches were

also theoretical studies whose findings were subjectively based on researchers’ personal

opinions. It is noted that the past studies did not give adequate attention to reward

system and fringe benefits, as well as highlighting plausible strategy that can stimulate

employee job satisfaction in Nigeria. It is against this backdrop that this study seeks to

fill in the gap in knowledge by critically examining the impact of reward system and

fringe benefits on job satisfaction with a special reference to Ensure Insurance Plc.

Research Questions i. What is the relationship between monetary reward and employees’ job

satisfaction?

ii. What is the impact of fringe benefits on employees’ job commitment?

iii. How does compensation management affect workers’ productivity?

9

Research Hypotheses

1. Ho: There is no significant relationship between monetary reward and

employees’ job satisfaction.

2. Ho: Fringe benefit has no impact on employees’ job commitment.

3. Ho: There is no significant relationship between compensation management

and workers’ productivity.

2. Review of Related Literature

The Concept of Rewards System

Employee rewards system refers to programmes by different organizations to reward

performance and motivate employees on individual and/or group level. In designing a

reward system, the organization should specify group or organizational goals to be

achieved and the specific behaviors or performance that will attract rewards. By so

doing the rewards system will help management shape behavior of employees and at the

same time achieve organization’s goal. According to the Chartered Management

Institute (2004) the notion of rewards system is gradually replacing the traditional idea

of a standard pay system, as it incorporates all aspects of employee compensation into

the package. According to Fay and Thompson (2001) rewards systems have a critical

role in determining the organization’s ability to attract high potential employees and to

retain high performing employees to achieve greater levels of quality and performance?

Huselid (1995) defines reward as a system (e.g. profit sharing) that contributes to

performance by linking the interests of employees to those of the team and the

organization, thereby enhancing effort and performance.

Conceptualizing Fringe Benefits

Fringe benefits are additional compensation provided to employees above and beyond

an agreed-upon wage or salary. Besides helping employees, offering fringe benefits

helps employers tremendously from a recruiting perspective. Among similarly focused

companies, employers can find it challenging to attract desired talent based on salary

alone. By offering fringe benefits, especially those not available through a competitor,

an employer stands a greater chance of attracting the level of talent it needs or wants

(Richmond, Pampel, Wood and Nunes, 2017).

Fringe benefits are generally tax-exempt, as long as certain conditions are met.

Recipients of taxable fringe benefits have to include the fair market value of the benefit

in their taxable income for the year.

According to Rieu and Kamara (2016) fringe benefits are rewards that satisfy

employees' needs thus enhancing their commitment at workplace. Part of the employee

reward system should take into account the structures to be used such as the severance

pay structure. Employee benefits provided by businesses include among others,

unemployment compensation for people who have lost their job or are temporarily laid

off get a percentage of their wages from an insurance-like program (Otonde and Gloria,

2014).

10

The Concept of Job Satisfaction

Employee satisfaction has most often been defined as a pleasant or positive emotional

state resulting from the perception of work, conception and assessment of the work

environment, work experience and the understanding of all elements of work and the

workplace (Amin, Aldakhil, Wu, Rezaei, & Cobanoglu, 2017). Stamps, Marshall, and

Lamb (2015) define employee satisfaction as “the extent to which people like their job”.

According to Ooi, Mair and Laing (2016) employee satisfaction is an attitude toward

one’s job resulting from the net sum of the individual’s positive and negative emotions

experienced at work and can also be defined as a pleasant feeling a person has when

their expectations from work have been fulfilled.

Joseph (2017) states that the term “employee satisfaction” encompasses the notion of

satisfaction with the job details itself and the variables considered include; duties,

working conditions, salaries, as well as other facets such as leadership, relationships,

autonomy, the reward and promotion system, possibilities of professional development,

trade union activities, job security, internal and external communications, possibilities

of a work-life balance, and the organization as an institution. The purpose of these

factors is to improve employees’ economic security and also increase chances of

workers retention in the company (Macey, 2011).

According to Singh, Saufi, Tasnim, and Hussin, (2017), the employee satisfaction

terminology is often used to describe whether employees are happy, contented and

fulfilling their desires and needs at work and is considered a relevant element that

should be supported by the organizations’ managers. The authors add that employee

satisfaction is a measure of how happy workers are with their job and working

environment. Shields and North-Samardzic (2015) noted that there might be many

factors affecting the organizational effectiveness and one of them is the employee

satisfaction. According to their study, the presence of job satisfaction among staff

assumed a decisive factor that improves and increases the level of organization’s

outcome.

Job satisfaction is one of the major concerns of organisation because it affects

organizational outcomes like employee performance and productivity, absenteeism and

turnover (Onukwube, 2012). Most employees are proud of their various jobs because

they are satisfied. In fact, employees show the high degree of job satisfaction and low

turnover intention, when the characteristics of their place of work satisfied their need

(Bright, 2008). Job satisfaction has been defined in different ways or perspectives.

According to Hashim and Mahmood (2011), job satisfaction is an affective reaction to

an individual’s work situation. It can be defined as an overall feeling about one’s job or

career and can be related to specific outcomes, such as pay, work environment, job

security promotion opportunities among others. Job satisfaction can be an important

indicator of how employees feel about their jobs and a predictor of work behaviors such

as organizational citizenship, absenteeism, turnover and overall job performance.

Armstrong cited in Muguongo et al (2015) defined job satisfaction as the attitudes and

feelings people have about their work. Positive and favorable attitudes towards the job

indicate job satisfaction. Negative and unfavorable attitudes towards the job indicate job

dissatisfaction.

Onukwube (2012) defined it as a feeling of well-being, pleasure and comfort ability that

worker drive when his earned reward is equitable to his performance or contribution. It

also means the total of all feeling that an employee perceives about his job. This means

11

that positive perception toward employees’ job is attributed to a high degree of job

satisfaction.

Impact of Fringe Benefits on Employees’ Job Satisfaction

Pan (2015) based on his study involving 474 hotel employees in Taiwan, stated that the

revenue per employee is one of the critical factors that differentiate profitability in a

hotel. The author added that satisfied employees whose organizational citizenship

behavior is high will generate a higher ratio of revenue per employee. Jain (2016)

concluded that employee satisfaction was increased by the provision of allowances such

as educational and house allowances. However, the same study revealed that overtime

allowances did not yield much employee satisfaction.

Jung and Yoon (2015) studied the satisfaction of 314 employees working in deluxe

hotels in South Korea and concluded that employee allowances significantly affected

employee satisfaction, job engagement and turnover intentions. Ineson, Benke, and

László, (2013) involved over 600 hotel employees throughout Hungary in determining

their attitudes to loyalty and perspectives concerning job satisfaction. Her study

established through component analysis that allowance benefits had a greater impact on

employee loyalty than monetary rewards. The authors concluded from their study that

financial benefits among them allowance fostered employee satisfaction and retention in

the hotel industry.

Anik, Aknin, Norton, Dunn, and Quoidbach (2013) proposed that offering employees

prosocial bonuses that were not linked to any current behaviour or expectation of future

behaviour would be useful in increasing employee satisfaction. According to the

authors, if benefits such as large bonuses are based on individual performance, they are

often surprisingly ineffective in increasing employee satisfaction and productivity.

Besides, bonuses also can produce negative outcomes by eroding workplace cohesion as

employees become reluctant to share information with others even at the expense of

organizational output.

Impact of Reward System on Employees’ Job Satisfaction

Edirisooriya (2014) examined the impact of extrinsic rewards and intrinsic rewards on

employee performance: With Special Reference to ElectriCo Sri Lanka. Self-designed

questionnaire was used as the primary data collection method. The data was analyzed

using descriptive statistics and inferential statistics. A sample of 100 employees were

selected from a population of 1075 employees in the ElectriCo. The results revealed that

there is a positive relationship between extrinsic reward, intrinsic reward and employee

performance.

Hameed, Ramzan, Zubair, Ali and Arslan (2014) examined the impact of compensation

on employee performance (empirical evidence from banking sector of Pakistan). A

questionnaire was designed to solicit response from the respondents on factors related to

compensation like indirect compensation, wages, salaries and employees performance.

Approximately 45 banks were included to collect data. 200 Questionnaires were

distributed among the full time working employees of banks and they were selected

randomly. Correlation analysis and Regression analysis using SPSS 17.0 version to

analyzed the collected data. The findings suggest that Compensation has positive impact

on employee performance.

Babagana and Dungus (2015) examined the effects of staff remuneration on the

performance of Ramat Polytechnic Maiduguri students from 1995-2011 in Borno state.

Questionnaire was served to 45 respondents who are academic staff of the polytechnic

12

from the five schools within the polytechnic (school of environmental studies, school of

engineering and applied science, school of agricultural science and technology, school

of management studies, and school of vocational and technical education). The data was

analyzed using Pearson’s Product Moment correlation and regression analysis using

Microsoft excel. The findings showed strong positive relationship between staff

remuneration (fringe benefits and staff nature of working conditions) and performance

of Ramat Polytechnic Maiduguri students.

3. Theoretical Framework

Equity Theory A theory relevant to the study is the Equity Theory, propounded by John Stacey Adams

as Equity Theory but was later advanced by Elaine Hatfield and her colleagues, Equity

Theory and Fairness. This theory which probably came as a result of continuous

agitation for fair and equitable wages for all workers is the bedrock on which this study

hinges. This theory is a theory of employees’ rewards management because of its

linkage to the subject matter.

The theory which is divided into two suggests that people evaluate the fairness of their

rewards or compensation by comparing them with those of other people. According to

this theory, a person (P) compares his/her own ratio of perceived outcomes (O) = pay

benefits, working conditions) to perceived inputs (I = effort, ability, experience) to the

ratio of a comparison other (O) – external inequity pay.

If P's ratio is smaller than the comparison with other's ratio under-reward inequity

results. But if P's ratio is larger, over reward inequity results, though evidence suggests

that this type of inequity is less likely to occur and less likely to be sustained because P

may rationalize the situation by re-evaluating his/her outcomes less favorably or inputs

(that is self-worth) more favorably (equity theory and fairness).

Meanwhile, the consequence of P's action depends largely on whether equity is

perceived. If equity is perceived no change is expected in P's attitude but if inequity is

perceived, it may cost P to restore equity through some of the following

counterproductive ways:

reducing one's own inputs (not working as hard);

increasing one's outcomes (such as by theft)

leaving the situation that generates perceived inequity (leaving the organization

or refusing to work or cooperate with employees who are perceived as over

compensated).

4. Research Methodology

Research Design

The research design adopted for this study is Descriptive Design. Questionnaires were

used to generate responses that assisted the researcher to address the research problem,

objectives, questions and hypothesis.

The population of this study is made up of staff of Ensure Insurance Plc located 307,

Adeola Odeku, Victoria Island, Lagos. The total sum of staff as at the time of visit by

the researcher was found to be 181, most of which consisted of the low level

management staff.

13

Sampling, Procedure and Sample Size

The sampling technique used is Stratified Sampling Technique. This method involves

the sub-division or grouping of the entire population into smaller categories called

stratum. To get the appropriate sample size, the research employed the Taro Yamane

(1967) Sample Size determination formula.

Validity of the Instrument

The validity of the instrument is perhaps the most important issue in research. The

validity of any measure refers to the extent to which any measurement accurately

reflects what it is supposed to measure. It is used as a test for research design. It refers

to the problem of the adequacy of a research instrument in eliciting the type of

responses that it is designed to generate.

Reliability of the Instrument

To ensure that the instrument measures consistently what it is purported to measure, a

trial study will be conducted in the sampled area using test-retest method.

Method of Data Analysis

Data for this research were analyzed using frequency distribution tables and descriptive

statistics. Whereas all stated hypotheses were tested using Spearman’s Rank Correlation

Coefficient test statistic with the aid of Statistical Package for the Social Sciences

(SPSS 20.0) to measure the relationship between the dependent and independent

variables in each of the hypothesis.

5. Result and Analysis

Hypothesis One: Ho: There is no significant relationship between monetary reward and employees’

job satisfaction.

Table 1: Correlations

Monetary

rewards

Employee

satisfaction

Spearman's rho Monetary

rewards

Correlation

Coefficient 1.000 .701

Sig. (2-tailed) . .000

N 120 120

Employee

satisfaction

Correlation

Coefficient .701 1.000

Sig. (2-tailed) .000 .

N 120 120

** Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed).

The result above shows a strong positive correlation between the dependent and

independent variable with the r value of 0.701. The P value which represents the

probability of accepting the null hypothesis (Ho) falls short of the decision rule.

Consequently, the null hypothesis (H0) that states there is no significant relationship

between monetary reward and employees’ job satisfaction is rejected. While the

alternative hypothesis (H1) which states there is a significant relationship between

monetary reward and employees’ job satisfaction is accepted. Consequently, one

concludes that monetary reward is significantly related to employees’ job satisfaction.

14

Hypothesis two:

Ho: Fringe benefit has no impact on employees’ job commitment.

Table 2: Correlations

Fringe benefit job com

Spearman's rho

Fringe benefit

Correlation

Coefficient 1.000 . 794**

Sig. (2-tailed) . .000

N 120 120

job com

Correlation

Coefficient . 794** 1.000

Sig. (2-tailed) .000 .

N 120 120

** Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed).

The result above shows a strong positive correlation between the dependent and

independent variable with the r value of 0.794. The P value which represents the

probability of accepting the null hypothesis (Ho) falls short of the decision rule.

Therefore, the null hypothesis (H0) that states fringe benefit has no impact on

employees’ job commitment is rejected, while the alternative hypothesis (H1) is

accepted. This result concludes that fringe benefit is significantly related to employees’

job commitment.

Hypothesis three:

Ho: There is no significant relationship between compensation management and

workers’ productivity. Table 3: Correlations

compensation productivity

Spearman's rho

Compensation

Correlation

Coefficient 1.000 . 618

Sig. (2-tailed) . .000

N 120 120

productivity

Correlation

Coefficient . 618 1.000

Sig. (2-tailed) .000 .

N 120 120

** Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed).

The result above shows a strong positive correlation between the dependent and

independent variable with the r value of 0.618. The P value which represents the

probability of accepting the null hypothesis (Ho) falls short of the decision rule.

Therefore, the null hypothesis (H0) that states there is no significant relationship

between compensation management and workers’ productivity is rejected, while the

alternative hypothesis (H1) is accepted. Hence, it is concluded that there is a significant

relationship between compensation and workers’ productivity.

6. Discussion of the Findings

The result from the first test concludes that monetary reward is significantly related to

employees’ job satisfaction. This result corroborates with the findings of Zaman (2011)

15

and Carraher et al (2006) that effective reward system is related to retain high

employees’ job satisfaction.

Similarly, the result from the second hypothesis revealed that fringe benefit is

significantly related to employees’ job commitment. This result is in agreement with the

previous study carried out by Zaman (2011) which revealed that there is a significant

and positive relationship between non-monetary reward and workers commitment.

Thus, benefit is a significant factor which affects employee satisfaction. From the point

of view of Morrison (1993) poor non-monetary reward promotes dissatisfaction and will

make workers feel frustrated. It becomes important, therefore, that fringe benefits are

assiduously managed to ensure that workers are committed to their jobs.

Lastly, the third test shows that there is a significant relationship between compensation

and workers’ productivity. This result is in consonance with postulation made by

Dewhurst and Luthans (2010) that healthy compensation scheme tends to ensure

industrial harmony and that compensation management is a determinant of

organizational productivity.

7. Conclusion and Recommendations

Among other things the result of the study concluded that:

˗ That monetary reward is significantly related to employees’ job satisfaction.

˗ Fringe benefit is significantly related to employees’ job commitment, and

˗ That there is a significant relationship between compensation and workers’

productivity.

Based on the findings of this study, the following recommendations were offered:

i. Organizations should provide a reward and fringe benefit package that provides

a competitive edge required to attract the best skills in the labor market, retain

and motivate them.

ii. To have a satisfactory and productive workforce, Ensure Insurance Plc should

design and fashion out an effective reward system and fringe benefits that is

commensurate with the contribution of employee as well as in agreement with

what is obtainable by employee counterpart elsewhere in the country.

iii. Management of Ensure Insurance Plc should make use of both reward and fringe

benefits to motivate its employees so that both individual and organizational

objectives can be achieved.

References

[1] Amin, M., Aldakhil, A. M., Wu, C., Rezaei, S., & Cobanoglu, C. (2017). The

structural relationship between TQM, employee satisfaction and hotel

performance. International Journal of Contemporary Hospitality Management,

29(4), 1256-1278.

[2] Anik, L., Aknin, L. B., Norton, M. I., Dunn, E. W., & Quoidbach, J. (2013).

Prosocial bonuses increase employee satisfaction and team performance. PloS

one, 8(9), 1-8, e75509.

[3] Aninkan, D. O (2014). The impact of reward management and job enrichment on

job satisfaction among employees in the Ogun State Polytechnics. International

Journal of Business and Management Invention, 3(3), 19-26.

16

[4] Babagana, A. & Dungus, B. (2015). Staff remuneration and the performance of

ramat polytechnic Maiduguri students from 1995 to 2011. European Journal of

Research and Reflection in Management Sciences. 3(5), 1-10.

[5] Bright, L., (2008). Does public service motivation really make difference on the

job satisfaction and turnover intention of public employees? The American

Review of Public Administration. 38(2), 149-166.

[6] Cascio, W.F. (2003). Managing human resources: Productivity, quality of work,

Inc. life, profits. 6th ed. New-York: McGraw Hill Higher Education.

[7] Chalmers, J., Johnson, W. T., & Reuter, J. (2014). The effect of pension design on

employer costs and employee retirement choices: Evidence from Oregon.

Journal of Public Economics, 116, 17-34.

[8] Edirisooriya, W. A. (2014). Impact of rewards on employee performance: With

special reference to ElectriCo. Global Journal of Management and Business

Research. 11(96), 1-5.

[9] Galanou, E, Georgakopolous, G; Sotiropoulous, I. & Dimitris, V. (2010). The

effect of reward system on job satisfaction in an organisation chart of four

hierarchical levels: a quantitative study. Canadian Journal 6(5), 102-123.

[10] Jain, A. (2016). Study of employee welfare & benefit practices at Indian Oil

Corporation limited (Lubes Plant, Vashi, Navi Mumbai). NCRD’sBusiness

Review, 1-10.

[11] Joseph, B., & Walker, A. (2017). Employee assistance programs in Australia: the

perspectives of organisational leaders across sectors. Asia Pacific Journal of

Human Resources, 55(2), 177-191.

[12] Jung, H. S., & Yoon, H. H. (2015). The impact of employees’ positive

psychological capital on job satisfaction and organizational citizenship

behaviors in the hotel. International Journal of Contemporary Hospitality

Management, 27(6), 1135-1156.

[13] Martocchio, J.J. (2011). Strategic compensation: Human resource management

approach. 6th ed. Upper Saddle River, New Jersey: Pearson Prentice Hall.

[14] Odunlade, R.O. (2012). Managing employee compensation and benefits for job

satisfaction in libraries and information Centre’s in Nigeria, Digital commons

at University of Nebraska – Lincoln.

[15] Onukwube, H N. (2012). Correlates of job satisfaction amongst quantity

surveyors in consulting firms in Lagos, Nigeria. Australasian Journal of

Construction Economics and Building, 12(2), 43-54.

[16] Ooi, N., Mair, J. & Laing, J. (2016): The Transition from Seasonal Worker to

Permanent Resident: Social Barriers Faced within a Mountain Resort Community,

Journal of Travel Research, 55(2): 246-260.

[17] Pan, F. C. (2015). Practical application of importance-performance analysis in

determining critical job satisfaction factors of a tourist hotel.

TourismManagement, 4(6), 84-91.

[18] Popoola, S.O. & Ayeni, C.O. (2007). Work motivation, job satisfaction and

organizational commitment of library personnel in academic and research

libraries in Oyo State, Nigeria. Library Philosophy and Practice.

Available: http://unllib.unl.edu/LPP/tella2.htm.

[19] Richmond, M. K., Pampel, F. C., Wood, R. C., & Nunes, A. P. (2017). The

impact of employee assistance services on workplace outcomes: Results of

a prospective, quasi-experimental study. Journal of occupational health

psychology, 22(2), 159-170.

17

[20] Singh, H., Saufi, R. A., Tasnim, R., & Hussin, M. (2017). The Relationship

between Employee Job Satisfaction, Perceived Customer Satisfaction, Service

Quality, and Profitability in Luxury Hotels in Kuala Lumpur. Prabandhan: Indian

Journal of Management, 10(1), 26-39.

18

TVORBA VIRTUÁLNÍCH TÝMŮ JAKO JEDNA Z CEST

OPTIMALIZACE VELENÍ A ŘÍZENÍ V BUDOUCÍCH

OPERACÍCH

Jiří ČERNÝ1, Petr HRŮZA2

Abstract: Teamwork has become one of the key components of effective and successful

organization. Functions, structure and behavior within working teams are already common

components of organizations, companies and also army structures. Virtual teams are new and

rapidly developing phenomena. Their quantity and efficiency increase, mainly depending on the

required amount of information which is needed in the decision making process and in

compliance with the developing technologies. With gradual introduction new information

technologies, the communication of expert (virtual) teams with units in operations out of the

territories of sending nations becomes easier and faster than ever before. Army virtual teams

may in practical and theoretical terms be employed not only on national, but also multinational

levels.

Commanders and staffs being assigned to command the operations out of the territories of their

countries have not always all the expertise, information and capabilities necessary for solving

particular problems at command posts. With regard to the above mentioned, the individual

chapters are focused on the study of basic characteristics of virtual teams and their differences

with traditional working teams. The authors also analyze issues related to the control of virtual

teams, key factors for building, refining, functioning and terminating such virtual teams for

military operations and the role of commander (manager) in the control process.Primary

attention is paid to the functioning of virtual teams in the second part of the paper. The authors

analyze key factors contributing to the efficient activity of virtual teams and the ways of conflict

resolution.

Keywords: staff, virtuality, command and control, operations, communications,

security

1. Úvod

Současná expanze firemních organizací hledající své zákazníky a budující své pobočky

po celé České republice i v zahraničí, je charakteristická řešením problematiky

virtuálního řízení. Tato nutnost vystupuje do popředí nejvíce v kontextu projektového

přístupu k řízení. Zejména organizace dodávající svým zákazníků produkty, včetně

montáže a zprovoznění, využívají prvky virtuálního řízení pro řízení projektového

týmu. Na projektech pracují smíšené týmy, kdy část působí u realizátora projektu a část

u zákazníka (montáž, instalace a zprovoznění).

1 Jiri ČERNÝ, Eng., Ph.D., Department of Tactics, Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Czech Republic, He deals with issues of Command and Control. Email: jiri.cerny@unob.cz, Phone: +420 973 443 022 2 Petr HRUZA, Assoc. Prof., Eng., Ph.D., Deputy of Head of Department of Tactics, Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Czech Republic. He deals with issues of Cyber Defence. Email: petr.hruza@unob.cz, Phone: +420 973 442 560.

19

Vyšší úrovně řízení také využívají virtuální řízení, a to zejména organizace, které mají

své pobočky v různých částech země nebo i v zahraničí. Řídící výbor projektu, manažer

programu nebo projektového portfolia, řídí manažery projektů, kteří se nacházejí

ve velkých vzdálenostech. Tým, který je vytvořen pro realizaci projektového portfolia,

je také smíšený, neboť zahrnuje klasickou část týmu programu v místě sídla, manažera a

virtuální část (podřízení manažeři) rozmístěnou po pobočkách organizace. Dynamický

rozvoj informačních technologií k tomu vytváří optimální podmínky. Virtuální řízení

s využitím informačních technologií se tak stalo neoddělitelnou součástí řídící práce.

Bez znalosti virtuálního řízení a schopnosti jejího využití by nedosáhli stanovených

cílů.

Stejně tak se tomuto vývoji nemohou vyhnout moderní armády. Současná geografická-

politická prostředí, ve kterých jsou vedeny vojenské operace, jsou natolik rozmanitá a

nepředvídatelná, že velitelé se svými různě velikými a různě připravenými štáby řeší

v oblasti velení a řízení množství problémů, které jsou jak vojenského, tak i

nevojenského charakteru. Vzhledem k šíři proměnných operačního procesu a bez

ohledu na možnosti velitelů a jejich štábů je nutno mít k dispozici další personál, který

musí disponovat specializovanými znalostmi, zkušenostmi a dovednostmi. Štáby však

nelze do nekonečna na místech velení v operacích nafukovat a tak znalost virtuálního

řízení a práce s virtuálními týmy je možnou budoucí cestou, jak dosahovat v oblasti

velení a řízení mnohem větší efektivity, než doposud.

2. Úkoly v oblasti velení a řízení v operaci

Hlavním úkolem velitelů v operaci, v jejich rozmanité práci, je dosáhnout určeného cíle

mise. Veškeré činnosti jednotek musí velitelé efektivně „plánovat“, tzn. vydávat

potřebné rozkazy. Náročnost práce velitelů a jejich nejbližších spolupracovníků

v oblasti velení a řízení (štábů) je proměnlivá. Podle náročnosti úkolu se mění množství

umu a energie, kterou velitele vkládají do své práce, aby dosáhli požadovaných

výsledků. Sami velitelé však nemohou zvládnout celou šíři řešených situací, zvláště při

operacích ve velké geografické vzdálenosti od vysílající země, ve specifickém prostředí

se specifickými úkoly. Jejich štáby, seskupení do organizačních, nebo účelově

vytvořených týmů, jsou zpravidla dlouhodobě postupně sestavovány a rozvíjeny

s ohledem na profesionální znalosti, zkušenosti a osobních předpokladů k vykonávání

konkrétních týmových (štábních) činností. Týmové role jsou v rámci organizační

struktury štábu jasně vymezeny a rozděleny (zpravidla pro každou operaci rozpracovány

ve standardních operačních postupech - SOP). To platí zároveň i pro komunikační

(informační) vazby a toky. Sdílejí kancelář (místnost, prostor místa velení), potkávají se

při poradách, brífincích, na základnách, u stravy a proto i ke vzájemné komunikaci

dochází spontánně, v souvislosti s pracovními úkoly, ale i v jiných (osobních)

záležitostech). Štáby jednotek a jednotlivé jejich součásti (skupiny, týmy) řeší

v operacích vymezený okruh problémů. Například vojenské zpravodajské týmy se

věnují převážně problematice sběru informací o síle, prostředcích a předpokládané

činnosti protivníka, provádějí analýzy prostoru operace, řídí průzkum a výsledky jsou

v rámci štábu použity pro plánování, resp. pro rozhodnutí velitele k vedení taktické

činnosti. Týmy odpovědné za spojení plánují, organizují a řídí komunikační a

informační podporu z pohledu využití spojovacích prostředků. Logistické týmy plánují

a po rozhodnutí velitelé organizují dopravně zásobovací a opravárenskou činnost

jednotek. Otázkou je, který tým štábu řeší v operačním prostoru např. problematiku

spojenou s vyjednáváním, diplomatickou činností, se specializovanou s lingvistikou,

s geofyzikou, se zoologií, archeologií, atd. Tomu mohou napomoci virtuální týmy, které

jsou v jakoukoliv dobu k dispozici mimo prostor operace, mají odborné znalosti

20

a schopnosti přinášet návrhy možných řešení situací, participovat na přijetí rozhodnutí,

podílet se při řízení operace odborným stanoviskem a také při hodnocení výsledků

činnosti mohou přinést zlepšující návrhy.

2.1. Štáb, jako poradní orgán velitele v operaci

Štáby se zpravidla skládají ze skupin a z týmů. Všichni příslušníci štábů mají zpravidla

potřebná vzdělání a jsou připraveni (specializováni) na realizaci jednotlivých odborných

oblastí v rámci probíhajících procesů (informační toky, analýzy, propočty, příprava

rozhodnutí velitelů, vytváření přehled o situaci, podíl na řízení operace, hodnocení

výsledků a příprava návrhů na zkvalitnění procesů) za využití dostupných standardních

operačních postupů a technologií (automatizované systémy velení a řízení, komunikační

a informační technologie, spojení) v operacích. Štáby v každé současné operaci na

místech velení využívají znalostních databází, které jsou jim poskytovány za pomoci

funkcionality informačních technologií. Zkušenosti z posledních vojenských operací

naznačují, že prostředí, ve kterých se operace odehrávají, jsou natolik dynamická, že

jakékoliv předpovědi jsou takřka vyloučeny. Vojenské operace na udržení míru, jako

stabilizační operace, humanitární operace, protiteroristické operace jsou prováděny

v různých částech světa, s různými geografickými, hydrometeorologickými,

politickými, kulturními, ekonomickými a náboženskými podmínkami. Tyto skutečnosti

neustále vyvolávají potřebu disponibilních znalostí velitelů a štábů. Inovativní aplikace

znalostí pro konkrétní prostředí a řešenou problematiku v minulosti vyvolala vznik a

masivní využívání informačních a komunikačních technologií (ICT). Tyto technologie

postupně podnítily změny způsobů práce velitelů a štábů, protože znalosti lze

prostřednictvím ICT přenášet. Pracoviště znalostního pracovníka (znalostního

virtuálního týmu) může být kdekoliv, kde je možné připojení k internetu (kanceláře na

mírových velitelstvích v zemi vysílající vojenské jednotky, doma, ve specializovaných

ústavech, v opravárenských podnicích, v laboratořích,…). O tomto procesu můžeme

hovořit jako o virtualizaci práce ve vojenském prostředí.

3. Virtuální tým

Pokud bychom chtěli zjednodušeným způsobem popsat co je virtuální, museli bychom

konstatovat, že virtuální není reálné. Není spojeno s tzv. fyzickou realitou. Pokud

bychom vyšli z původu slova, který má svůj základ v latinském „virtus“, znamená to

mužnost, schopnost, ctnost. Při využití uvedeného závěru v souvislosti s pojmem

virtuální tým je nutno však konstatovat, že nejde o nereálný tým, ale skutečný tým,

který je sestavován s ohledem na požadované role jednotlivých členů, kde hlavním

hlediskem při vývěru jednotlivců je jejich odbornost - tzv. potřebné znalosti a

dovednosti. Jejich vztahy, komunikace a řízení probíhá na dálku za pomoci k tomuto

účelu dostupných komunikačních a informačních technologií.

Virtuální prací je tedy možno nazvat takový způsob práce, kdy ad hoc vytvořený tým

plní své pracovní úkoly prostřednictvím ICT, přičemž může být od manažera

(ve vojenském prostředí od velitele uskupení vojenských sil v operaci) libovolně

vzdálen.

Vytvořený virtuální tým může být vnímán např. jako malý dočasně (krizový virtuální

tým), nebo i dlouhodobě (permanentní virtuální tým) působící tým, geograficky,

organizačně a (nebo) časově rozptýlených znalostních pracovníků, jejichž práce je

koordinována převážně pomocí armádních i civilních informačních a komunikačních

technologií na velké vzdálenosti a jejichž účelem je dosažení jednoho nebo více cílů

(splnění úkolů). [1]

21

Pro potřeby plánování a řízení operace, je možno ve vojenském virtuálním týmu

poměrně snadno sjednotit vysoce kvalifikované odborníky s různými (vojenskými

i civilně - speciálními) odbornostmi, z různých odvětví, regionů i částí světa.

Virtuální týmy ve vojenském prostředí mohou mít řadu odlišností daných zaměřením,

oborem, stylem práce i samotným fungováním. Např. můžeme hovořit o krizovém

virtuálním týmu, který se může sestavovat za účelem urychleného požadavků velitele

v operaci k řešení akutního problému či nenadálé situace. Pro řešení předem zadaného

úkolu (k dosažení změny za předem stanovenou dobu) je možno vytvořit plánovací

virtuální tým. Pro řešení různorodých a opakujících se činností a situací může být

sestaven stálý (permanentní) virtuální tým (tým konzultantů). [2] Hlavním důvodem pro

využívání virtuálního týmu může být především vzájemná spolupráce určitého počtu

lidí, za účelem vykonání či vytvoření něčeho takového, co by nebyl schopen udělat

žádný ze skupin a týmů štábu, který se nachází na místě velení v operaci.

3.1. Charakteristika virtuálního týmu pro velení a řízení v operaci

Vojenský virtuální tým je pro budoucí operační nasazení sil a prostředků AČR možný.

Jde o druh týmu, který se od běžné skupiny, nebo týmu (štábního typu) odlišuje:

˗ prostorovou vzdáleností jednotlivých členů od místa velení v operaci,

˗ složením týmu, který nemusí být sestaven jen z vojenských odborníků, ale i expertů

z civilního sektoru,

˗ stylem řízení, resp. stylem vedení, kdy zpravidla půjde o konzultativní styl

(oboustranná komunikace, ale poslední rozhodnutí záleží na velitelovi; velitel

naslouchá připomínkám členů týmu a z toho odvozuje svá rozhodnutí), způsobem

komunikace přes ICT, který musí odpovídat zavedeným vojenským pravidlům

(ochrana utajovaných informací, šifrování).

Prostorový charakter zachycuje vzdálenost mezi jednotlivými členy týmu a místem

nasazení vojenské jednotky, vyžadující podporu při velení a řízení. Způsob komunikace

je založen na komunikačních a informačních technologiích, které přenáší obraz, hlas,

data a text (případně vše najednou). U tradičního týmu je běžné, že jeho členové pracují

ve vzájemné blízkosti, která jim dovoluje komunikaci tváří v tvář. Oproti tradičnímu

týmu je ovšem virtuální tým tvořen pracovníky, kteří jsou jeden od druhého fyzicky

odloučeni. Obvyklá komunikace tváří v tvář musí být tudíž nahrazena komunikací

zprostředkovanou pomocí ICT.

Činnosti a s tím spojené složení virtuálních týmů, by neměly být zaměňovány za

koncept velení a řízení na dálku (Reach Back), neboť se nejedná o skupiny, týmy,

specialisty

z mateřského útvaru, kteří působí jako druhá část místa velení na mírovém velitelství

v zemi vysilatele vojenských sil a prostředků. Virtuální týmy by měly být vytvářeny pro

konkrétního velitele v konkrétní operaci, ale lidé ve virtuálních týmech nemusí být

veliteli mise oficiálně podřízeni. Může jít o zaměstnance jak resortu obrany, tak i jiných

organizací. Proto řada velitelů při rozhovorech o virtuálních týmech namítá: „Jak po

nich mohu něco chtít, když jim úkoly a plat dává někdo jiný?“ Z uvedeného je vidět

rozdíl mezi řízením konvenčního týmu (štábu na místě velení) a virtuálního týmu. Štáb

je řízen autoritativně s fyzickým dominantním postavením velitele. Naproti tomu

velitel, který řídí virtuální tým, by měl používat odlišné metody.

Styl řízení, resp. styl vedení je pojem, který vyjadřuje charakteristický způsob

provádění řídící práce velitelů ve vztahu k řízeným pracovníkům. Styl řízení = za řízení

považujeme, když druzí plní úkoly velitele. Styl vedení = vedení znamená, když

druhým velitel dává prostor k vyjádření a rozhoduje společně. Vůči podřízeným

22

velitelům v prostoru operace velitel využívá autoritativní styl. U virtuálních týmů se dá

předpokládat konzultativní styl (oboustranná komunikace, ale poslední rozhodnutí

záleží na manažerovi; velitel naslouchá připomínkám členů týmu a z toho odvozuje svá

rozhodnutí, snaží se vést diskuzi do akceptovatelného závěru).

Příslušníci štábu na místě velení jsou v neustálém fyzickém styku (sdílejí spolu

středisko, skupinu na místě velení, potkávají se, komunikují, spolupracují při přijímání a

analyzování informací a vytváření předpokladů,…), ale mezi členy virtuálního týmu

bude zpravidla panovat vysoký stupeň anonymity (pouze jméno, nebo e-mailová

adresa).

Štáby a jeho skupiny se rozvíjejí přirozenou cestou, s ohledem na profesionální znalosti

a zkušenosti a na osobnostní předpoklady jednotlivých členů. Na jednotlivá

systemizovaná místa jsou jednotliví členové skupin dosazování zavedeným výběrovým

způsobem. Virtuální tým je složen z jedinců. Virtuální týmy vznikají jako potřeba

reakce na specifické potřeby, někdy i na krátkou dobu, po které mohou zanikat.

3.2. Životní cyklus řízení virtuálního týmu

Životní cyklus virtuálního týmu je způsob popisu jeho vývoje v čase. Je složen

z jednotlivých fází (kroků). Stejně, jak se vyvíjejí různé organizace (např. podnikové,

firemní,…), tak se vyvíjí i virtuální tým. Existuje řada způsobů, jak vývoj virtuálních

týmů pro velení a řízení v operacích popsat. Jedním z nejvíce používaných je model

životního cyklu, který popisuje jejich vývoj. Obecně je možno životní cyklus rozdělit do

pěti fází: fázi založení, růstu, stabilizace, krize (sanace) a zániku. Všemi vývojovými

fázemi virtuální tým projít může, ale i nemusí, poněvadž jeho životní vitalitu ovlivňuje

celá řada faktorů. [6]

Vstupem do životního cyklu je rozhodnutí o vzniku virtuálního týmu, které se však zdá

být z organizačního hlediska ne jednoduchou záležitostí. Velitel v průběhu přípravy do

operace by měl identifikovat, analyzovat a posoudit, jaké hrozby a jaká rizika z toho

plynoucí se v budoucím operačním prostoru jeví a zda je jeho štáb odborně schopen při

velení a řízení vojskům všechny zvládnout.

Výběr a jmenování členů virtuálního týmu by mělo být realizováno především

s ohledem na odborné předpoklady, znalosti a zkušenosti s tím, že každý člen týmu má

jednu určitou odbornost. Virtuální tým ve vojenském prostředí může zahrnovat kromě

různých odborných profesí i různé národnosti, kultury, z různých úrovní řízení i

s různým způsobem chování a vyjadřování. Velitel (společně s operačním velitelstvím

na národní úrovni) by měl v závislosti na cíli, požadavcích a omezeních definovat

potřebné odbornosti, znalosti, zkušenosti, jazykové předpoklady a bezpečnostní

prověrku potřebných odborníků do týmu. Tyto odborníky musí před zahájení přípravy

do operace nalézt. Dá se však předpokládat, že odborníci pro jednotlivé operační

prostředí a druhy operací z řad vojáků a civilistů, budou dlouhodobě vyhledáváni a

průběžně zahrnuti do „personálního bazénu“ (databáze), ze které by mohlo operační

velitelství dlouhodobě čerpat. U civilních odborníků by tento proces měl být realizován

pod vládní agendou dlouhodobě, neboť důležitou součástí působení odborníků ve

virtuálních týmech musí být legislativně ošetřeno a úzce spojeno s motivací práce

v těchto virtuálních týmech. U profesionálních vojáků by měl být proces aktivace

mnohem jednoduší. Sestavení virtuálního týmu by mělo být také zaměřeno na

definování pravidel, norem, formulaci zámyslu týmových rolí (při výběru odborníků

do týmu) a postupů práce v týmu velitelem.

Výběr a jmenování je velice kritický krok, neboť velitel se může vybrat lidi, kteří

v následném kroku inicializace a řízení výkonu při dosahování stanoveného cíle

nenaplní jeho představy. Velitel by měl svůj koncept vytvoření týmu konzultovat

23

se zkušenými pracovníky štábu i nadřízeným. Důležitým faktorem pro sestavení týmu

bude především čas, který velitel bude mít k dispozici. Rychlé a spontánní sestavování

týmu může způsobit nevratné problémy. Velitel by při výběru měl oslovit větší počet

odborníků i se stejným profesním profilem, než v konečném stavu bude potřeba.

Důvodem je hlavně skutečnost, že po krátkém (strukturovaném) pohovoru může velitel

selektovat tým podle osobnostních předpokladů, odhadnout roli každého jedince

v budoucím týmu a formulovat úkoly a dílčí cíle. Velitel by u každého adepta do týmu

měl zjistit a zhodnotit především:

1. osobnostní způsobilosti pro konkrétní roli,

2. odbornou (profesní) způsobilost pro budoucí obsazovanou roli,

3. motivaci každého jednotlivce,

4. dosavadní zkušenosti z předchozích rolí v podobném týmu,

5. vyhodnotit možná rizika pro týmovou práci.

Nový tým, jehož členové se zpravidla neznají, by se měl sejít na zahajovacím

workshopu. Pod vedením budoucího velitele operace jsou členové virtuálního týmu

seznámeni s cíli a úkoly mise, s prostorem operace a jeho proměnnými, s pravidly,

procesy a metodami. Velitel (velitel mise) by měl na workshopu stanovit klíčová

pravidla, normy a postupy práce virtuálního týmu. Dále by se měl seznámit členy týmu

s jejich rolemi, jednotlivými individuálními zvyklostmi členů týmu, měl by začít

vytvářet přímé vazby v tomto týmu a měl by prezentovat svoje motivační pobídky.

Vývoj týmu byl zahájen jeho zformováním ujasňováním a přijetím cílů, norem

a postupů práce, rolí v týmu.

Virtuální tým, po jeho konečném sestavení, přijetí úkolu k dosažení stanoveného cíle

a popřípadě po vzájemném seznámení, by se měl zúčastnit závěrečné fáze přípravy sil

a prostředků na vyslání do operace. Jeho účast, vzhledem ke specifikám virtuálního

týmu, by měla být omezena na účast v rámci počítači podporovaném cvičení (CAX -

Computer Assisted Exercise). Velitel by si měl zde prověřit především fungování

komunikačních technologií, znalost jednotlivých procesů, postupů a metod v souladu se

zpracovanými standardními operačními postupy (SOP Standing Operating Procedures).

Toto by mělo být provedeno zadáváním cvičných úkolů s následným rozborem.

Velitel tak přejde z kroku zahájení činnosti k řízení výkonu virtuálního týmu. Cílem je

potvrzení normovaného výkonu s přechodem na jeho růst pro dosažení požadovaného

výkonu. Tato aktivita také může být chápána jako součást paralelního kroku životního

cyklu neboli podpora vývoje virtuálního týmu. Účast virtuálního týmu na této přípravě

jednotky je směřována na nastartování a zvyšování výkonu jednotlivých členů

projektového týmu. [6]

V poměrně krátké době od dokončení přípravy by mělo dojít následně k řízení výkonu

jako dalšího kroku životního cyklu pro úspěšné dosažení cíle v realizační fázi (plnění

mise). Tento krok začíná ve chvíli, kdy velitel potřebuje připravit podklady ke

konkrétnímu rozhodnutí, nebo řeší problém a virtuální tým (jednotlivec týmu) dostane

cíleně vypracované zadání a začne ho řešit. Tato fáze je charakteristická realizací

konkrétních procesů (činností) souvisejících s naplněním cílů mise. Velitel využívá na

dálku (z prostoru operace, nebo z místa velení po komunikačních technologiích)

znalostí a odborných způsobilostí jednotlivých členů virtuálního týmu, v souladu se

stanovenými mantinely a týmovou rolí, k přípravě jeho rozhodnutí, k předcházení a

řešení problémových situací. Veškeré jeho požadavky v souladu s nastavenými pravidly

a postupy směřují k naplnění cíle mise. Virtuální tým pracuje podle zpracovaných SOP.

Členové virtuálního týmu jsou ve fázi realizace ve výrazné nevýhodě vůči štábu

(konvenčnímu týmu), protože se „potkávají“ pouze telefonem, e-mailem, popřípadě

videokonferencí. Funkce velitele v této fázi je především v tom, aby srozumitelně

24

vyjádřil úkol, nastavil parametry jeho plnění v souladu se SOP a uvědomoval si čas,

který týmu dal ke splnění úkolu k dispozici. Oproti konvenčnímu týmu (štábu) velitel

nemůže používat pojmů „ihned“, „teď hned“, „co nejrychleji“. Musí si být vědom i

časových pásem (střídání dne a noci). Co je důležité pochopit v mnohonárodním

prostředí virtuálního týmu je skutečnost, že chápání dodržování termínů je v každé

kultuře jiné. [2] Zároveň v této realizační fázi může velitel čelit z pohledu řízení

virtuálního týmu řadu problémů, vyplývajících především z následujícího:

1. někteří členové týmu začnou vyžadovat stále více informací a tím převáží větší

množství „protivné“ komunikace v e-mailech a telefonem (videokonferencí),

2. někteří členové týmu budou pracovat více - někteří méně (u více vytížených členech

týmů se může začít projevovat pocit, zda pracují „přiměřeně“ stanovené odměně,

3. při řízení virtuálního týmu se velitel věnuje řešení úkolů v operačním procesu na

místě velení v prostoru operace, a proto také může docházet k postupnému

uvolňování zájmu o vyřešení problému; vzhledem k této okolnosti se jednotlivý

členové týmu mohou začít domlouvat mezi s sebou a hlavní klíčový koncept řešení

problému může být odkloněn,

4. při absenci velitelova vysvětlování (podpora při řešení problému, hodnocení)

a následné „udobřování“ těch členů týmu, jejichž závěry nebylo možno přijmout,

může docházet k částečnému útlumu činnosti virtuálního týmu.

Lidé, pracující ve virtuálním týmu, zpravidla kopírují svým přístupem a chování

velitele. Je důležité, jaký styl velitel preferuje. Pro týmovou spolupráci u virtuálního

týmu bude určující „střízlivost“ velitele při poukazování (hodnocení) nejlepších, resp.

nejhorších. Proto je vhodné, aby velitel určil svého zástupce, který bude tzv.

„z domova“ podporovat vývoj virtuálního týmu, tzn. udržovat komunikaci s členy

virtuálního týmu, analyzovat průběžně potřeby členů týmu a nedostatky a popřípadě

vydává cvičné úkoly podle vývoje situace v místě mise (pro přípravu na řešení úkolů

vydaných velitelem z prostoru operace). [3]

Zástupce velitele může tak být osobou, která podporuje vývoj virtuálního týmu s cílem

udržet výkon virtuálního týmu v průběhu mise na odpovídající úrovni spolu

s připraveností k plnění nových (krizových) úkolů vydaných velitelem z operačního

prostoru.

Ukončení činnosti a rozpuštění virtuálního týmu je finálním krokem v rámci životního

cyklu řízení virtuálního týmu, který by neměl být opomenut vzhledem k jeho důležitosti

ve vztahu k členům týmu. Jak velitel provádí v rámci operačního cyklu hodnocení, musí

co nejobjektivněji vyhodnotit činnost virtuálního týmu (všech jeho členů) a zároveň od

nich získat i zpětnou vazbu pro další zlepšení činností v rámci dalšího životního cyklu

řízení virtuálního týmu. Je třeba vnímat, že jak velitel, tak i jednotlivý členové týmu,

získali nové zkušenosti pro další svůj profesní rozvoj a další motivaci práce s virtuálním

týmem. Nicméně se formálně ukončí činnost (musí být ošetřeno vládní agendou u

civilistů a doktrínou u vojáků) a jednotlivci se začínají opět věnovat práci u svých

kmenových zaměstnavatelů. [6]

4. Komunikace mezi členy virtuálního týmu

Nejprve je potřeba stanovit stupeň důvěrnosti informací, které se budou mezi členy

virtuálního týmu přenášet. Většinou se bude jednat o neutajované, ale vysoce odborné

informace. K tomuto účelu je možné využít několik možností, jak se členové virtuálního

týmu mohou mezi sebou nebo mezi velitelem/štábem v operaci a členy/členem

virtuálního týmu spojit.

Zaprvé je možné využít komunikaci pomocí emailů, samozřejmostí je tyto emaily

šifrovat. Emaily mohou obsahovat důležitá data a mohou být z tohoto důvodu náchylná

25

ke zneužití. Pomocí běžně dostupných nástrojů mohou neoprávněné osoby při vhodném

přístupu ke klíčovým uzlům počítačové sítě číst přenášené emaily. Šifrování emailů je

proto samozřejmostí. V současné době lze použít symetrické a asymetrické šifrování

emailů. K šifrování emailů se v dnešní době nejvíce používá asymetrická šifra

s veřejným klíčem. Příjemce i odesílatel disponuje párem klíčů (privátní a veřejný).

Veřejný klíč je možné bez rizika zveřejnit. Odesílatel zašifruje zprávu tzv. křížovou

šifrou (použije svůj privátní klíč a příjemcův veřejný klíč). Příjemce použije na

dešifrování veřejný klíč odesílatele a svůj privátní klíč. Pokud jsou privátní klíče

udrženy v tajnosti a veřejné klíče ověřeny (např. důvěryhodnou třetí stranou), je možné

nejen zaručit nejen nemožnost přečtení, ale i to, že se zprávou nebylo manipulováno a

na základě přenosu důvěry z důvěryhodné třetí strany lze též ověřit autenticitu

odesílatele. Tento způsob je nejjednodušší a v tomto případě zatím postačující.

Použití asymetrického šifrovacího algoritmu přináší značné výhody oproti symetrickým,

ale také určité nevýhody. Při distribuci klíčů není nutné zabezpečení přenosového

kanálu. Nezatěžuje větší komunikační sítě, není potřeba tolik klíčů, jako tomu je

v případě symetrického šifrování. Asymetrické šifry ale nemohou úplně nahradit

symetrické

z několika důvodů. Asymetrické šifry jsou sice odolnější vůči odposlechu, protože

používají dva klíče a soukromý klíč nikdy není zveřejnován. Jsou ale náročnější na

výpočetní zdroje, proto je vhodné používat asymetrické šifry, když je potřeba

zabezpečit menší objem dat. Pro šifrování větších objemů dat je vhodnější používat

rychlejší symetrické algoritmy, které mají nižší výpočetní nároky. Délka klíčů pro

asymetrické algoritmy je obvykle značně větší než pro symetrické. Vzhledem k těmto

uvedeným důvodům se v praxi většinou používána kombinace obou metod šifrování.

Další otázkou zůstává, jak dlouho má být přenesená informace utajovaná. Doba

platnosti utajované (zašifrované) informace je stanovena zpravidla původcem. Vlastní

stupeň utajení je stanoven také původcem informace, avšak musí být v souladu

s legislativou. [4] Doba, po kterou tedy má být informace utajována, je stanovována

individuálně.

Je znám pojem „taktická informace“, který je obsažen v zákoně [5] a vyjadřuje

informace s krátkou dobou platnosti. Proto i tyto informace nebudou mít delší dobu

platnosti

než několik dnů nebo týdnů.

Dalším typem je využití videokonference. Videokonference představuje moderní

způsob multimediální komunikace, která umožňuje současný přenos zvuku, obrazu a

dat mezi dvěma nebo více účastníky. Videokonferenční systém obsahuje

videokonferenční jednotku se speciální kamerou, rozhraní pro připojení dalších

signálových vstupů a připojení na komunikační kanály. Komunikačním kanálem je dnes

stále dostupnější a výkonnější datové spojení pomocí IP protokolů přes síť. I tato

přenosová síť musí být zabezpečena proti odposlechu. Tato varianta je velice finančně

náročná.

Posledním typem je použití šifrovaného mobilního telefonu. Pro navázání tohoto druhu

šifrovaného spojení je nezbytné použít dva kompatibilní telefony, které pracují se

stejným systémem šifrování dat. V těchto telefonech je nutností použití karty „smart

card“, v níž se nachází ověřovací kód umožňující identifikovat obě strany v bezpečném

spojení. Díky tomu zabezpečení fungují nezávisle na síti operátora. Klíč se přiřazuje

zcela anonymně a je certifikován. Výměnou autorizačních klíčů dochází k autorizaci

hovoru.

Vše v současnosti probíhá při použití 2048 bitovém šifrování typu RSA. Jedná se

o velmi bezpečnou ochranu, která zatím nebyla dosud prolomena, a to ani pomocí

26

nejmodernějších počítačů s obrovským výpočetním výkonem. Díky této metodě

autorizace je zcela eliminována populární metoda odposlechu hovorů GSM, zvaná

technikou „man in the middle“. Po autorizaci telefon přechází do režimu šifrování

zvukového přenosu, které používá velmi silný šifrovací algoritmus AES s 256 bitovým

klíčem. Tento klíč je u každého hovoru unikátní – některé z jeho parametrů se mění

dokonce během hovoru. Důležité je také to, že od stisknutí tlačítka do zahájení hovoru

uplyne pouhých 1.5 - 7 sekund, a to i tehdy, jedná-li se o hovor z druhého konce světa.

Tyto šifrované mobilní telefony také nejsou levnou záležitostí, ale pořád je jejich

pořizovací cena o hodně levnější, než cena zabezpečeného datového spojení.

Z následujících tří variant se jeví jako nejlevnější a pro komunikaci mezi členy

virtuálního týmu postačující varianta zasílání šifrovaných emailů pomocí kombinace

obou metod šifrování.

5. Závěr

Současná doba operačního použití vojsk (především mimo hranice České republiky) je

zásadním způsobem ovlivněná neobvyklým nárůstem vlivů technologií. Množství a

kvalita informací v konkrétním geografickém prostoru operace ovlivňuje především

rozhodovací a řídící procesy velitelů a jejich štábů. Skutečností v současné době však

zůstává, že místa velení, na kterých velitelé a štáby pracují, jsou robustní, minimálně

mobilní a je otázkou, jaké by bylo jejich použití v operacích, kde by bylo nutno

provádět s místy velení manévry (např. z důvodů jejich uchování - obrany a ochrany,

nebo

z důvodů utajování činnosti před palebným působením nepřítele apod.). Realitou také

zůstává fakt, že čím větší štáby v prostoru operace pracují, tím je tato mise finančně

a logisticky náročnější.

Zkušenosti z oblasti informační podpory jednoznačně ukazují, že v současné době je

zapotřebí přístup založený na síti, ve kterém jsou konkrétní odborníci schopni vzájemně

komunikovat a sdílet stejné informace. Schopnost komunikovat a sdílet všechny

informace přes síť však vyvolává nové problémy. Jednak, mít přístup k velkému objemu

dat je obtížné a najít potřebné informace vyžaduje velké množství těch, kteří je

vyhledávají a zároveň analyzují. Kromě toho najít správné lidi se správnou odborností a

poskytování a přijímání poradenství ve správnou chvíli zůstává problémem, a to i se

síťově zaměřeným přístupem.

Hledání nových cest a možností v realizaci velení a řízení umožní efektivněji naplňovat

i cíle vojenských sil, plnící úkoly v operacích. Virtuální týmy, které v současném

globalizujícím světě jsou v podnikovém a firemním managementu trendem, by se

v budoucnu měly stát pracovní normou, která rozvine nové nástroje a metodologii pro

vzájemnou komunikaci. Znalosti lze prostřednictvím ICT přenášet, je možné, aby lidé

pracovali na vzájemně vzdálených místech, a přitom byli v dostatečně pevném

vzájemném kontaktu. Pracoviště znalostního pracovníka dnes může být kdekoliv, kde je

možné připojení k internetu. Naopak, každé místo, kde je dostupný internet, se může

stát pracovištěm, jestliže to situace vyžaduje.

Zdroje

[1] Nader, E. A., Shamsuddin A., & Zahari, T. (2009). Virtual Teams: A Literature

Review. Australian Journal of Basic and Applied Sciences, 3, pp. 2653–2669.

[2] Evangelu, J. E., & Grundel, D. (2011). Virtuální tým. Brno: Computer Press. pp.

111-115.

27

[3] Lipnack, J. Virtual Teams: People Working Across Boundaries with Technology.

USA: John Wiley & Sons. 1997. 352 p. ISBN 0471388254.

[4] Nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací.

In: Sbírka zákonů. Praha, ročník 2005.

[5] § 35a zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní

způsobilosti. In: Sbírka zákonů. Praha, ročník 2005

[6] ČERNÝ, J; PITAŠ, J. Perspectives and Options for the Development of Virtual

Teams for Command of Units in Operations. In: The 23rd International

Conference The Knowledge-Based Organization,MANAGEMENT AND

MILITARY SCIENCES, CONFERENCE PROCEEDINGS 1. Nicolae Balcescu”

Land Forces Academy Romania: Nicolae Balcescu” Land Forces Academy, 2017,

p. 66-73. ISSN 1843-682X. ISBN 978-973-153-273-8.

28

REVIEW OF THE EUROPEAN UNION’S REGULATION

REGARDING DEFENCE PROCUREMENT

Katalin GOMBOS, Aniko Edit SZUCS

Abstract: Although the EU legal framework applicable to defence procurements is – given its

very nature – of particular importance, very little structured information is available about it.

Defence procurements have special status within the European public procurements, given their

potential impacts on the essential (national) security interests of the Member States. The

European regulation sets forth a legal framework for Member States, and it is the Member

States that are liable for meeting the basic intentions of this regulation. The European

Commission (if necessary, together with the Court of Justice of the European Union) ensures

the compliance of the national legislations with the EU law, just as well the proper application

of the aforementioned rules. The present article summarises the European legal framework

specifically applicable to defence procurements, examines the transposition of the relevant EU

directive, and certain additional interesting aspects. Due to obvious constraints, the detailed

analysis of the laws of each Member State with regard to defence procurement is not possible –

even though this is a very important further aspect to the topic. Also, one should be conscious

about the fact that in case of defence procurements there are even more factors to be

considered, such as international law or the security of supply.

Keywords: defence procurement, Europe’s defence sector, EU regulation,

Electronic Bulletin Board

1. Preface

The national security is the first element of a trinity – hand in hand with the public order

and health – on which field the Member States of the European Union conserve their

powers and are very vigilant not to delegate their competences in any area having

a reasonable point of contact with the above mentioned elements of the trinity.

The regulation of defence procurements is a representative example for retained powers,

as in the European Union the most of the defence procurements are exempted from

Internal Market rules. Instead, these are regulated by the Member States, as it is their

competence to define and protect their own security interests. As a result, the rules

governing the defence sector’s procurements are divergent, and this has a negative

impact on the competition as the lack of transparency may jeopardise the operation

of the market participants. The European Union adopted several measures to facilitate

the competition (and also the cooperation) within the defence sector of the Member

States, and in particular to increase the market share of the small and medium-sized

enterprises. The fragmentation also causes duplication of capabilities (e.g. the United

States has 30 types of weapon systems and only 1 type of main battle tanks, while the

EU has 178 weapon systems and 17 main battle tanks), which per se decreases the

efficiency not just of the sector’s procurements, but also of the suppliers. [1] The

European decision-makers agree with this and believe that the competitiveness of the

technological and industrial base within the defence sector would increase as a result of

opening the internal market for defence products. [2]

29

The fact that defence procurements are exempted from public procurements is well

known on a general level. The professional review and analysis of the detailed rules

however are hard to be found. The aim of the authors is to give a deeper view into the

legal framework of the European Union concerning defence procurements and examine

whether the EU legislation is fit for its purpose: striking the fair balance between

national security interests and free and fair competition throughout the internal market.

2. General legal background: TFEU

The core background of the topic is Article 346 (former number 296) of the Treaty on

Functioning of the European Union (hereinafter referred to as ‘Article 296’). This

Article serves as basis for the application of national rules within the area of defence

procurements. Article 296 sets out that the provisions of the Treaties shall not preclude

the application of the following rules: [3]

no Member State shall be obliged to supply information for disclosure if it

considers that the disclosure is contrary to the essential interests of its security,

any Member State may take such measures as it considers necessary for the

protection of the essential interests of its security which are connected with the

production of or trade in arms, munitions and war material; provided that such

measures shall not adversely affect the conditions of competition in the internal

market regarding products which are not intended for especially military

purposes.

3. The interpretative communication adopted by the European Commission

The above cited rules are quite vague, thus the European Commission adopted an

interpretative communication in 2006 on the application of Article 296 to clarify the

legal framework (hereinafter referred to as the ‘Interpretative Communication’), based

on a consultation which resulted in the following conclusions: [4]

- there is uncertainty regarding the interpretation of Article 296, thus there are

differences between the Member States regarding its application,

- the Public Procurement Directive is not suitable for many defence contracts,

even if the conditions set out in Article 296 are met.

The Interpretative Communication lays down that a defence contract may rely on the

exemption rule (that is Article 296) only if (i) the information that would be subject to

disclosure is contrary to the essential interest of a Member State’s security, (ii) the

subject of the contract is explicitly stated in Paragraph 2 of Article 296 and (iii) the

conditions laid down in the case law of the Court of Justice of the European Union

(hereinafter referred to as the ‘Court’) are fulfilled. The Interpretative Communication

highlights that only security interest can justify an exemption, other interests such as

industrial and economic interest cannot. Furthermore, such security interest shall be

essential, which also further reduces the possible application of Article 296, which even

itself reduces its own scope when setting out that its application shall not adversely

affect the competition in the internal market with regard to the products, which are not

intended for expressly military purposes.

The importance of the Interpretative Communication derives from the fact that the

European Commission has the competence to review whether the application of Article

296 was justified or not. The concerned Member State has to cooperate in good faith

with the Commission during such investigation and if the Commission considers that a

Member State uses Article 296 improperly, the Commission may bring the case before

30

the Court. In the course of such proceedings the burden of proof lies with the concerned

Member State. Of course, absolute confidentiality is guaranteed during and following

the procedure of the Commission and / or the Court.

4. Strategy for a more competitive European defence industry

The clarification of the legal background is not all what the European Commission has

done. In order to make more competitive the European defence industry, it adopted a

strategy on 5 December 2007: the Strategy for more competitive European defence

industry (hereinafter referred to as the ‘Strategy’). [5] The Commission identified three

areas in which a better coordination would be necessary between the Member States.

First of all, the Member States have to adapt their development and procurement

programs. Second, the researches shall be coordinated at Union level. Third, the small

and medium-sized enterprises positions shall be strengthened. The Commission

proposed in the Strategy for the Member States to adopt two directives: one directive to

facilitate intra-EU transfer of defence products by reducing administration, for example

simplifying national licensing procedures, while the other directive would aim to

enhance the openness and competitiveness of defence procurements.

5. Directive 2009/81/EC

Against the above background, the European Parliament and the Council adopted

Directive 2009/81/EC on 13 July 2009 on the coordination of procedures for the award

of certain works contracts, supply contracts and service contracts by contracting

authorities or entities in the fields of defence and security (hereinafter referred to as the

‘Directive’). [6] The Directive regulates the defence procedure in five Titles consisting

of seventy-five Articles.

The Directive declares in its preamble that none of its provisions should prevent the

imposition or application of any measures, which is necessary for a Member State to

defend its interests approved by the Treaties. In order to provide a tool for this, Article

16 sets forth that the contracts regulated by the Directive may be exempted from the

measures of the Directive, provided that such exemption is necessary for the protection

of the essential security interests of a Member State. The Member States have the right

to assess whether the measures of the Directive are proper to protect their essential

security interests or not.

In addition, the Directive enumerates several cases when its provisions are not

applicable, such as (i) in cases where special rules apply which derive from international

agreements or arrangements between Member States and third countries, (ii) where

rules relating to the stationing of troops apply, (iii) in case of agreements awarded by

international organisations for their purposes or agreements which must be awarded by

a Member State under the rules that are specific to such organisations, (iv) regarding

procurements conducted by intelligence services and procurements for all type of

security services, (v) with regard to sensitive purchases which require a remarkably high

level of confidentiality, such as procurements for border protection, combating terrorism

or organised crime and covert activities, (vi) when Member States conduct cooperative

programmes to develop new defence equipment, (vii) for armed or security forces

which conduct operations beyond the borders of the European Union concerning

purchases where the contracted parties are located in the area of the operation, including

civilian purchases directly connected to the conduct of the operation, (vii) in case of

purchases of works and services between governments, (viii) regarding the acquisition

or rental of immovable property or rights related to such property, (ix) for arbitration

and conciliation services, (x) for financial services and (xi) co-financing of research and

31

development programmes. The Directive (based on the EU’s fundamental values) also

declares additional exemptions to facilitate the sheltered workshops and sheltered

employment programs, as the integration or reintegration of people with disabilities

in labour market is a key object of the European Union’s Social Policy. The core values

of the European Union appear as a basic idea in case of several measures, for example,

the Directive sets out that a potential subcontractor should not be discriminated

on grounds of nationality; performance conditions of the contract shall not

be discriminatory; in case of verification of economic operators with respect to security

information the verification should be carried out in accordance with the principles

of non-discrimination, equal treatment and proportionality; and contracts should

be awarded on the basis of objective criteria observing the principles of transparency,

non-discrimination, equal treatment and proportionality. The Directive refers

to principles related to internal market which are set forth in the Treaties, and also refers

to general fundamental principles as well, which have been introduced into the Union

law by the Court. [7]

The Directive contains provisions ensuring the compliance with transparency and

competition obligations, e.g. it enables to challenge the award procedure – of course

necessitating such ‘review procedures’ to take into account the protection of defence

and security interests. Title IV of the Directive specifically sets out the scope and

availability of such review procedures, and also the requirements, the applicable

deadlines and the possible sanctions related to them.

The Directive can be seen as a relatively flexible instrument: it allows the conclusion

of framework agreements as well, provided that they are concluded for a maximum

period of seven years. The use of electronic purchasing techniques is also allowed,

however only those subjects that can be expressed in figures or percentages may be the

object of electronic auctions, and the principles of equal treatment, non-discrimination

and transparency shall be respected. Finally, a flexibly approach is further strengthened

by the fact that (for obvious reasons) the contracting authority is entitled to exclude an

economic operator at any point of the procurement process if it has information that

the concerned economic operator could cause a risk to the essential security interests

of that Member State.

6. Transposition of the Directive

The transposition of the Directive is an obligation for the Member States, with an

applicable deadline of 21 August 2011. Given that directives are flexible instruments,

the Member States can ensure in the course of the transposition to have their national

characteristics articulated – of course, provided that objectives of the directive are

achieved. Thus, it is equally important that the Member States adopt measure that are

capable of transposing the Directive completely and correctly, just as it is important

to properly apply them. The European Commission observes the transposition and

the proper application, and prepares a report on these matters to the European

Parliament and the Council. According to the report of the European Commission on

transposition of the Directive [8], only three Member States notified the European

Commission until 21 August 2011 about the complete transposition and four Member

States within did the same within further one month. The European Commission thus

opened infringement procedures against as many as 23 Member States. The result

of these procedures was in almost every case that the Member State concerned fulfilled

its obligation - there were only four Member States not notifying the Commission by

July 2012 about the transposition or partially disposition of the Directive. The European

Commission established that those Member States who transposed the Directive as

32

of July 2012 have – prima facie – done this correctly, and that many Member States

transposed the non-compulsory subcontracting provisions as well.

The European Commission summarized the national implementing measures regarding

(i) the scope of the Directive, (ii) the exclusions from the application of the Directive,

(iii) the provisions relating to subcontracting, and (iv) the review mechanism.

With regard to exclusions from the application of the Directive, the Commission

concluded that the Member States transposed the Directive mostly correctly. However,

the Commission established that in a number of cases the wording of the national

implementing measures changed the material scope of the Directive. E.g. according

to Article 13(a) the Directive does not apply to contracts where the application of the

Directive would oblige a Member State to supply information the disclosure of which it

considers contrary to the essential interests of its security. Now, a Member State, with

reference to this Article, excluded all contracts where publication would lead

to disclosure of classified information, while another Member State has not transposed

this Article at all.

The findings of the Commission regarding the transposition of the review mechanism

necessitates particular attention. The applied solutions of the Member States in the

course of the disposition of these provisions can be divided into two parts. According to

the report of the European Commission, cca. half of the Member States transposed the

provisions on review mechanisms within their general rules on remedies, while the

other half of the Member States transposed these by means of a specific national

implementing measure.

If we take a closer look at the details of the review procedures, there are two important

aspects that need to be observed. First, the Directive provides a possibility for the

Member States to set up a specific body having as sole jurisdiction the review

of contracts concerning defence and security in order to guarantee the confidentiality

of classified information – interestingly enough, none of the Member States opted for

this solution, and only a few Member States have adopted specific rules requiring

security clearance from the members of the review body. Second, according to the

wording of the Directive, the review body is not entitled to consider a contract

ineffective if the consequences of the ineffectiveness would seriously endanger the

essential security interest of a Member State. The Commission concluded that all but

two Member Sates have included wording in their local laws making it possible

to abstain from declaring a contract ineffective. The findings of the European

Commission and the reports on the transpositions are not end in themselves, these

findings help the Member States to improve the transposition of the Directives and

to standardise the legal frameworks – even in an area which is as sensitive as

the defence procurement - within the European Union.

7. Electronic Bulletin Board

The creation of the proper legal background as detailed above has of course great

importance. However, the importance of certain practical solutions aiming at the

integration of the European defence market shall not be underestimated either. A good

example is the Electronic Bulletin Board, launched by the European Defence Agency on

1 July 2006 with the goal of providing opportunity for suppliers across Europe to bid for

defence contracts in the European Union. [9] This webpage brings together the buyers

and the suppliers, promoting the fair and equal opportunities for all participants. With

the advertisement of the subcontract opportunities, the Electronic Bulletin Board fosters

a more open, fair and competitive market throughout the supply chain.

33

8. Summary

In view of the above detailed legal framework, we can conclude that the decision

makers do their best to achieve the establishment of a common defence market within

the European Union. However, the legislator has a difficult task, given that any

derogation from the Treaties affect the fundamental principles and the objectives of the

Internal Market, thus the related regulation shall be clear and accurate, with full respect

for the principle of necessity. With regard to the exclusions from the application of the

Directive, we shall note that these exclusions (given their broad nature and the already

mentioned “flexibility”) have negative impact on the essentially necessary competition,

which competition is useful for the consumers and – in our case this is even more

important – fosters the innovation. [10]

Given that the above described method of regulation, that is the very nature

of a directive, allows the Member States to choose how they accomplish the objectives

set forth at supra-national level, the transposition of the Directive by each and every

Member State is certainly a good topic for further research – this is something

the authors are looking forward to become engaged in.

Such research would be important as specifically defining the applicable legal rules

in case of defence procurement projects by the affected parties may cause difficulties,

given that they have to take into account their domestic laws, the Union law,

the international law and the even the procurement rules of the organisation or the entity

which manages the program. According to some, the legislation regarding defence

procurement shall leave less loopholes, facilitating the more certain definition of the

applicable legislation. [11]

In conclusion, we can summarise that the ultimate aim of the existing EU legislation is

to increase the competition and decrease the fragmentation in the defence market, and

further to establish a European Defence Equipment Market and a European Defence

Technological Industrial Base. Still, as the national security of the Member States is one

of their essential interests, being the exclusive competence of the Member States for

decades passed and (probably) for decades to come, we may feel free to assume that

barrier-free regulation of the defence procurements, or even a less flexible approach

within the frame of the intergovernmental cooperation is not to be expected.

References

[1] European Union External Action. EUDefence and Security Spring Series: Why

money matters. Available from: https://eeas.europa.eu/headquarters/headquarters-

Homepage/62419/eudefence-and-security-spring-series-why-money-matters_en

[2] EUROPEAN COMMISSION. Defence procurement. Available from:

http://ec.europa.eu/growth/single-market/public-procurement/rules-

implementation/defence_en

[3] Consolidated versions of the Treaty on European Union and the Treaty on the

Functioning of the European Union. Available from: https://eur-

lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A12012E%2FTXT

[4] EUROPEAN COMMISSION. Interpretative Communication on the application of

Article 296 of the Treaty in the field of defence procurement. Available from:

http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:52006DC0779

[5] EUROPEAN COMMISSION. Strategy for a more competitive European defence

industry. Available from: https://eur-lex.europa.eu/legal-

content/EN/TXT/?uri=LEGISSUM%3Al10131

34

[6] DIRECTIVE 2009/81/EC OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE

COUNCIL of 13 July 2009 on the coordination of procedures for the award of

certain works contracts, supply contracts and service contracts by contracting

authorities or entities in the fields of defence and security, and amending

Directives 2004/17/EC and 2004/18/EC. Available from: http://eur-

lex.europa.eu/legal-

content/EN/TXT/?qid=1474273392624&uri=CELEX:02009L0081-20160101

[7] GOMBOS, K., Bírói jogvédelem az EU-ban Lisszabon után. Budapest: Complex,

2012, 75.

[8] REPORT FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT

AND THE COUNCIL on transposition of directive 2009/81/EC on Defence and

Security Procurement /* COM/2012/0565. Available from: http://eur-

lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=CELEX:52012DC0565

[9] EUROPEAN DEFENCE AGENCY. A guide to the EDA’s new European

Defence Equipment Market. Available from:

https://www.eda.europa.eu/docs/documents/EDA_Guide_to_EDEM

[10] TAKSAS, B., Importance of the Academic Researches in the defence industry.

Hadmérnök [online]. XII, 167-174 [vid. 3. srpna 2017]. ORCID 0000-0001-7583-

4198. Available from: http://hadmernok.hu/173_15_taksas.pdf

[11] CLINTON, N. Complexities of EU Defence Procurement Relationships – The

Matryoshka Doll Efect. Public Spend Forum Europe, 2017, Available from:

http://publicspendforumeurope.com/2017/02/15/complexities-of-eu-defence-

procurement-relationships-the-matryoshka-doll-effect/

35

VĚDECKÉ A NEVĚDECKÉ POZNÁNÍ

Miroslav KRČ

1, Pavel SLÁDEK

2

Abstrakt: článek popisuje poznávání vědeckými cestami a kriticky zmiňuje přístupy nevědecké,

které úzce souvisejí se subjektivním poznáváním skutečností. Pojednává o rovinách a sítích

běžného lidského poznání, které determinují způsoby lidského uvažování a poznávání. Různé

pohledy na známý a neznámý objekt poznání vyústí mnohdy filozofickými tezemi, neboť bytí a

poznání nelze zcela vědecky vymezit či definovat. Vychází se z poznání přírodního

a společenského dění. Ontologický a gnozeologický aspekt poznání i nepoznání může vytvářet

určitou mozaiku humanity a vědomí celistvosti, přičemž mýtické obrazy, znalosti a vlastní

zkušenost se pro řešení aktuálních problémů jeví jako instinktivní a v daném společenství

jednoznačně srozumitelné a možné. Ukazuje na význam hypotézy ve vědeckém zkoumání.

Klíčová slova: lidské poznání, vědecké poznání, způsoby uvažování, hypotéza

1. Úvod

Objevování a poznávání skutečnosti je předmětem, který lidstvo provází již od jeho

počátků. Gnosis, tedy poznání, je kořenem výrazů jako poznávání, předpověď či

rozpoznání. Způsoby, jakými člověk objevuje a rozpoznává, se zabývá věda, umění

i náboženství, jakožto formy spojení člověka se světem. Absolutní rozdíl mezi formami

osvojování si skutečnosti klást nelze. Možné cesty k poznávání skutečnosti vedou přes

vědecký přístup, jehož základem je výstavba systematického poznávání skutečnosti. Při

poznávání má důležité místo hmotné, nehmotného, kvalitativní a kvantitativní poznání.

Metodologické přístupy, přispívají k poznávání pomoci vytvářením sítí, přičemž

každodenní poznání je určitou sumou zkušeností člověka, který se zpětně táže, ověřuje a

kriticky nahlíží. Základem poznání je aplikace základních postulátů vědy a dvě roviny

vlastního poznání. Objevování souvislostí, uvádění do pořádku chaotické a třídit

neuspořádané je důvodem vědeckého poznání. Způsoby uvažování o poznávání nás nutí

tázat se formou ověřitelných hypotéz, jež jsou základem k systematickému vědeckému

přístupu.

2. Poznání

Cílem vědy a vědeckého poznání vůbec by měla být snaha objasnit charakter jevů a

vysvětlit jejich příčiny. Realita, která nás obklopuje, je však často příliš složitá

a nesourodá na to, abychom ji uchopili a uspokojivě popsali v rámci jedné jednoduché

teorie nebo modelu.

1 Prof., PhDr., CSc., Miroslav Krč, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita

obrany v Brně, Kounicova 65 Brno.

Email: miroslav.krc@unob.cz 2 Mgr., Pavel Sládek, student DSP, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany v Brně,

Kounicova 65 Brno.

Email: pavel.sladek@unob.cz

36

Analyzovat problém poznání předpokládá odpovědět na dvě otázky: „co je to“ poznání,

tj. v čem spočívá jeho specifikum, které je i dnes nezávislé na všech jeho formách,

a „jaké jsou zvláštnosti jednotlivých gnoseologických přístupů ke světu“, v jejichž rámci

se vytváří celé kulturní bohatství lidstva. Bylo by však nesprávné klást absolutní rozdíl

mezi formy osvojení skutečnosti. Poznání není myslitelné bez fantazie, citový vztah

k poznávacímu objektu vyvolává zájem a snahu o pochopení, estetické cítění může

vyvolávat snahu o systematičnosti apod.

Musíme si uvědomit, že věda, umění i náboženství jsou formy spojení člověka se

světem. Lze je chápat jako mnohotvárné diferencované druhy lidské činnosti.

3. Možné cesty k poznávání skutečnosti

Základem vědy je výstavba systematického poznání skutečnosti pomocí pojmové

struktury, stanovení teorií a hypotéz. Jejím předmětem je skutečnost, tj. to, co existuje.

Přitom toto existující může být hmotné i nehmotné. Různorodost skutečnosti pak určuje

i různost přístupů v jednotlivých vědních disciplínách. Její počátky můžeme nalézt ve

starověku, kdy dochází k nutnosti systematizace praktických znalostí a teoretických

vědomostí, zrozených z forem života tehdejších společností. Můžeme tak pozorovat

počátky astronomie, geometrie, matematiky atd., přičemž řada poznatků a teorii zůstává

v různé formě zachována z této doby až po současnost. Každodenní poznání je proto

poznáním neteoretickým a zdrojem důvěrně známého zkušenostního světa. Člověk cítí,

žádá, snaží se, pudově vyhledává a v tomto procesu hromadí zkušenost, jež je tak

akumulována pro naše příští poznání a jednání.

Hlavním cílem vědecké práce je snaha postihnout podstatu nějakého jevu pomocí

myšlenkových postupů. Předpokladem úspěšného postupu vědeckého bádání je přesné

vymezení jeho objektu, které umožňuje jeho vyčlenění v prostoru a v čase a také zjištění

jeho vztahů s okolím.

Věda má pět základních postulátů: forma společenského vědomí; odraz objektivní

reality světa; rozměr duchovní; kultura společnosti; souhrn poznatků o světě a pohybu.

Je nutné poznatky o vědě jako takové, či případně poznatky o jednotlivých vědních

disciplínách chápat jako nezbytnou součást vědeckého poznání širších všeobecných

znalostí a nikoliv jako úzce specializovanou záležitost. Jde o pochopení faktu, že rozvoj

vědy potřebuje i rozvoj poznání v oblasti metod a metodologie. Jeden z problémů zní:

Jak kvalitativní metodologie by měla řešit získávání validních dat a faktů bez měření a

jak z nich vyvozovat věrohodné závěry rovněž bez měření. Pojem kvalitativní

metodologie vzniká jako reakce na snahu ztotožnit vědecký výzkum s metodami

přírodních věd, zejména pak s kvantifikací a s matematizací. Označuje přístupy, které se

snaží zkoumat sociální realitu vědecky a současně bez kvantifikace. Kvalitativní

metodologie se v otázce po vztahu k přírodním vědám liší, mluvíme o odlišnosti mezi

vysvětlujícím a interpretativním přístupem.

Problematika vědeckého poznání je v dnešní době, kdy je informační základna téměř ve

všech oblastech poznání velice snadno dostupná všem vrstvám obyvatelstva, není méně

aktuálním problémem, než tomu bylo dříve. V minulosti lidstvo ovládalo spoustu

řemesel a činností z hlediska praktického, teoretická znalostní stránka již ovšem

absentovala. Postupem času se prostřednictvím desítek či stovek vědců lidstvo

dozvědělo, proč dané jevy, které společnost doposud znala pouze z praktického

hlediska, probíhá tím způsobem a ne způsobem jiným. Tímto krokem došlo k tomu, že

společnost mohla pozorované skutečnosti a jevy ovlivňovat a přizpůsobovat si je

k vlastnímu obrazu a pro své vlastní potřeby. Na základě takového poznání mohlo dojít

k rozšíření vědeckého zkoumání. Po celá staletí se doposud zjištěné a alespoň částečně

37

ověřené zákony a zákonitosti staly téměř dogmatem a nikdo nezpochybňoval jejich

pravdivost, ale také nepochyboval o samotných vědeckých závěrech, které vedly

k definování vědeckých poznání. Postupem času se ovšem přišlo na to, že přírodní vědy

a vědci, kteří zkoumají nejrůznější objekty, na sebe vzájemně působí, a proto vědecké

závěry mohou být ovlivňovány sociálním prostředím, ve kterém vznikaly závěry

vědeckého výzkumu nebo vědeckého poznání.

Vědecké poznání chápeme jako zvláštní sféru, která je založena na zjišťování a utřídění

faktů, ověřování poznatků experimenty, zkušeností a také je charakterizováno úsilím

o exaktnosti, logičností.

Každodenní poznání je jen sumou nereflektované zkušenosti, která je získávána

bezpečně, nikoliv metodicky. Nevychází ze zpochybňování zkušenostních dat,

neodpovídá na předem položenou otázku, ani se nesnaží tato fakta metodicky zpracovat

a najít logické zdůvodnění nebo praktické potvrzení možných odpovědí. Jde tedy o

poznání mající charakter samozřejmosti, nereflektované a neujasněné bezděčné znalosti

toho, jaké věci jsou a jak se k nim chovat, aniž by byly kladeny otázky a hledány

odpovědi. „Neboť jak se k dennímu světlu chová zrak netopýří“, učí Aristotelés, „tak se

rozum naší duše chová k tomu, co svou přirozeností jest ze všech nejzřejmější.“ [1] Je

známo, že absence tázání a pochybností znemožňuje tematizovat problémy a brání

kritickému myšlení.

4. Úhly pohledu v rovinách lidského poznání

Pochopení charakteru vědy vyžaduje respektování dvou základních rovin, v nichž se

odehrává rozvoj lidského poznání. První rovinou je věcná rovina vlastního poznání. Jde

zde o poznatky, zaznamenané v jednotlivých vědeckých pracích. Jsou to jakési výstupy,

sloužící v podobě „surovin“ pro další části společenského systému - ekonomiku,

politiku, technické užití apod. Druhá rovina vědy je určena člověkem samým. Na vědu

je možno totiž nazírat i jako na součást společenského systému, tj. na vztah mezi

jednotlivými částmi sociálního systému společnosti, kde můžeme pozorovat rozdílné

zájmy, cíle, hodnoty apod. Jde o skutečnost, že věda se rozvíjí v rámci konkrétních

institucí, je svou formou sociální věda neexistuje mimo člověka a společnost „obléká“

vědě její formy. To je pozorovatelné při studiu historie vědních disciplín, v různých

přístupech k vědeckému badání, úkolech, které jsou před vědu kladeny apod. Jednota

obou stránek pak dává vědě konkrétní náplň. Jejich vzájemné ovlivnění vede ke

konkrétnímu obsahu a úrovni, a to jak jednotlivých poznatků, tak i celých teorií. Podoba

vědy se rozvíjí do stále větších komplexních struktur výpovědí o skutečnosti. Lze

pozorovat postupné vytvoření specializovaných modelů dílčích skutečností, propojo-

vaných do všeobecných modelů, takže můžeme hovořit o vznikajících „sítích poznání“,

které se snaží postihnout nárůst dat a dílčích poznatků.

Paralelně s vědou se ve společnosti objevuje řada jiných ideových systémů, vír,

metodologií a praktik, které se tváří jako vědecké systémy, ačkoliv nevznikly vědeckou

metodou. Např. astrologie, parapsychologie, psychoanalýza nebo různé formy

léčitelství, jsou dnes dobrými příklady pseudovědy resp. pavědy. Charakteristickým

rysem pseudovědy je, že je většinou nekritická a je u ní obtížněji rozlišitelné, co je

objektivní skutečnost a co nikoliv. Většinou neprodukuje testovatelné predikce a

nevystavuje je riziku prostřednictvím testů. Pseudovědecká vysvětlení jsou obvykle

v hrubém rozporu s vědeckým poznáním a evidencí. Bylo by ale chybné se domnívat,

že hranici mezi vědou a pseudovědou lze vymezit jednoznačně a ostře, neboť to, co

v minulosti bylo považováno za nemožné, bereme dnes jako automatické, užitečné či

k životu nezbytné. Zmiňme například letadlo, mobilní telefon, transplantace orgánů

38

či genetické mutace rostlin. Ještě před několika sty lety by lidé s těmito nápady byli

vězněni nebo zabíjeni, protože by se zdály být příliš daleko za běžnými normami a

chápáním dané společnosti. Kdybychom kdykoliv v historii vyvěsili na náměstí reklamu

o tom, že máme mast, díky které omládnete nebo se vyléčíte z nemoci, vyvolalo by

to minimálně ostré a kontroverzní reakce a soudy. Přitom v dnešní době je to naprosto

běžné a nikdo se nad tím již nepozastaví. Co teprve nápis: „Vezměte si do ruky tuto

destičku a uslyšíte vašeho strýčka na druhém konci světa.“ Jak troufalé, jak barbarské!

Ovšem do doby, než si to společnost dokázala představit a prožít díky A. Bellovi.

Odkud se vzal tento nápad, když v tehdy známém světě zkrátka neexistoval? Odkud se

bere tisíce patentů a desítky Nobelových cen?

Díky systematickému poznávání se může posouvat pomyslná laťka vědění, vědomí,

uvědomění a schopností nás samotných, zatímco co se v nově vzniklém rámci rozplývá

strach z neznámého, cizího. Díky jedincům, kteří jsou schopni začít se pohybovat ve

světě, který je pro většinu nedostupný, nepředstavitelný, tyto zkušenosti postupně

popsat, vysvětlit a ověřit. Budeme schopni v budoucnu vysvětlit současné vědecky

nepodložené fenomény a mýty? Neboť lze tvrdit, že to, co se jeví jako nevědecké,

neznamená, že není smysluplné nebo užitečné. Můžeme se zamýšlet nad pozicí A.

Einsteina, který byl ve své době sám proti všem a přitom dokázal změnit a otřást pilíři

tehdejší Newtonovské fyziky, které stály beze změny celá staletí. Vzniká proto otázka,

kdo vlastně dnes vykládá svět? Kdo produkuje poznání? Jestliže definujeme běžné

poznání jako poznání, které: poskytuje závažné informace o okolním světě; uplatňuje se

v technice a technologii, medicíně apod. a představuje spolehlivý základ pro lidské

jednání a dosažení cílů, tak to může být dnešní věda, která dnes takové poznání přináší.

Za této situace se názory na dnešní úlohu filosofie diferencují na různá stanoviska,

z nichž ty radikální tvrdí, že rozvoj nejen běžného, ale i vědeckého poznání vede

k postupnému zániku filosofie, zatímco ty ostatní hledají budoucí zaměření filosofie

v různých směrech, jako je hermeneutika či filosofie jazyka, nebo v těsné spolupráci

s vědou s důrazem na otázky, které věda opomíjí. Avšak ve vědě je důležité běžné

poznání, které bývá dobrým vodítkem pro jednání v oblasti, která nepřesahuje rámec

zkušenosti jedince, respektive určité konkrétní historicko-sociální skupiny. Povaha

teoretického vědění se však liší od běžného poznání. Tím, že nechápe skutečnosti jako

individualizovanou praxi, ale hledá obecné a snaží se pomocí zvolených termínů toto

obecné popsat, si klade věda za úkol stanovit vysvětlení, proč daný jev, za jakých

podmínek může nastat, do jaké míry je zobecnitelný apod.

Objevovat souvislosti, „uvádět do pořádku zprvu v lidské mysli chaotické“ a „třídit

zdánlivě neuspořádané“ je důvodem každého poznání. Ne vždy v daném historickém

stupni svého vývoje dokáže věda vysvětlit tyto procesy jako celistvý systém, ale téměř

vždy má tendenci uspořádat poznatky do tohoto celistvého systému. Přitom základem

výstavby každé vědy je snaha o pravdivost výpovědi o skutečnosti.

Máme-li pojednávat o možnostech rozumového poznání, musíme začít s oblastí fyziky,

jejíž začátky je nutno položit do období starověku. Tento základ fyzikální vědy, který

vyrostl na principech obecně přijímaných ve středověku, se však začal v novověku

vyvíjet jiným směrem. Na začátku novověku se však rozumu začal přisuzovat

rozhodující význam v poznání, neboť nebyla doceněna důležitost pozorování přírody a

nebyla pochopena důležitost falzifikačního postupu v lidském poznání, což bylo

explicitně definováno teprve ve 20. století.

Lidské schopnosti však významně omezují metodu našeho poznávání, neboť musejí

vycházet ze studia přírody, které může být jediným východiskem našeho rozumového

poznání. Poznávací postup - spočívá v pozorování přírodního dění, na což navazuje

39

hledání vztahů mezi jednotlivým děním, hledání příčinných souvislostí, případně

řetězců předcházejících příčin. Hlavním nástrojem v tomto směru je postup, který

nazýváme logickou indukcí. Jedná se o proces, který je opakem logické dedukce, jež je

zpravidla založena na dvouhodnotové logice. Z vlastností logické indukce a dedukce

však vyplývá, že proces poznávání nemusí být jednoznačný. Lze zpravidla nalézt větší

počet premis, které vedou k danému pozorovanému jevu, avšak mohou vést

k rozdílným přídavným důsledkům. Tyto důsledky musí pak rovněž souhlasit

s pozorováním přírody. Pokud nesouhlasí, je nutno danou premisu označit za

falzifikovanou, a je nutno ji odmítnout, resp. odpovídajícím způsobem modifikovat.

Skutečnost, že lidské poznání spočívá ve falzifikačním postupu, však neznamená, že

v poznání pravdy neexistuje vůbec žádná jistota. Jistota spočívá totiž v ověřených

negativních tvrzeních. S jistotou můžeme poznat to, co není pravda.

5. Způsoby uvažování a poznávání

Není-li poznání vědecké, vzniká mýtus. Mýtus vzniká tam, kde absentuje každý jiný

přístup ke světu anebo tam, kde věda svými prostředky nestačí. Ve skutečnosti však

mýty nejsou jen výsledkem lidské představivosti nebo důsledkem nedokonalosti

pojmového myšlení, ale postižením řádu prostředky jiného způsobu uvažování –

mytologickým rozumem. Ten se od ostatních způsobů lidského myšlení neliší ani tak

úrovní intelektuálních operací, ale zaměřením a schopností zprostředkovat poznání

jistého typu. Vycházeje z neujasněné, bezděčné, neustále v praktickém životě

obnovované „znalosti“ o příčinné podmíněnosti věcí a jevů, jež je chápána jako

přirozená a tudíž neproblematická, směřuje mytologický rozum k všeobecnému a

úplnému pochopení světa jako nezaměnitelného determinovaného řádu ještě dříve, než

byly položeny otázky, a vyjadřuje se v mytologických obrazech, jež jsou v daném

společenství jednoznačně srozumitelné. Na základě každodenní zkušenosti a ztotožnění

se s obecně přijímanou představou o světě obsaženou v mýtu pak člověk „vždy již ví“.

Takto orientované myšlení pak umožňuje lidem akceptovat přírodní jevy i důsledky

jejich omezené praxe jako to, co je vždy samozřejmé a jedině možné.

Avšak ve vědě je důležité běžné poznání, které bývá dobrým vodítkem pro jednání

v oblasti, která nepřesahuje rámec zkušenosti jedince, respektive určité konkrétní

historicko-sociální skupiny. Povaha teoretického vědění se však liší od běžného

poznání. Tím, že nechápe skutečnosti jako individualizovanou praxi, ale hledá obecné a

snaží se pomocí zvolených termínů toto obecné popsat, si klade věda za úkol stanovit

vysvětlení, proč dan jev, za jakých podmínek může nastat, do jaké míry je zobecnitelný

apod.

Běžné poznání akumuluje vědění v podobě poznání a to v sumě poznatků o přírodě

a společnosti, event. nabízí relativně stálé „vidění“ světa obsažené v systému idejí,

ideálů, hodnot a norem. Zprostředkovává možnost přetváření prostředí, v němž žijeme,

a náležitého způsobu chování. Překonání běžného poznání je následkem nové

zkušenosti, která se v měnících životních podmínkách promítá ve zpochybnění těch

jistot, jež byly z pozice zavedených způsobů myšlení nezpochybnitelné.

Problém pravdivosti běžného poznání ve společenských vědách je specificky

komplikován tím, že poznání je zde sociálním fenoménem a znalosti jsou viděny skrze

prizma individuálních a společenských dispozic. Vymezit oblast neznámé vyžaduje,

abychom měli určitou představu o tom, co bude na jejím místě po provedení výzkumu.

Vytyčení problému tedy závisí na předběžném vědění o nevědění, na tušení toho, co

neznáme, a to alespoň v podobě předpokladu, který je postupně zpřesňován ve vědecké

hypotéze. Běžné poznání reflektuje na objektivní realitu.

40

6. Úskalí poznávání nepoznaného Z epistemologického hlediska můžeme veškerou objektivní realitu rozdělit na dvě

části: na to, co je o objektu poznání známo a co známo není, na poznané a nepoznané.

I poznávající subjekt se diferencuje podle toho, co o objektu ví a co neví. U běžného

poznání prvním problémem je jazyk. Jazyk je však historicky determinovaný

společensky jev. Druhým problémem je interpretace pravdivosti sociálních procesů při

rozdílném vnímání sociálních procesů. Pravdivost ve smyslu oprávněnosti má v sobě

sociální dimenzi. Její přijetí či odmítnutí může záviset na jedinci či sociální skupině.

Posledním momentem, komplikujícím situaci ve společenských vědách je přesvědčení

či víra v určitá tvrzení, jejichž pravdivost (nepravdivost) nemůžeme za daného stavu

poznání přijmout či odmítnout.

I když samozřejmě mohou být a jsou tematizace problémů, formulace otázek, způsoby a

metody jejich řešení, a tedy i výsledky a praktické důsledky té či oné formy poznávací

aktivity člověka, krajně odlišné a tudíž nelze rozdíly mezi nimi přehlížet, jde vždy o

odhalování a nalézání řádu a uspořádanosti jistými formami lidského myšlení, ne

na stejném stupni. Člověk cítí, žádá, snaží se, vyhledává, a v tomto procesu hromadí

zkušenost, jež je tak akumulována pro naše příští poznání a jednání. I když je i tato

zkušenost už pro svou jazykovou formu vždy spjata s anticipací, není ještě ani

výsledkem „vytrvalého a ustavičně bdělého zájmu“ [4], ani produktem výslovné

tematizace na základě uvědomění si problému, ani závěrem „odborně propracovaných

metodických indukcí“. [3] Je sice výtvorem lidí, nikoliv však výtvorem plánovaným

a projektovaným, nýbrž bezděčným, bezprostředním, neujasněným.

7. Od hypotéz k podmíněným tvrzením a faktům

Problém se vynořuje, až když jsme s to rozpoznat své nevědění, určit, co je třeba

poznat, rozhodnout, vytvořit. Každý problém má několik možných řešení. Dokud ještě

není ověřeno, které z nich platí, je každé řešení jen více či méně pravděpodobnou

hypotézou. Hypotéza je dohad, podmíněné tvrzení o možných vztazích nebo

systémových souvislostech. Jako myšlenkový model možného utváření příslušné

oblasti skutečnosti vnáší do našich dat a faktů jednotu, přesahuje povrch jevů,

naznačuje, jaká asi je jejich podstata, a tím také usměrňuje naše výzkumné hledání.

Dobrá hypotéza je plodná, obohacuje dosavadní poznatky a tušení nových souvislostí.

Požadujeme, aby byla pravděpodobná a aby to, co se v ní tvrdí nebo popírá, bylo

dostupné ověření. Praktickým výzkumem nebo logicky průkazným myšlenkovým

experimentem se hypotéza stává potvrzenou teorií, zákonem. Hypotéza a teorie

představují dva stupně určitosti našeho vědění a vědění.

Při tvorbě správně formulovaných hypotéz je nutné dbát na dodržení tří základních

požadavků - pravidel pro formulaci hypotéz:

˗ Hypotézy jsou tvrzení, je třeba formulovat je jako oznamovací věty a nezaměňovat

je s výzkumnou otázkou;

˗ Hypotézy vyjadřují vztah alespoň dvou proměnných. Tento vztah mezi dvěma jevy

je třeba jasně a explicitně vyjádřit. Je vhodné proměnné porovnávat a ověřovat:

rozdíly (víc, častěji, silněji, výš, odlišné), vztahy (pozitivní, negativní souvislost,

korelace) či následky (čím - tím, jestliže - pak, jak - tak, když - pak);

˗ Hypotéza musí být testovatelná, musí se dát potvrdit nebo vyvrátit. Proměnné se

musí dát měřit nebo kategorizovat.

41

Mezi nejčastější chyby při tvorbě hypotéz patří to, že výsledná formulace hypotézy je

příliš složitá a dlouhá, obsahuje příliš mnoho proměnných, přičemž mezi těmito jsou

nejasné vztahy. Nepotvrzení hypotézy může být způsobeno jednak výběrem špatné

vědecké metody a metodiky provedení výzkumu, ale také jejím opřením o nevhodnou

teorii. Verifikace znamená, že získaná data potvrzují platnost hypotézy, ale neznamená

to, že potvrzený výrok je všeobecně platný na všechny případy. Verifikaci lze chápat

jako potvrzení získané prostřednictvím objektivních důkazů.

Při poznávání světa a člověka je nezbytné vycházet z poznání veškerého přírodního a

také společenského dění, pokud je člověk součástí tohoto poznání. V takovém případě

nelze opominout zdroj, za nějž je nutno označit křesťanské zjevení. Jen ono totiž

uplatňuje nárok na poznání, které vychází z jiného zdroje, než je pozorování světa

a dělání závěrů pomocí lidského rozumu.

Vědecké pozorování se má zaměřit na pravidelnost výskytu jevu a kvalitativní a

kvantitativní stránky tohoto určeného jevu. Existuje dvojí pohled na pozorování, a to

podle vztahu ke jsoucnům. V prvním případě vnímáme člověka respektive pozorovatele

jakožto součást zkoumaného celku, kde má své místo vhodné pro pozorování jevu,

který je v jeho záměru pozorovat. Druhým pohledem na pozorování je pozorovatel

jakožto vytržený článek mimo celek, který je předmětem jeho pozorování. „Vědecké

pozorování může postupně zmapovat anomální stimuly a soustředit na ně pozornost.

Tím nutí lidské myšlení k promýšlení anomálií a k teoretickým konstrukcím vyžadujícím

značnou dávku imaginace a objasňujícím anomálie z hlediska nové hypotézy.

Anomálním stimulem je tedy takový stimul, který se vymyká hypoteticko-deduktivním

předpokladům, avšak zároveň je zaznamenán při vědeckém pozorování. Takovýto stimul

musí být ve vědecké práci zařazen do nového obrazu světa odpovídajícímu všem

pozorovaným stimulům.“ [10]

Stěžejním při každé vědecké práci a činnosti je její výstup, výstupem vědeckého

pozorování mají být poznatky, a to podstatné poznatky. Pozorování jevů může

proběhnout také pomocí přístrojů. Pozorovatel s využitím přístrojů ztrácí styk s realitou,

ale stýká se s informacemi o ní zprostředkovanými.

Slovy Alberta Einsteina: „Nejkrásnější a nejhlubší emoce, kterou můžeme zažít, je

mystický prožitek, tajemnost. Je živnou půdou opravdové vědy a umění. Ten, pro koho

je emoce cizí, kdo se již nemůže divit a stát uchvácen údivem, je prospěšný jako mrtvý –

jeho oči jsou zavřeny.“ [2]

8. Mozaika poznání a vědomí celistvosti

Každé poznání má dvě stránky: Ontologickou a gnozeologickou. Ontologický aspekt –

týká se objektivní skutečnosti. Gnozeologický aspekt – jedná se vždy o konkrétní

poznatek příslušné speciální vědy, která skutečnost reprodukuje z určitého hlediska, na

základě svých vlastních postupů, hledisek a metod. Gnozeologickým aspektem poznání

tedy rozumíme poznávací proces v jeho historické a aktuální podmíněnosti rozvojem

vědy vůbec. Každé poznání je složitou jednotou obou aspektů, jak ontologického, tak

gnozeologického.

9. Vlastní zkušeností ke kritickému zkoumání přirozenosti

„Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá. Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem

sami!“- Jan Amos Komenský.

Běžné poznání se od ostatních způsobů lidského myšlení neliší ani tak úrovní

intelektuálních operací, ale zaměřením a schopností zprostředkovat poznání jistého

typu. Vycházeje z neujasněné, bezděčné, neustále v praktickém životě obnovované

42

„znalosti“ o příčinné podmíněnosti věcí a jevů, jež je chápána jako přirozená a tudíž

neproblematická, směřuje mytologický rozum k všeobecnému a úplnému pochopení

světa jako nezaměnitelného determinovaného řádu ještě dříve, než byly položeny

otázky, a vyjadřuje se v mytologických obrazech, jež jsou v daném společenství

jednoznačně srozumitelné. I když je mytologické „myšlení v obrazech“ formou

intelektuálního postoje člověka ke světu, nejde jen o poznání před teoretické, ale hlavně,

stejně jako v případě každodenního poznání, neteoretické. Subjekt zde nevystupuje

zprvu jako pozorovatel a posléze jako interpret, ale „vždy již ví“, jak je to s věcmi a jak

se k nim chovat. Všechny aktuální problémy naopak řeší z pozice předem zaujatého

stanoviska, které je a priori chápáno jako jedině možné.

Novověká věda se neptá, jak je naše zkušenost, ani nepracuje s axiomy a s pravidly

odvození, ale předpokládá skutečnost jako reálný objekt poznání a vychází ze

zkušenostních dat o této realitě. Docent Radvan uvádí,“ že moderní „nezačíná“ nutně

sběrem empirických informací a nekončí jejich zobecněním (indukce), ale v podstatě

preferuje postupy věd formálních. Roli „faktů“ zde hrají obecné věty (axiomy, s nimiž

je pracováno podle zákonů logiky (inference-usuzování).“ [8]

10. Závěr Ve vědecké práci rozlišujeme dvě komplementární složky: přejímání informací a tvůrčí

přínos autora. Přejímáni informací, je proces poznání. Ten spočívá zejména v syntetické

práci, kdy řešitel shromažďuje roztříštěné poznatky, shrnuje je v logický celek a

vyjadřuje srozumitelnými jazykovými prostředky, dále v kritickém přístupu

k jednotlivým informacím, v mobilizaci myšlenkových pochodů, jako je abstrakce,

dedukce, analogie, srovnávání apod., také ve vytýčení sporných či nejasných problémů,

které si vyžádají další vědecké prověření a především ve vyslovení vlastních soudů

a v jejich doložení patřičným zdůvodněním apod. Objevovat souvislosti, „uvádět do

pořádku zprvu v lidské mysli chaotické“ a „třídit zdánlivě neuspořádané“ je důvodem

každého poznání, především vědeckého. Objevovat souvislosti, „uvádět do pořádku

zprvu v lidské mysli chaotické“ a „třídit zdánlivě neuspořádané“ je důvodem každého

poznání. Ne vždy v daném historickém stupni svého vývoje dokáže věda vysvětlit tyto

procesy jako celistvý systém, ale téměř vždy má tendenci uspořádat poznatky do tohoto

celistvého systému. Přitom základem výstavby každé vědy je snaha o pravdivost

výpovědi o skutečnosti. To vše nám následně umožní vytvářet vědecké teorie. Poznání

hledá souvislosti, které nejsou na první pohled zřejmé.

Literatura

[1] ARISTOTELÉS, 1946. Metafyzika. Praha: Jan Laichter.

[2] EINSTEIN, Albert, 1931. Living philosophies. New York: AMS Press. ISBN

978-0404591281.

[3] HUSSERL, E. Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie. Praha

1972.

[4] LÉVI-STRAUSS, C. Myšlení přírodních národů. Praha 1971.

[5] MERVART, J. Hledání ve světě ekonomie: (věda, metodologie, ekonomie).

Praha: Professional Publishing, 2003.

[6] OCHRANA, F. Metodologie sociálních věd. Praha: Karolinum, 2013.

[7] POPPER, K. R. Logika vědeckého bádání: vývoj, současnost a perspektivy.

Praha: [Institut pro středoevropskou kulturu a politiku]: Oikúmené1997.

43

[8] RADVAN, E. O vědě a metodologických specifikách společenských věd. Brno:

Institut mezioborových studií 2012.

[9] TONDL, L. Hodnocení a hodnoty: metodologické rozměry hodnocení. Praha:

Karolinum 2002.

[10] Vědecké pozorování. In: Vysoká škola ekonomická [online]. 2009 [cit. 2019-01-

20]. Dostupné z: http://nb.vse.cz/kfil/elogos/science/Atlas/Atlas1-

2/Vedecke%20pozorovani.html

44

SWOT ANALYSIS AS TOOL FOR EVALUATION OF PROCESS

SUPPLY AND STRATEGY DESIGN

Kateřina POCHOBRADSKÁ1

Abstract: Analyzing and evaluating the quality of processes in an organization is of great

importance for the future direction of the organization. To achieve accurate results, managers

use many useful methods. SWOT analysis can be an effective tool. It is a structured planning

method used to assess strengths, weaknesses, opportunities, and threats. The paper deals with the

analysis of the supply process and the creation of vector graph strategies.

Keywords: SWOT analysis, supply process, strategy, evaluation, ACR

1. Introduction

The SWOT analysis is a highly useful and simple tool for identifying the actual state, the

necessary changes, potential risks, and the necessary steps to turn weaknesses into

strengths and eliminate risks. It represents a comprehensive method of qualitative

evaluation of all relevant pages of a defined topic. It is an orientation tool that is

particularly useful at the beginning of planning, designing or making decisions. In

practice, it serves as a tool for identifying the strategic position of a company organization

or group of individuals. The analysis allows perceiving a given system (process, object)

using four viewpoints: S (Strength), W (Weakness), O (Opportunities), and T (Threats).

The SWOT analysis identifies internal resources and confronts them with conditions and

changes in the external environment. The analysis always results in a strategy

formulation. The principles and use of SWOT analysis are recorded in many literature

f.e. [1-6]. The primary meaning and contribution of SWOT analysis lie in the

comprehensive and thorough identification of external and internal influences and links

toward strategy formulation. [1, 2] The SWOT analysis is a versatile tool that can be used

in different areas.

2. Methodology and results

The methodological procedure of SWOT analysis is not standardized. Individual phases

of SWOT analysis are:

˗ Preparation for SWOT analysis.

˗ Identify and evaluate the strengths and weaknesses of the organization.

˗ Identification and evaluation of opportunities and threats from the external

environment.

˗ Factors evaluation

˗ Calculation of output values of analysis and display of vectors

˗ Generating strategies alternatives

1 Katerina POCHOBRADSKA, Eng., Ph.D., Department of Management, Faculty of Military Leadership,

University of Defence, Brno, Czech Republic. She deals with issues of Management of Logistics.

Email: katerina.pochobradska@unob.cz, Phone: +420 973 443 919.

45

Methods used in obtaining information and evaluating factors are mainly creative

methods (brainstorming) and method of obtaining expert testimonies (discussion) and

content analysis [7-10]. Identification of the internal environment was performed using a

form to identify strengths and weaknesses. The form also has a Why field, which tells us

why the indicator is a strong or weak point. The strengths and weaknesses of the supply

system are described in Table 1 and Table 2. Identification of the external environment

was conducted using a form to identify opportunities and threats. The form also has a

Why field, which gives us the reason for the opportunity or threat indicator. The

opportunities and threats of the supply process are described in Table 3 and Table 4.

Table 1: Strengths Identification Form

Strengths Reason

[A1] The logistics

information

system of MoD

and ACR

• direct linking of departments to accelerate the process of transfer of

information and logistical requirements between individual elements of

the defense sector,

• all units abroad have an ISL online connection

• provides data exchange between the national logistics information

system and the NATO / EU logistics information systems.

[A2] Information

system POLP

• the existence of a planning system used in the preparatory period of

operation and operation

[A3] Information

system

LOGFAS

• through this system, the necessary planning operations and logistical

reports are provided to support the NATO Command Structure decision-

making process

[A4] Membership in

international

organizations

• provides the opportunity to use the missing strategic capacities,

including the possibility of joint training and experience from foreign

partners,

• direct participation in planning processes

• access to the use of foreign partners' transport possibilities, obtaining

information on the principles of systems and the use of technology,

coordination and deepening of mutual links.

[A5] Join Logistic

Support Group

• through international support, the system of command and control in the

area of support for the Czech Armed Forces can participate in the

management

[A6] KVAČR 2025 • strengthening the development of the Czech Army

[A7] Experience and

preparation

• experience of operational deployment of forces and resources in

multinational operations

• modularity of forces, the stability of organizational structures at the

tactical level, the stability of dislocation of bodies

Table 2: Weaknesses Identification Form

Weaknesses Reason

[B1] Insufficient setup

of planning

processes

• minimal ability to directly plan normal reproduction of assets and

related reserves as needed

• the inability to maintain the required level of operability and technicalityl

• ack of central organizational element addressing individual areas of

HNS - essential to ensure overall HNS planning and delivery

[B2] Insufficient

logistical security

of troops in their

development

• impact in particular on water treatment and storage facilities, food

preparation in the field, washing and cleaning equipment in the field,

collective hygiene, material handling in the field and means of repairing,

recovering and displacing equipment.

• insufficient RSOM&I capability - poor security by mobile logistics

• the system of logistical support of Allied troops in the Czech Republic

responding to new conditions is not fully developed - it is based on

original and already outdated military regulation

46

Weaknesses Reason

[B3] Real estate

infrastructure

• capacity insufficient for the needs of the Czech Armed Forces within the

scope of the requirements defined by the KVAČR and the “Long-term

Perspective for 2030.”

• in the field of military and civilian infrastructure, its status considerably

limits the freedom of movement of Allied forces in the Czech Republic

[B4] Calculation of

reserves

• there is no effective system of calculation of their amount, their

breakdown according to the method of predetermination corresponding

to current needs, due to high financial demands there are insufficient

reserves created

• the status and number of reserves do not meet current requirements, in

particular, to ensure the availability of equipment

[B5] Insufficient

coverage of level

2 and 3

requirements

• in the current structure, they can fully meet the requirements of deployed

and earmarked elements and groupings of the ACR forces

• in terms of abilities and fulfilled tasks in favor of brigade task forces,

declared capabilities within CT and other tasks in the territory of the

Czech Republic, the current organizational structure of logistics

elements is not sufficient

[B6] Limited storage

capacity

• forces and resources (SaP) - mobile logistics limited the ability to protect

assets, especially in extreme climatic conditions, including the limited

ability to store assets in a highly dusty or humid environment.

• CZZOaMS does not have sufficient personnel, technical and storage

capacities. It may lead to inadequate securing of deployment of task

forces, requires non-systemic reinforcement from the level of PozS

element

• in the case of introducing new types of armaments and equipment, this

fact will lead to stock shortages, part of the supplies is without any

movement and their practical use in the long term, is obsolete morally

and technically.

[B7] Lack of

professional staff

• the increase in the number of logistics specialists is still insufficient, but

the internal logistics management system has not been modified, and the

property concept remains. The lack of professional employee’s results in

low efficiency due to non-interconnection between performances

attributes such as human resources, resources, and internal processes.

• LOGFAS - lack of trained, trained and linguistically trained staff

• qualitative and quantitative shortage of professional staff persists,

especially in the area of middle management

Table 3: Opportunities Identification Form

Opportunities Reason

[C1] Strengthening the

development of logistics

capability

• in connection with the implementation of the "Defense

Strategy of the Czech Republic"

[C2] Update Process "Concept of

Construction of the Czech

Republic Army 2025"

• enables to refine the initial assumptions for the logistical

requirements related to the main armaments programs,

prioritization and quantification of personnel, financial and

material resources requirements

[C3] Increase in funds

• creates a precondition for the realization of troop forces and

non-military repairs to a greater extent than in the past,

thereby gradually increasing the uptime of the technology

[C4] Maintenance of the reserve

optimization project

• asset management will be more productive and efficient;

stock management capacities will be created to support the

operation and life cycle of the newly acquired equipment

[C5] Restoration of recruiting

• One of the primary measures for strengthening the

capabilities of Level 1 and Level 2 logistics support, NATO

CT 2013 and HNS / RSOM&I capacity development

47

Table 4: Threats Identification Form

The prerequisite for this analysis is that the observed S, W, O, and T values , as well as

the resulting strategy, can make a significant contribution to the system change. From the

above information, three necessary recalculation modules were created: Input table,

output table, an output table. The base table shows the dependencies between the factors

entering the internal (strengths and weaknesses) and the external environment

(opportunities and threats) of the supply process. In the table, you can see the value of

each factor on a scale of 1-5 depending on importance. The modified version of the Fuller

Triangle is designed to meet the requirements and efficiency of the proposed application.

Thus, it is a pairwise comparison of factors based on the following assessment. A value

of 3 means that the first of the two factors are more important than others. A value of 2

means that the factors being compared are equally important. A value of 1 means that the

first of the two factors is less important than the other. Subsequently, the weighting factor

Wf is calculated using the equation [11].

Opportunities Reason

[C6] Amendments to the doctrine

of logistic support in the

ACR, professional

regulations, revenues and

orders of the Ministry of

Defense and other

management documents

• to ensure full functionality of logistic support depending on

internal and external requirements (needs) that will result

from the development of the ACR in the coming years

[C7] Enhancing logistical

sustainability and forces

deployment capability

• Increasing the efficiency and interoperability of joint

logistics at the required level of readiness, optimizing the

command system and managing logistics

Threats Reason

[D1] Failure to meet the objectives of the

acquisition process when acquiring

special equipment

• Impact on ensuring the real needs of the ACR

[D2] Insufficient allocation of funds for the

elaboration of the program

"Maintaining and Developing

Logistics Capabilities for 2021-2025"

• Impact on ensuring the real needs of the ACR

[D3] Insufficient allocation of funds mainly

to newly introduced equipment and

armaments to the ACR

• Impact on ensuring the real needs of the ACR

[D4] Inability to secure personnel

in the required qualification structure

• Impact on the inability to effectively deploy units

and ensure their sustainability in operation.

• Inability to cooperate with a wide range of actors

in the extensive use of military and non-military

management tools.

[D5] Security environment development

trends and related threats

• The ACR will not be able to realistically ensure the

needs of increased demand for ready,

multifunctional, modular, interoperable,

technologically advanced, rapidly available and

deployable forces capable of countering

symmetric and asymmetric threats in complex

multinational and national operations

[D6] Non-conceptual approach • Unwillingness to change, obsolescence of the

system

[D7] Negative demographic development • its impact on the possibility of replenishing the

ACR

48

(1)

Table 5: Input data - strengths

Strengths Evaluation

(Vf)

A1 A2 A3 A4 A5 A6 A7 ∑ Weight

(Wf)

A1 4 A1 2 3 1 3 3 2 14 0,17

A2 3 A2 2 3 1 2 3 2 13 0,16

A3 3 A3 1 1 1 2 1 2 8 0,10

A4 5 A4 2 3 3 3 2 2 15 0,18

A5 3 A5 1 2 2 1 3 1 10 0,12

A6 4 A6 1 1 3 2 1 1 9 0,11

A7 4 A7 2 2 2 2 3 3 14 0,17

Total 26 83 1

Table 6: Input data - weaknesses Weaknesses Evaluation

(Vf)

B1 B2 B3 B4 B5 B6 B7 ∑ Weight

(Wf)

B1 3 B1 2 3 1 1 1 2 10 0,12

B2 3 B2 2 3 2 2 3 3 15 0,18

B3 3 B3 1 1 2 1 2 3 10 0,12

B4 4 B4 3 2 2 2 3 3 15 0,18

B5 4 B5 3 2 3 2 2 3 15 0,18

B6 3 B6 3 1 2 1 2 3 12 0,14

B7 3 B7 2 1 1 1 1 1 7 0,08

Total 23 84 1

Table 7: Input data - opportunities

Opportunities Evaluation

(Vf)

C1 C2 C3 C4 C5 C6 C7 ∑ Weight

(Wf)

C1 3 C1 1 3 1 1 1 2 9 0,11

C2 3 C2 3 3 1 1 3 2 13 0,16

C3 4 C3 1 1 1 1 2 2 8 0,10

C4 4 C4 3 3 3 2 2 3 16 0,19

C5 5 C5 3 3 3 2 2 3 16 0,19

C6 5 C6 3 1 2 2 2 3 13 0,16

C7 4 C7 2 2 1 1 1 1 8 0,10

Total 28 83 1

Table 8: Input data - threats Threats Evaluation

(Vf)

D1 D2 D3 D4 D5 D6 D7 ∑ Weight

(Wf)

D1 3 D1 1 1 1 1 3 2 9 0,11

D2 3 D2 3 1 3 2 3 2 14 0,17

D3 3 D3 3 3 3 2 1 3 15 0,18

D4 4 D4 3 1 1 3 1 3 12 0,14

D5 4 D5 3 2 2 1 2 3 13 0,15

D6 4 D6 1 1 3 3 2 3 13 0,15

D7 2 D7 2 2 1 1 1 1 8 0,10

Total 23 84 1

when:

ef - marks a factor evaluation (f - number),

n - represents the number of factors in the given field,

eall - is the sum of all the assessments in the field.

49

The output table contains the factor names, their weights (Wf), the score (Vf), and the

weighted score (Pf). The weighted score provides a primary value for vector expression

of strengths and weaknesses of opportunities and threats.

Table 9: Weights and scores of each factor

Strengths Wf Vf Pf Weaknesses Wf Vf Pf

A1 0,17 4 0,67 B1 0,12 3 0,36

A2 0,16 3 0,47 B2 0,18 3 0,54

A3 0,10 3 0,29 B3 0,12 3 0,36

A4 0,18 5 0,90 B4 0,18 4 0,71

A5 0,12 3 0,36 B5 0,18 4 0,71

A6 0,11 4 0,43 B6 0,14 3 0,43

A7 0,17 4 0,67 B7 0,08 3 0,25

Total 1,00 26 3,81 Total 1,00 23 3,36

Opportunities Wf Vf Pf Threats Wf Vf Pf

C1 0,11 3 0,33 D1 0,11 3 0,32

C2 0,16 3 0,47 D2 0,17 3 0,50

C3 0,10 4 0,39 D3 0,18 3 0,54

C4 0,19 4 0,77 D4 0,14 4 0,57

C5 0,19 5 0,96 D5 0,15 4 0,62

C6 0,16 5 0,78 D6 0,15 4 0,62

C7 0,10 4 0,39 D7 0,10 2 0,19

Total 1,00 28 4,08 Total 1,00 23 3,36

The vector sum gives us the direction of the final vector, which reflects the strategic

orientation of the analyzed system.

Table 10: Vectors

Evaluated factor (direction) Y X

Strengths 0,00 3,81

Weaknesses 0,00 -3,36

Opportunities 4,08 0,00

Threats -3,36 0,00

Resulting vector 0,72 0,45

The resulting graph imitates the shape of the evaluated vectors representing the

evaluator's direction. SO represents the "Use" strategy - the use of the strength of

opportunity. This strategy assumes the concentration of activity on achieving the goals of

the organization. It is advisable to use the evaluation of other members in the

organization, to verify the application and solution, which may be specialists in the field

of military logistics and employees of the Ministry of Defense - professional soldiers. The

resulting graph would show both the direction of the individual evaluators and the whole

group.

50

Graph 1: Strategy S-O

The purpose of creating strategies is to find ways to exploit the current status of the system

and to improve it in the future. So how can we use the strengths to seize opportunities?

One of the possible recommendations is to propose a process for constructing logistics

forces in order to increase first of all the decisive capabilities of the mobile logistics

elements, i.e., the organic logistics units of the elements assigned to the task force and

other elements. Another S-O strategy could be aimed at ensuring sustainability in

operations, to redistribute the types of reserves, their composition and amount, the

planning of financial resources, the storage and dispensing system, including the

establishment of related responsibilities. Another SO strategy could be directed towards

international cooperation; given the good foreign relations, it would be possible to

achieve means of transport unavailable within the defense sector, by sharing transport

capacities to reduce transport costs, and above all to gain experience in fulfilling tasks in

different climatic and geographical conditions.

5. Conclusion

Application of the SWOT analysis of the supply process has not only enabled us to

identify a real strategy but has also helped to quickly and effectively map the reality. The

result of the analysis was vectoring that, based on the evaluation of the supply process,

recommend the use of S-O strategies to exploit the strength of opportunity. In order for

the process to be continually improved, it would be useful to apply this method more

frequently and thus have a constant overview of changes in the internal and external

environment and orientate the direction of the organization accordingly.

References

[1] Budaj, P., Varhoľák, P. (2011), Operačný manažment. Prešov: Vydavateľstvo

Michala Vaška, p. 227

-7,0

-5,0

-3,0

-1,0

1,0

3,0

5,0

7,0

-7,0 -5,0 -3,0 -1,0 1,0 3,0 5,0 7,0

Opportunities

Weaknesses

Threats

Strengths

51

[2] Dudinská, E., Budaj, P., Budajová, G. (2009), Analýzy v marketingovom plánovaní,

Prešov: Publishing Michala Vaška, p. 230.

[3] Grasseová, M., Dubec, R., Řehák, D. (2010), Analýza podniku v rukou manažéra.

33 nejpoužívanějších metod strategického řízení. Praha: CPRESS, 336 p.

[4] Kerkovský, M., Vykypěl, O. (2006), Strategické řízení: teorie pro praxi, Praha: C.

H. Beck, p. 206.

[5] Hendl, J. (2005), Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, Praha: Portál, p.

408.

[6] Sedlačková, H., Buchta, K. (2006), Strategická analýza, Praha: C. H. Beck, p. 121.

[7] Koncepce rozvoje logistiky, Praha: Ministerstvo obrany, 2017.

[8] Vševojsk-16-2: Zabezpečení Armády České republiky pitnou vodou. Praha: MO,

2013

[9] KVAČR 2025, Praha: Ministerstvo obrany, 2015.

[10] Směrnice: Zásady pro tvorbu a udržování zásob majetku státu, se kterým je příslušné

hospodařit Ministerstvo obrany (Praha 2005) čj. 6127-40/2005/DP-3042, ve znění

1. doplňku čj. 6127-58/2006/DP-3042, ve znění 2. doplňku čj. 6127-77/2004/DP-

3042.

[11] Jenčo, M., Lysa, L. Evaluation of a work team strategy by using the SWOT analysis,

August 2018, Quality - Access to Success 19, p 165, p.p. 39-44

52

SOUČASNÝ STAV INFORMAČNÍ PODPORY ŽENIJNÍHO

PODSYSTÉMU VELENÍ A ŘÍZENÍ PŘI PŘEKONÁVÁNÍ

VODNÍCH PŘEKÁŽEK

Martin SEDLÁČEK1

Abstrakt: Článek se zabývá problematikou informační podpory ženijního podsystému velení

a řízení při překonávání vodní překážky a jejího současného stavu v AČR. Hlavními problémy se

v současnosti jeví nízká míra využitelnosti informačních systémů velení a řízení (dále IS VŘ)

v ženijním vojsku Armády České republiky (dále ŽV AČR) a podmínky pro vývoj, výzkum a využití

aplikačního programového vybavení v ženijní oblasti (dále APV ŽEN). Cílem článku je

komplexně analyzovat problematiku informační podpory ženijního podsystému velení a řízení při

překonávání vodních překážek, vymezit a identifikovat problém, jeho příčiny a důsledky

a navrhnout ta opatření, která mohou daný problém eliminovat nebo redukovat na přijatelnou

úroveň. Jako hlavní metoda sběru dat byly zvoleny řízené rozhovory s odborníky ženijního vojska

AČR a analýza dostupné literatury, která se zabývá touto problematikou.

Klíčová slova: informační systémy velení a řízení, ženijní podpora, ženijní

podsystém velení a řízení, aplikační programové vybavení, překonávání vodní

překážky

1. Úvod

Informační systémy velení a řízení jsou v současné době již nezbytnou a nezastupitelnou

součástí většiny moderních armád. Je jim věnována intenzivní pozornost, neboť se jedná

o prostředky, jejichž cílem je zefektivnit, zjednodušit či dokonce nahradit lidskou práci.

Tento vývoj jde souběžně s rozvojem automatizovaných prostředků, robotizací a umělou

inteligencí [1].

V Armádě České republiky jsou zavedeny různé varianty informačních systémů velení

a řízení. Tím primárním sloužícím pro kalkulaci, plánování a návrh využití sil a

prostředků na operačně taktickém stupni velení a řízení je Informační systém velení

a řízení Pozemních sil (dále IS VŘ PozS, dříve známý jako Operačně taktický systém

velení a řízení, dále OTS VŘ). Avšak pro potřeby ŽV AČR a řešení problematiky

ženijních prací je stav na základě řízených rozhovorů s hlavními představiteli ŽV AČR a

jejich závěrů hodnocen jako nedostatečný, a proto se průběžně vyvíjí ženijní podsystém

velení a řízení.

Úkoly ženijní podpory jsou mnohooborovou činností a požadavky na ně jsou v rámci

bojové i „nebojové“ podpory vysoké. Plánování těchto úkolů vyžaduje informace, čas a

prostor. Tyto informace přispívají k efektivnímu využití sil a prostředků a omezení rizika

působení nepřítele na vlastní jednotky.

1 Martin SEDLÁČEK, Eng., Department of Engineer support, Faculty of Military Leadership, University

of Defence in Brno. He deals with issues of water crossing in AČR.

E-mail: martin.sedlacek@unob.cz, Phone: +973 442 872

53

Z důvodu časové náročnosti, vyloučení faktoru lidských chyb, jednodušší práce

a sledování změn je žádoucí využít takové nástroje nebo prostředky, které splňují výše

zmíněné předpoklady. S vývojem ženijníhopodsystému velení a řízení se musí vytvořit

také aplikační programová vybavení ženijní oblasti (dále APV ŽEN), která budou řešit

jednotlivá opatření ženijní podpory nebo dokonce jednotlivé úkoly [2]. APV ŽEN by

měla být v rámci ženijního podsystému velení a řízení kompatibilní s IS VŘ PozS

a interoperabilní s dalšími systémy ve státech NATO.

Překonávání vodních překážek je jedním z komplexních úkolů opatření k podpoře

pohybu vlastních vojsk v rámci ženijní podpory, na kterém se však většinou podílí i

ostatní druhy vojsk. Z toho důvodu je to úkol, který nabývá širšího významu. Vývoj APV

ŽEN řešící danou problematiku může přispět k efektivnímu plánování, využití sil a

prostředků, provedení snazších kalkulací, získání informací o vodních překážkách,

snížení časové náročnosti při plánování, vyloučení lidských chyb a snížení rizika

možného působení nepřítele na vlastní jednotky.

Z následujících tvrzení vyplývá fakt, že pokud AČR, potažmo ŽV AČR, chce mít funkční

ženijní podsystém velení a řízení, musí definovat oblasti ženijních prací a jednotlivé

úkoly ženijní podpory, analyzovat možnosti vývoje a výzkumu APV ŽEN, stanovit

požadavky a kritéria pro jednotlivé oblasti a úkoly a vyvinout APV ŽEN/SW podporu

pro ženijní podsystém velení a řízení.

Jakým směrem se vyvíjí ženijní podsystém velení a řízení? Obsahuje tento systém nějaká

APV ŽEN? Jaká jsou omezení při jejich vývoji? Jsou stanoveny požadavky a kritéria pro

jednotlivé APV ŽEN? Na tyto a další otázky by měla mimo jiné odpovědět právě tento

článek.

2. Analýza problému V civilní sféře podnikání a v běžném životě je dnes patrný rozvoj informačních

technologií usnadňující přenos a sdílení informací, podporující efektivní přepravu lidí,

materiálu a finančního kapitálu, projektování modelů, organizací, zdokonalování výroby,

výrobních procesů, výrobků a především minimalizující náklady a šetřící čas. Prosazují

se prvky a nástroje s vysokou mírou automatizace, které jsou typické těmito informačními

technologiemi. Vyvíjí se nové programové vybavení (software-SW), jež tvoří hlavní páteř

informačního vybavení podniků a společností. Vše zmíněné usnadňuje lidskou činnost a

vývojové tendence postupují tímto směrem [3].

Všechny vyspělé státy NATO disponují moderními informačními a komunikačními

systémy, vyspělými technologiemi vyznačujícími se automatizací a rozrůstající se

robotizací (do budoucna jistě i prvky s umělou inteligencí), které nabízí vlastnímu vojsku

výhody v podobě sběru a sdílení informací, efektivního plánování sil a prostředků, návrhů

variant, kalkulací a dalších užitečných funkcí, které šetří lidský kapitál. Tyto informační

systémy zahrnují různorodé možnosti aplikačních programových vybavení od

jednoduchých činností jako určování místa polohy až například po kalkulace řešící

činnost nepřítele.

Na základě závěrů z řízených rozhovorů s hlavními představiteli ŽV AČR [4] není

v současné době IS VŘ PozS hodnocen jako dostatečný prostředek, který výrazným

způsobem přispívá odborníkům ŽV AČR při rozhodování, plánování,

vedení/usměrňování a řízení ženijních prací. Příslušníkům ŽV AČR poskytuje pouze

omezené informace a ani oni sami nemohou tomuto systému příliš nabídnout.

54

Článek navazuje na studii [5], která řeší systémovou implementaci ženijního podsystému

velení a řízení integrovaného do systému velení a řízení v AČR, kompatibilního

s ostatními podsystémy velení a řízení v AČR a interoperabilního směrem k NATO.

Z důvodu neřešení vývoje nových APV ŽEN lze předpokládat, že ŽV AČR se nebude

dynamicky rozvíjet v oblasti IS VŘ vzhledem k ostatním vyspělým státům NATO a bude

tedy závislé na know-how ze zahraničí a nákupu licencí.

2.1. Analýza vývoje problému

Využití informačních systémů v AČR se zakládá na strategickém a legislativním

východisku, vývoji bezpečnostního prostředí, záměru použití AČR, ale také na

zdrojových východiscích, tedy finančních, lidských a materiálních zdrojích. Všechny

strategické dokumenty v AČR zohledňují význam systému velení a řízení a informačních

systémů. „S proměnou současného bojiště na digitalizované bojiště, která bude

v podmínkách AČR probíhat jako delší evoluční proces, se jednotlivé samostatné systémy

C4I (Command, Control, Communications, Computers and Intelligence) pro bojiště

budou, ve shodě s koncepcí C4ISR (Command, Control, Communications, Computers,

Intelligence, Surveillance and Reconnaissance), přetvářet a integrovat do komplexního

digitálního systému systémů C4ISR.“ [6] Zkušenosti z nedávných i současných

ozbrojených konfliktů ukazují, že se zvyšují nároky na velitele daných druhů vojsk.

Rozhodující význam bude mít zvládnutí zpravodajského, plánovacího a rozhodovacího

cyklu s rychlou reakcí zasazených vojsk a jejich schopností přizpůsobit se specifikám

operačního prostředí. To vede k inovačním přístupům pro zlepšení klíčových procesů na

všech stupních velení a k vytváření tlaku na zvýšení efektivity informačních systémů tak,

aby byla zachována minimálně stejná úroveň schopností vojsk. Zvyšování efektivity

využití sil a prostředků lze v AČR zohlednit především na taktickém stupni velení. [7]

Se vstupem AČR do NATO nabyl na významu pojem interoperabilita. S aliančními

partnery sdílíme informace za účelem zajištění bezpečnosti jednotlivých států, vedení

společných operací a cvičení a to přimělo vrchní představitele AČR k zavedení IS VŘ

PozS. Tento systém vyvinula v České republice společnost Delinfo, spol. s.r.o. [8], která

je pro AČR v oblasti informačních systémů hlavním poskytovatelem. „IS VŘ PozS je

rozsáhlý projekt, který přináší nejen zavedení nejnovějších technických prvků a

technologií, ale jedná se i o prostředek pro nezbytnou změnu stylu a obsahu pracovních

činností velitelů a jejich štábů a následně také o prostředek k optimalizaci jejich

organizačních struktur. IS VŘ PozS zabezpečuje podporu rozhodovacích procesů velitelů

a štábů na operačním a taktickém stupni velení, přispívá k efektivní přípravě nezbytné

dokumentace. Základním cílem IS VŘ PozS je zajišťovat automatizované funkce velení

a řízení vojskům na operačním a taktickém stupni a komplexní informační podporu při

přípravě a vedení bojové činnosti a to samostatně, v rámci úkolového uskupení nebo

v rámci působení v koaličních operacích v režimu blízkém reálnému času.“ [9] IS VŘ

PozS se skládá ze všeobecně a účelově zaměřených podsystémů. Mezi účelové

podsystémy můžeme zařadit i automatizovaný systém velení a řízení ženijního vojska

(ASVŘ/ŽEN). Tento ženijní podsystém velení a řízení není však stále dokončen a

zaveden, neobsahuje taková programové vybavení, která by příslušníci ŽV AČR

vyžadovali, a proto vyvstává požadavek k jeho dokončení, vybavení vhodnými programy

a implementaci do praxe.

2.2. Analýza dokumentů

Jak již bylo zmíněno v předešlém textu, vývoj IS není novou záležitostí. V AČR existuje

dokumentace řešící systémy velení a řízení na všech stupních velení, avšak autorovi není

známa dokumentace, která by podrobně řešila problematiku ženijního podsystému velení

a řízení v součinnosti s rozpracováním koncepce APV ŽEN. Různé práce se pouze

55

zmiňují o existenci ASVŘ/ŽEN, ale nerozebírají podstatu a specifičnost ženijních prací.

Práce [5] je první svého druhu, která podrobně řeší ženijní podsystém velení a řízení

zapojený do NEC (Network Enabled Capability). V odborné literatuře [9] jsou popsána

jednotlivá APV, avšak ani ty nezohledňují oblast ženijních prací. Na samotných

webových stránkách společnosti Delinfo spol. s.r.o. [4] v sekci Systémy C4ISTAR

pozemních sil taktéž není vymezena a popsána oblast (na rozdíl od ostatních druhů vojsk),

která by se týkala ŽV AČR a ženijních prací.

Z toho důvodu lze spatřovat jako nezbytné vymezení obsahu APV ŽEN, stanovení kritérií

a požadavků na APV ŽEN, způsobu použití, samotný vývoj a implementaci a následné

ověření praxí.

Překonávání vodních překážek je komplexní úkol, který je složitý svojí přípravou

i samotným provedením. Vytváří vysoké nároky na přípravu osob, techniky i materiálu a

vzájemnou koordinaci jednotlivých druhů vojsk. V posledních letech se pro svoji

komplexnost v rámci vojenských cvičení pozemních sil AČR příliš neprocvičoval.

Dokumentace [10], [11], [12] a [13] k této problematice nezohledňuje využití současných

informačních systémů a do budoucna může být i nedostatečná z pohledu taktického

použití.

2.3. Analýza informací

Informační systémy mohou mít dle respondentů vysoký význam pro AČR, resp. pro ŽV

AČR. Ženijní podsystém velení a řízení a APV ŽEN by se přitom uplatnili v celém

spektru ženijních prací. Zavedením těchto prostředků se značně zmenší nároky na živou

sílu. Cílovým stavem využití ženijního podsystému velení a řízení při překonávání

vodních překážek může být i zvýšení přesnosti a efektivity odvedené práce.

Nutnost vývoje v AČR (ŽV AČR) je vysoká a to zejména z důvodu schopnosti udržet

krok s cizími armádami a hlavně koaličními partnery v současném operačním prostředí.

Na základě vyhodnocení informací z různých zdrojů lze usuzovat, že APV ŽEN k řešení

úkolů ženijní podpory s využitím SW podpory nejsou vytvořeny z těchto důvodů:

˗ neexistence koncepce;

˗ je stanoveno poslání IS VŘ, vize ženijního podsystému velení a řízení a APV

ŽEN, ale chybí koncepce správného a efektivního využití v oblasti úkolů

ženijní podpory;

˗ absence vědeckého zkoumání problematiky;

˗ v současné době se dle dostupných informací žádný odborník v AČR aktivně

nevěnuje vědeckému zkoumání vývoje a vytvoření APV ŽEN;

˗ nedostatek odborníků;

˗ existuje pouze malý počet odborníků, kteří rozumí problematice ženijních

prací a zároveň jsou schopni řešit jejich zahrnutí do technologické podpory

(APV ŽEN);

˗ široká škála specifických úkolů ženijní podpory;

˗ nedostatek financí;

˗ neochota pouštět se do nových věcí, bojácnost inovací;

˗ dlouhodobost problému – časová náročnost vývoje, zavádění;

˗ nároky na vycvičenost obsluh, technických odborníků (zpravidla příslušníky štábů);

˗ náročnost technické a technologické údržby;

˗ neexistující spolupráce se státy NATO na výzkumných projektech;

˗ nedůvěra ve využití.

Neexistence APV ŽEN a nevyužití ženijního podsystému velení a řízení bude směřovat k:

˗ postupnému zaostávání za ostatními vyspělými armádami;

˗ narůstání nároků na živou sílu;

56

˗ nevyužití výhod, které vycházejí z možností použití APV ŽEN;

˗ vyšším ztrátám na bojišti;

˗ lidské chybovosti.

3. Modelování problému K lepšímu pochopení problému je využita metoda – Strom problémů. Tato metoda

grafickým způsobem pomáhá vizualizovat identifikovaný problém, jeho příčiny a

důsledky (viz Obrázek. 1). Znázornění potřebných atributů je podmíněno sběrem

kvalitních a relevantních informací z různých zdrojů. Strom problémů poskytuje

komplexní pohled na daný problém a identifikuje hlavní příčiny a hlavní důsledky,

týkající se ústředního problému.

V kmeni Stromu problému je vyobrazen hlavní problém, což je předpoklad, že v rámci

ženijního podsystému velení a řízení nejsou vytvořeny APV ŽEN k řešení úkolů ženijní

podpory s využitím SW podpory.

Dolní polovina stromu definuje jednotlivé příčiny problému a jejich vzájemné vazby.

Tyto příčiny jsou ale důsledky jiných příčin a tímto způsobem je možné dojít blíže ke

kmeni stromu (hlavnímu problému) a identifikovat skryté příčiny, které mají zpravidla

klíčový, prioritní význam. Horní polovina stromu - „koruna“ je věnována důsledkům

a jejich vzájemným vazbám.

4. Analýza zainteresovaných stran

Po nalezení příčin a důsledků metodou Stromu problémů, je přirozené přistoupit

ke konkretizaci problému tak, aby byl problém lépe pochopen. K tomu slouží metoda

Analýzy zainteresovaných stran. [14] Ta identifikuje všechny subjekty (interní nebo

externí), které se podílí přímo nebo nepřímo na ovlivňování problému a zohlední

důležitost podle jejich míry vlivu v dané problematice.

Mezi tyto subjekty patří:

˗ hlavní funkcionáři (HF) Armády České republiky;

˗ příslušníci ŽV AČR;

˗ akademičtí pracovníci Univerzity obrany v Brně (UO);

˗ vláda ČR a MO;

˗ ostatní jednotky AČR;

˗ zahraniční partneři (NATO, EU);

˗ civilní obyvatelstvo;

˗ civilní firmy, zabývající se výzkumem a vývojem

IS VŘ, APV ŽEN;

˗ média;

INTERNÍ

EXTERNÍ

57

Obrázek 1: Strom problémů Zdroj: vlastní

4.1. Vyhodnocení, určení priority

Poté co jsou definovány všechny zainteresované strany, je dalším krokem určit důležitost

jednotlivých stran podle míry jejich vlivu a udělat si představu o jejich očekávání a o tom,

jak vnímají problematiku.

Míra vlivu zainteresovaných stran:

0 = nízká úroveň, vliv na problematiku je zanedbatelný;

9 = vysoká úroveň, vliv představuje jeden z nejpodstatnějších vlivů.

Očekávání zainteresovaných stran, jejich vnímaní problematiky:

+ = kladné;

- = záporné.

Jednotlivé zainterované strany byly ohodnoceny v obou kategoriích (míra vlivu

zainteresovaných stran a očekávání zainteresovaných stran, jejich vnímání problematiky)

na základě dostupných informací od hlavních představitelů ŽV AČR.

Nejsou vytvořeny APV ŽEN k řešení úkolů ženijní

podpory s využitím SW podpory

Neexistence koncepce k vymezení úkolů

ženijní podpory v rámci APV ŽEN

Široká škála specifických

úkolů ženijní podpory

Nedostatek finančních prostředků Absence vědeckého zkoumání problematiky

Nedostatek

odborníků

Všeobecné

podceňování důležitosti Dlouhodobost problému Nedůvěra ve využití

Neexistující spolupráce se státy

NATO na výzkumných projektech

Náročnost technické

a technologické údržby

Nároky na vycvičení obsluh,

technických odborníků

ŽV AČR není prioritním

druhem vojsk

Časová náročnost

Neustálé nároky na živou sílu

Postupné zaostávání za

ostatními vyspělými armádami

Snížení důvěry aliančních

partnerů v schopnosti ŽV AČR

Vyšší ztráty na bojišti

Nevyužití výhod, které vycházejí

z možností použití APV ŽEN

Snížená schopnost vést a řídit

operaci

Plánování Kalkulace Sdílení informací

Snížené schopnosti

ŽV AČR

Neefektivní využití sil a

prostředků

Lidská chybovost

58

Tabulka 1: Určení důležitosti zainteresovaných stran

Zdroj: vlastní

4.2. Matice analýzy zainteresovaných stran

Posouzení důležitosti jednotlivých stran znázorňuje Matice analýzy zainteresovaných

stran (viz Obrázek. 2), která člení tyto strany do dílčích skupin. Každá skupina má svoji

váhu. Nejdůležitější skupinou, která výrazně ovlivňuje problém, je ta, jež má vysoký vliv

na problém a zároveň její očekávání k řešení daného problému je příznivé. Do této

skupiny náleží HF AČR, ŽV AČR, vláda ČR a MO.

Obrázek 2: Matice analýzy zainteresovaných stran

Zdroj: vlastní

Zainteresovaná

strana Hlavní předpoklad (y)

Míra

vlivu Očekávání

HF AČR

Interoperabilní IS VŘ s aliančními partnery

v NATO. Efektivní využití sil a prostředků při

vedení a řízení vojenské operace.

8 +

ŽV AČR Zájem o využití ženijního podsystému velení a řízení

a APV ŽEN. 8 +

UO Výzkum a vývoj ženijních IS VŘ. 7 ?

Ostatní jednotky

AČR ŽV AČR poskytuje deklarovanou podporu. 6 ?

Zahraniční

partneři

Plnění mezinárodních závazků. Spolupráce

v společných operacích. 4 +

Civilní

obyvatelstvo AČR je silná, konkurenceschopná a efektivní. 7 ?

Civilní firmy Podpora výzkumu a vývoje – zakázky. 5 ?

Média Nové zprávy z prostředí armády. 6 ?

Vláda ČR a MO Silná armáda ve všech oblastech, splnění

mezinárodních závazků. 9 +

+

-

- +

Vn

ímán

í p

roje

ktu

Míra vlivu

Vyřadit ze

hry

-

Motivovat

-UO

-Ostatní jednotky

AČR

-civ. firmy

-civ. obyvatel.

-média

Naklonit a zapojit

-HF AČR

-ŽV AČR

-Vláda ČR a MO

Podpořit, pomoci jim

-Zahraniční partneři

Sledovat -

59

5. Formulace problému

Na základě analýzy stavu řešené problematiky z pohledu IS VŘ, IS VŘ PozS, ženijního

podsystému velení a řízení a zasazení problematiky do kontextu je možné formulovat

problém k dalšímu řešení, což je finálním výstupem tohoto článku.

Jednotlivé závěry z rozborové činnosti verifikovaly tvrzení, že v AČR, potažmo v ŽV

AČR, nejsou vytvořeny APV ŽEN k řešení úkolů ženijní podpory s využitím SW

podpory. Tento problém je zapříčiněn mnoha zjištěnými externími i interními faktory,

které mohou mít v konečném důsledku kritické následky. Z těchto důvodů je nutné, aby

byla přijata možná opatření, navržená na základě závěrů z analytické části:

˗ stanovit koncepci vymezení úkolů ženijní podpory v rámci APV ŽEN – vytvořit tým,

který zpracuje analytickou studii konkretizace úkolů ženijní podpory v rámci APV

ŽEN a možností použití;

˗ aktivně se vědecky zabývat problematikou vývoje IS VŘ, aktualizovat problematiku

ženijního podsystému velení a řízení;

˗ klást větší důraz na mezinárodní spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje APV ŽEN.

Účastnit se mezinárodních projektů, konferencí a porad;

˗ navázat na již existující studie, provést jejich aktualizaci a dále pokračovat v jejich

rozpracovávání;

˗ klást větší důraz na spolupráci s ostatními druhy vojsk, s Univerzitou obrany,

ostatními univerzitami a vědeckými institucemi aj. při výzkumné činnosti;

˗ stanovit požadavky a kritéria na jednotlivá APV ŽEN – po vytvoření koncepce se

aktivně zabývat výzkumem a vývojem;

˗ klást větší důraz na vojenská cvičení, při kterých se uplatní inovativní řešení;

˗ provádět vojenská cvičení v součinnosti většího počtu druhů vojsk, aby se zvýšila

náročnost velení a řízení;

˗ průběžně informovat velení AČR o důležitosti finanční podpory projektů APV ŽEN

v rámci IS VŘ PozS a vést s ním dialog;

˗ zvýšit celkové povědomí o ženijním vojsku, jeho schopnostech a prostředcích – a to

zejména mnohým vševojskovým velitelům, kteří považují ženijní vojsko chybně za

druhořadé.

6. Závěr

Na základě provedené analýzy s využitím manažerských metod k formulaci, konkretizaci

a vizualizaci problému lze stanovit, že v AČR, potažmo v ŽV AČR, nejsou vytvořeny

APV ŽEN k řešení úkolů ženijní podpory s využitím SW podpory. Jedná se nyní

o opomíjenou činnost, která však může mít do budoucna závažné důsledky. Na základě

analýzy byl proveden návrh realizace opatření s cílem eliminovat nebo redukovat

problém a vytvořit tak podmínky pro výzkum, vývoj a implementaci APV ŽEN. Jedná se

navíc o taková opatření, která svými vyplývajícími výhodami, mohou přispět k efektivitě

použití sil a prostředků ŽV AČR, což násobí účinek použití jednotlivých druhů vojsk

v AČR.

Zdroje

[1] KOPULETÝ, Michal. Možnosti robotizace ženijních prací ve společných

operacích: disertační práce. Brno: Univerzita obrany, 2018.

60

[2] ROLENEC, Ota. Optimalizace ženijních prací s důrazem na podporu pohybu

brigádního úkolového uskupení v operaci: disertační práce. Brno : Univerzita

obrany, 2018.

[3] Ministerstvo obrany ČR. Informační podpora v resortu obrany. Praha : Agentura

vojenských informací a služeb, 2006. 80-7278-375-0.

[4] SEDLÁČEK, Martin. Informační podpora ženijního podsystému velení a řízení

při překonávání vodní překážky. Zápočtová práce. Brno, Česká republika, 2019.

[5] BIELENÝ, Robert. Ženijní podsystém velení a řízení v podmínkách Network

Enabled Capability (NEC). Brno : Univerzita obrany, 2014.

[6] LUKÁŠ, Luděk, HRŮZA, Petr. The Concept of C2 Communication and

Information Support, In sborník mezinárodní konference „CCRTS – The Power

of Information Age Concepts and Technologies, San Diego – USA, 2004,

sborník na CD (číslo článku 079).

[7] FRANTIŠ Petr, HAVELKA Ladislav, HODICKÝ Jan, PŘENOSIL Václav.

Metodika pro vizualizaci taktických dat ve 3D pro OTS VŘ PozS. Brno :

Masarykova univerzita, 2012.

[8] Systémy C4ISTAR pozemních sil. ICZ. [Online] 30. 7 2019.

https://www.iczgroup.com/produkty-a-sluzby/obrana/systemy-c4istar-

pozemnich-sil/.

[9] HRŮZA Petr, ROZSYPAL, Ladislav ,TOMEČEK, Petr. Operačně taktický

systém velení a řízení pozemních sil AČR Přírůstek 4, 2. díl. Brno : Univerzita

obrany, 2009.

[10] Vševojsk-2-3. Násilný přechod vodních překážek. Praha: Federální ministerstvo

obrany, 1991, 195 s.

[11] Ministerstvo obrany České republiky. Plán operační přípravy státního území

České republiky na léta 2017 až 2020. Praha : Ministerstvo obrany České

republiky, 2016.

[12] STANAG 2395. Deliberate water crossing procedures. 3. edice. Brusel: NSA,

2007, 26 s.

[13] ATP-3.12.1. Allied tactical doctrine for military engineering. Brusel: NSO,

2016, 158 s.

[14] DOLEŽAL, J. a kolektiv: Projektový management podle IPMA. 1. vydání, 2009,

Praha, Grada Publishing, 507 str. ISBN 978-80-247-2848-3.

61

LOGISTIKA V OZBROJENÝCH SILÁCH

SLOVENSKEJ REPUBLIKY

Miroslav ŠKOLNÍK1

Abstrakt: Logistika v ozbrojených silách Slovenskej republiky v súčasnosti nadobúda význam a

je nenahraditeľná v zabezpečení zložitých bojových činností vojsk. Vojenská logistika sa

realizuje v činnostiach, ako je plánovanie, organizácia, implementácia, kontrola a pomoc

vo všetkých logistických funkčných oblastiach. Príspevok sa zaoberá štruktúrou logistiky v OS

SR a úlohou jej jednotlivých prvkov na strategickej, operačnej a taktickej úrovni. Na záver

ukazuje možné cesty a ciele logistiky v OS SR do budúcnosti.

Kľúčové slová: vojenská logistiky, Ozbrojené sily Slovenskej republiky,

strategická, operačná a taktická logistika

1. Úvod

Vzhľadom k obmedzenej výške disponibilných finančných prostriedkov a

nevyhnutnosti reagovať na zmenený zdrojový rámec je predpokladané, že výstavba

logistiky Ozbrojených síl SR (OS SR) bude pokračovať podľa stanovených priorít

dôležitosti

v nasledujúcom obsahu.

Výstavba jednotiek a zariadení pre logistickú podporu jednotiek vysokej pripravenosti

je jedna z najdôležitejších úloh vo výstavbe logistickej podpory OS SR je plnenie

záväzkov deklarovaných voči NATO, predovšetkým výstavba jednotiek vyčlenených do

síl vysokej pripravenosti. Aby bola zabezpečená nepretržitá logistická podpora

jednotiek OS SR pôsobiacich mimo územia SR, musia byť v prvom poradí vybudované

jednotky ich logistickej podpory.

Výstavba a naplnenie zásob pre jednotky vyčlenené do síl vysokej pohotovosti sú

ďalšou úlohou jednotiek v silách vysokej pohotovosti, ktoré musia byť prednostne

vybavené stanovenými zásobami, pre pokrytie potrieb na obdobie 30-tich dní [2].

Vybavenie jednotiek vysokej pohotovosti výzbrojou, technikou a materiálom

kompatibilným s ozbrojenými silami členských štátov NATO, kedy cieľom je zaistiť

v prvom rade prostriedky strategickej prepravy, ďalej manipuláciu s materiálom,

kompatibilitu v základných oblastiach, predovšetkým jednotného paliva na bojisku,

prepravy PHM a možnosti zámeny munície na bojisku. Až po splnení týchto základných

cieľov budú realizované ďalšie kroky vedúce k vyššej kompatibilite.

1 Doc. Ing. Miroslav Školník, PhD., Katedra logistického zabezpečenia, Akadémia ozbrojených síl

v Liptovskom Mikuláši, Email: miroslav.skolnik@aos.sk, Telefon: 0908237793

62

Organizačné a materiálne zabezpečení úloh OS SR vyplývajúcich zo záväzku realizácie

zabezpečenia hostiteľskou krajinou predpokladá v tejto oblasti zahájenie prípravy

územia SR a vyčlenených síl k plneniu úloh vyplývajúcich zo záväzku SR ako

hostiteľskej krajiny voči NATO. Postupné doplnenie zásob pre jednotky nižších

pohotovostí bude časovo rozvrhnuto podľa reálnej disponibility finančných

prostriedkov a ostatných nevyhnutných zdrojov. Odsun nadbytočného a

neupotrebiteľného materiálu umožní efektívnejším spôsobom využíva obmedzené

disponibilné zdroje [4]

Postupná modernizácia logistických prvkov pre logistickú podporu na území SR jasne

deklaruje potreby na infraštruktúru logistickej podpory na území SR, ktorá umožní

efektívne doplnenie zo zdrojov pôsobiacich mimo rezort obrany. Plnenie týchto úloh

bude technologicky zviazané s nadobúdaním novej alebo modernizácii existujúcej

techniky. Pri tom sa bude vychádzať z perspektívnosti posádok [1]. Postupná, ďalšia

obmena

a modernizácia výzbroje, techniky a materiálu umožní v dlhodobom horizonte zvýšiť

požadované schopnosti OS SR ako celku. Systém logistiky musí byť pohotový, schopný

včas predvídať logistické požiadavky, musí udržovať prehľad o zásobovacom toku a

sústrediť limitované zdroje logistiky tam, kde je to potrebné v závislosti na operačnom

tempe a požiadavkách boje. Organizácia logistiky musí byť založená na reálnych

možnostiach, musí byť modulárna a schopná rýchlej reakcie. Logistika zamerená na

distribúciu predstavuje nový spôsob podpory, pri ktorom je množstvo nahradené

rýchlosťou a sledy materiálu jeho prúdom. Kľúčom je materiál v pohybu, pričom

skladom sa doslova stáva distribučná sieť. V takejto zásobovacej sieti sa výška

skladovaných zásob znižuje a nahradzuje ju rýchla preprava materiálu v distribučnej

sieti.

Cieľom článku je prezentovať výsledný stav doterajšej reorganizácie a transformácie

v logistike v OS SR a položiť základy k porovnaniu štruktúr vojenskej logistiky

v rámci Aliancie. V neposlednom rade podnetiť všestrannú diskusiu k ďaľšiemu rozvoju

logistiky v ozbrojených silách.

2. Závery z analýzy súčasného stavu v logistike v OS SR

V oblasti logistiky sú jej štruktúry v OS SR zamerané na jednotlivé funkčné oblasti

s dôrazom na získanie požadovaných spôsobilostí nasledovne:

– strategická, operačná a taktická mobilita logistiky: rýchle sa prispôsobiť

požiadavkám strategickej leteckej, námornej a železničnej strategickej prepravy a

mať k dispozícii potrebnú prepravnú a manipulačnú techniku, vojenskú techniku

a materiál vyhovujúci strategické preprave a ovládať štandardné operačné postupy

v oblasti strategickej prepravy a rozmiestenie síl (Trebula, M. 2016),

– odolnosť logistiky: do OS SR zaviesť materiál schopný zabezpečiť plnenie úloh

logistickej podpory v náročných klimatických podmienkach (stravovanie, ochrana

zásob materiálu apod.). Disponovať vycvičeným a patrične vyzbrojeným

personálom,

– mnohonárodná integrovaná logistika: hodnotne prispievať do plánovaných

integrovaných logistických štruktúr spojencov,

– krajiny v úlohe špecialistu: zdokonaľovať zásobovací a opravárenský systém

a modernizovať techniku,

– zabezpečovanie udržateľnosti národných síl a prispievanie k udržateľnosti

koaličných síl: nasadzovať dostatočne veľké národné podporné elementy (NSE)

s dostatočnými rezervnými kapacitami a zásobami,

63

– zabezpečovanie logistickej podpory v priestore nasadenia formou kontraktov: na

základe logistického prieskumu zabezpečiť pripraveným personálom efektívnu

logistickú podporu a služby v priestore nasadenia formou kontraktov,

– budovanie a udržovanie stacionárnej a poľnej infraštruktúry: Budovať a

modernizovať ubytovacie, stravovacie a ďalšie zariadenia a tým prispieť

ku skvalitneniu života profesionálnych vojsk, služby realizovať vlastnými prvkami,

alebo nákupom,

– využívanie spravodajských informácii: Využívať ich efektívne pri plánovaní

a uskutočňovaní logistickej podpory,

– osvojovanie si a využívanie pri plánovaní logistickej podpory metódu založenú na

účinkoch (EBO – Effect Based Operations, EBA – Effect Base Approach): nový

prístup k plánovaniu operácii. Je podmienený novým typom operácií vedených proti

štruktúrovaným systémom (Komplexným adaptabilným systémom KAS,

napr. teroristické organizácie), ktoré sa výrazne líšia od klasických vojenských

štruktúr.

3. Logistika na jednotlivých úrovniach velenia

Vojenská doktrína OS SR stanovuje tri úrovne vojny - strategickú, operačnú a tak-

tickú, ktoré sa uplatňujú vo vojnových aj nevojnových operáciách. V dnešnom me-

dzinárodnom prostredí však nie je možné s istotou určiť, na ktorej úrovni organizačná

štruktúra pôsobí. Všetky úrovne sú navzájom prepojené. Veliteľ práporu môže naprí-

klad byť veliteľom národného kontingentu v priestore vojnových operácií, ktorý sa

zaoberá taktickými činnosťami. Môže však plniť aj úlohy (napríklad súčinnosť s inými

druhmi síl alebo hostiteľským štátom), ktoré sú zvyčajne spojené s operačnou úrovňou.

Aby mohli tieto funkcie vykonávať, musia byť organizačné štruktúry v mnohých

prípadoch posilnené. Vojenské činnosti na jednej úrovni môžu súčasne plniť ciele

vyšších úrovní. Činnosť logistiky sa uskutočňuje na všetkých úrovniach.

Neexistuje definitívna čiara rozlišujúca činnosti na jednotlivých úrovniach. Rozdiel

spočíva v zmysle a nie v druhu činnosti. Napríklad rozvinutie logistických zariadení

môže predstavovať činnosť na hociktorej úrovni. Rozvinutie brigádneho priestoru

podpory práporom logistickej podpory na udržiavanie vojsk v boji predstavuje funkciu

logistickej podpory na taktickej úrovni. Rozvinutie základne na podporu spoločného

operačného zoskupenia pri uskutočňovaní komplexnej operácie je funkciou na

operačnej úrovni, vybudovanie základne v priestore vojnových operácií mimo územia

Slovenskej republiky je však činnosťou na strategickej úrovni. Vybudovanie stálej

logistickej základne na území vlastného štátu predstavuje úlohu na strategickej úrovni

na podporu vojenskej stratégie na národnej úrovni nielen jednej operácie alebo misie

v rámci priestoru bojovej činnosti.

Ministerstvo obrany Slovenskej republiky a Generálny štáb OS SR (GŠ OS SR) sa

sústreďujú na manažment strategickej logistiky. Úrad logistického zabezpečenia rieši

otázky operačnej a niektoré otázky strategickej logistiky a odbory logistiky Pozemných

a Vzdušných síl riešia otázky operačnej logistiky, ovplyvňujúce plnenie úloh

stanovených v Pláne použitia Ozbrojených síl Slovenskej republiky, vrátane tvorby

postupov, doktrín a výcviku. V priestore zodpovednosti sa podriadení veliteli

a a funkcionári logistiky na úrovni jednotiek zaoberajú taktickými úlohami. Napriek

tomu nie je rozlíšenie vždy jednoznačné.

Systém logistickej podpory ozbrojených síl je jednoliaty a jedna úroveň sa prelína

s druhou. Toto platí najmä v nevojnových operáciách, v ktorých podporný personál

64

neposkytuje podporu ozbrojeným silám v boji v tradičnom zmysle. Ministerstvo obrany

a Generálny štáb Ozbrojených síl SR sústreďujú pozornosť na manažment strategickej

logistiky.

Po reorganizácii logistiky sa manažérske kompetencie presunuli na Úrad logistického

zabezpečenia (priamo podriadený GŠ OS SR), ktorý rieši otázky operačnej a niektoré

otázky strategickej logistiky a na zložky logistiky Veliteľstva pozemných a vzdušných

síl.

Logistické odbory Veliteľstva pozemných a Vzdušných síl riešia otázky operačnej

logistiky, ovplyvňujúce úlohy uložené pozemným silám veliteľom v operačnom pláne

použitia ozbrojených síl SR, vrátane tvorby postupov, doktrín a výcviku. V priestore

zodpovednosti sa podriadení velitelia a funkcionári logistiky na úrovni jednotiek

zaoberajú taktickými úlohami. Všetky úrovne sú navzájom prepojené. Súčasná zakladná

štruktúra logistiky OS SR je uvedená na obrázku č.1.

ORGANIZÁCIA LOGISTIKY OS SR

STRATEGICKÁ ÚROVEŇ GENERÁLNY ŠTÁB OS SR

MINISTERSTVO OBRANY SR

Štáb pre podporu operácií GŠ OS SR

VPS

(Od.Log)

ÚLZ

ÚCL

VzS(Od.Log)

TAKTICKÁ ÚROVEŇ

Organická logistika ÚaZ OS SR

Odbor logistiky

NCPP

Zásobovacie základne

logistiky OS SR

bbz

OPERAČNÁ ÚROVEŇ

Obrázok 1: Organizačná štruktúra logistiky OS SR

Zdroj: Odbor logistiky ŠPPO GŠ OS SR

3.1. Strategická úroveň logistiky Na národnej strategickej úrovni je logistická podpora v značnom rozsahu v kompetencii

priemyselného a civilného sektoru. Na zabezpečovaní ozbrojených síl sa podieľa

politické a vojensko strategické vedenie, ako aj civilní a vojenskí dodávatelia. Na tejto

úrovni logistika spája ekonomickú základňu štátu (ľudské a materiálové zdroje,

priemysel) s vojenskými operáciami v priestore vojnovej činnosti umožňuje štátu,

a najmä jeho ozbrojeným silám, uskutočniť jeho ciele. Spôsobilosti obranného

priemyslu vyrábať a dodávať vojenský materiál majú rozhodujúci vplyv na priebeh

vedenia ozbrojeného konfliktu.

65

Ministerstvo obrany SR

Úrad pre investície

a akvizície

Orgány manažmentu logistiky na strategickej úrovni tvoria prepojenie medzi

priemyselnou základňou a logistikou na operačnej úrovni. Na strategickej úrovni plní

úlohy logistickej podpory Ministerstvo obrany Slovenskej republiky, GŠ OS SR,

ostatné ústredné orgány štátnej správy (najmä ministerstvo hospodárstva, ministerstvo

dopravy, pôšt a telekomunikácií, ministerstvo výstavby a regionálneho rozvoja,

ministerstvo pôdohospodárstva, ministerstvo zdravotníctva, správa štátnych hmotných

rezerv) a civilní dodávatelia.

Strategická úroven manažmentu logistiky je uvedená na obrázku č.2 a č. 3.

Obrázok 2: Strategická úroveň logistiky OS SR (model)

Zdroj: Odbor logistiky ŠPPO GŠ OS SR

Strategickú úroveň logistiky tvoria nasledujúce orgány, úrady a zariadenia rezortu

Ministerstva obrany SR:

– Sekcia riadenia OVOP MO SR,

– Sekcia modernizácie a infraštruktúry MO SR,

– Obor logistiky Štábu pre podporu operácií (ŠPPO) Generálneho štábu OS SR (J-4),

– Úrad správy rozpočnovej kapitoly,

– Úrad centrálnej logistiky a správy majetku štátu,

– Úrad pre investície a akvizície.

Orgány logistiky na strategickej úrovni sa zameriavajú na:

– stanovovanie potrebných zdrojov,

– akvizíciu zdrojov,

Sekcia

riadenia

Úrad centrálnej

logistiky

Odbor logistiky

ŠPPO GŠ OS

SR

Úrad správy

rozpočtovej kapitoly

Sekcia

modernizácie

66

– integráciu informačných systémov manažmentu zdrojov všetkých prvkov

ozbrojených síl a orgánov štátnej správy,

– udržiavanie systémov a zariadení zdravotníckej podpory na národnej úrovni,

identifikovanie mobilizačných požiadaviek a mobilizačných zásob,

– udržiavanie výrobných schopností vojenského materiálu v mieri a nárast

priemyselnej

základne v čase vojny,

– zabezpečovanie strategických presunov,

– sústreďovanie síl a prostriedkov logistiky pred začatím operácie,

– obnovu vojenských spôsobilostí štátu,

– demobilizáciu ozbrojených síl.

Odbor logistiky GŠ OS SR – J-4

Náčelník

odboru logistiky

Oddelenie plánovania logistickej podpory

Oddelenie manažmentu vecných

zdrojov

Oddelenie vyzbrojovania,

prevádzky a opráv

Oddelenie

presunov a prepráv

Obrázok 3: Odbor logistiky ŠPO GŠ OS SR (model)

Zdroj: Odbor logistiky ŠPPO GŠ OS SR

3.3. Operačná úroveň logistiky

Na operačnej úrovni sa plánujú, koordinujú a plnia úlohy spotrebnej logistiky. Na ich

plnenie sú vytvorené nasledovné orgány, útvary a zariadenia logistiky Ozbrojených síl

SR:

a) Odbor logistiky Veliteľstva pozemných síl OS SR,

b) Odbor logistiky Veliteľstva vzdušných síl OS SR,

c) Úrad logistického zabezpečenia.

Operačná úroveň logistiky v Pozemných silách OS SR je uvedená na obrázku č.4

a logistiky Vzdušných síl OS SR na obrázku č.5.

3.4. Taktická úroveň logistiky

Taktická úroveň je najnižšia, výkonná úroveň logistiky. Na taktickej úrovni sa plánujú,

koordinujú a plnia úlohy spotrebnej logistiky. Na podporu plnenia týchto úloh sú určené

orgány manažmentu logistiky na taktickej úrovni OS SR, uvedené na obrázku č.6.

Organickou súčasťou vojsk pozemných síl sú útvary a jednotky logistiky. Plnia úlohy

v oblasti dopravy, technického zabezpečenia, tylových služieb a všestranného

materiálneho zabezpečenia.

67

Do organizačnej štruktúry brigád pozemných síl sú začlenené prápory logistickej

podpory. Samostatné prápory majú v organizačných štruktúrach roty bojového

zabezpečenia.

Podobne aj organickou súčasťou vzdušných síl sú jednotky logistiky. Plnia úlohy

v oblasti inžiniersky – letiskového, letiskovo – ženijného, letiskovo – technického,

technického zabezpečenia, dopravy, všestranného materiálneho zabezpečenia a tylových

služieb.

Taktická úroveň logistiky Pozemných síl OS SR je uvedená na obrázku č.6.

Odbor logistiky (G-4) Pozemných síl OS SR

Náčelník odboru logistiky

Oddelenie plánovania

logistickej podpory a vojenskej dopravy

Oddelenie materiálového manažmentu a

služieb

Oddelenie prevádzky, opráv a

OŠTD

Odbor logistiky (G-4) brigád Pozemných síl OS SR

Náčelník odboru logistiky

Oddelenie plánovania

logistickej podpory a vojenskej dopravy

Oddelenie materiálového manažmentu a

služieb

Oddelenie prevádzky, opráv a

OŠTD

Obrázok 4: Operačná úroveň logistiky v Pozemných silách OS SR (model)

Zdroj: Odbor logistiky ŠPPO GŠ OS SR

68

Odbor logistiky (A-4) krídel Vzdušných síl OS SR

Oddelenie logistiky

Skupina plánovania a vojenskej dopravy

Skupina materiálového manažmentu a

služieb

Skupina prevádzky, opráv a OŠTD

Skupina infraštruktúry

Odbor logistiky (A-4) Vzdušných síl OS SR

Náčelník odboru logistiky

Oddelenie plánovania

logistickej podpory a vojenskej dopravy

Oddelenie materiálového manažmentu a

služieb

Oddelenie prevádzky, opráv a

OŠTD

Obrázok 5: Operačná úroveň logistiky vo Vzdušných silách OS SR (model)

Zdroj: Odbor logistiky ŠPPO GŠ OS SR

Logistika práporu (S-4) Pozemných OS SR

Náčelník logistiky

Sk u p in a pláno vania logistickej podpory a v o jen sk ej do pravy

Skupina

materiálového manažmentu a

služieb

Skupina prevádzky, opráv a údržby

Obrázok 6: Taktická úroveň logistiky Pozemných síl OS SR (model)

Zdroj: Odbor logistiky ŠPPO GŠ OS SR

V organizačných štruktúrach logistiky v súčasnej dobe prebieha ďalšia reorganizácia

a transformácia. Konečné závery k štruktúram sú v priebehu jednaní a pripomienok

najvyšších orgánov logistiky MO SR. Nie sú definitívne rozhodnuté ani zdrojovové

aspekty budovania štruktúr logistiky. Z uvedených dôvodov budú organizačné štruktúry

logistiky, manažment logistiky, hierarchia, kompetencie a dislokácie ďalej

optimalizované v nasledujúcom období strednodobého cyklu obranného plánovania.

4. Záver

Dlhodobou tendenciou do budúcna je rozvíjanie integrovanej logistiky s narastajúcimi

požiadavkami na podporu vedenia expedičných operácií NATO. Pre zabezpečenie

plného spektra operácií by logistika mala byť všestranná, agilná, dostupná, mobilná,

rýchlo rozvinuteľná a prispôsobená úlohe za minimálnej prítomnosti síl a prostriedkov.

69

Logistika pre vedenie budúcich operácií musí mať vysokú pripravenosť s výdržou

v operácií do 30 dní (po rozvinutí zásobovacieho systému samozrejme dlhšie), schopná

zabezpečiť príjazd a nasadenie jednotiek a musí byť schopná samostatného pôsobenia

alebo pôsobenia v rámci mnohonárodného spoločného úlohového uskupenia (CJTF -

Combined Joint Task Force).

Hlavné priority výstavby logistiky predstavujú realizáciu všetkých opatrení smerujúcich

k včasnému a komplexnému zabezpečeniu vojsk, ku ktorým patrí najmä: zabezpečenie

informačných procesov v logistike, údržba, prevádzka a opravy, zásobovanie,

zabezpečenie dopravy, zabezpečovanie a poskytovanie služieb[5].

Vojenská doktrína OS SR stanovuje tri úrovne – strategickú, operačnú a taktickú, ktoré

sa uplatňujú vo vojenských a nevojenských operáciách. Logistika v OS SR má svoje

orgány manažmentu na všetkých stupňoch velenia.

Ministerstvo obrany a GŠ OS SR sústreďujú pozornosť na manažment strategickej

logistiky. Úrad logistického zabezpečenia rieši otázky operačnej a niektoré otázky

strategickej logistiky. Logistické odbory pozemných a vzdušných síl riešia manažment

operačnej logistiky, ovplyvňujúce úlohy uložené pozemným silám veliteľom

v operačnom pláne použitia ozbrojených síl SR, vrátane tvorby postupov, doktrín

a dokumetov výcviku.

Na taktickom stupni riešia logistiku útvarov a jednotiek funkcionári organicky

začlenený do štruktúr svojich veliteľstiev so svojimi podriadenými jednotkami

logistiky.

Pre skvalitenenie a funkčnosť štruktúr logistiky v OS SR je nevyhnutné zefektívniť

manažment na jednotlivých stuňoch, skoordinovať a zladiť vzájomné úsilie

a spoluprácu. V neposlednej rade sa jedná aj o skvalitnenie prípravy vysokoškolsky

vzdelaných dôstojníkov logistiky, na ktorých bude závisieť ďalšia budúcnsť a rozvoj

logistiky v OS SR [4].

Zoznam bibliografických odkazov

[1] BREZULA, J. (2017). Prvky obrannej infraštruktúry a ich vedenie v ústrednej

evidencii: Zborník vedeckých a odborných prác Národná a medzinárodná

bezpečnosť 2017, (pp. 32-37). Liptovský Mikuláš.

[2] MARCHEVKA, M. (2015). Vytváranie zásob pre krízové situácie: Zborník

vedeckých a odborných prác Národná a medzinárodná bezpečnosť 2015, (pp. 381-

388). Liptovský Ján.

[3] TREBULA, M. (2016). Metódy optimalizácie materiálového manažmentu

aplikovateľné v podmienkach vzdušných síl Ozbrojených síl Slovenskej

republiky: Zborník vedeckých a odborných prác Národná a medzinárodná

bezpečnosť 2016, (pp. 533-543). Liptovský Mikuláš.

[4] ŠKOLNÍK, M. a kol. Rozvoj ľudských a materiálových zdrojov v rezorte obrany :

štúdia k riešeným úlohám projektu VVV-05/2015 / [Autori: Miroslav Školník ...

et al.]. - [1. vyd.]. - Liptovský Mikuláš: Akadémia ozbrojených síl gen. M. R.

Štefánika, 2015. - 36 s.

[5] ŠKOLNÍK, M., MORONG, S. 2013. Vojenská logistika. Základy vojenskej

logistiky a materiálového manažmentu. Vysokoškolská učebnica. Liptovský

Mikuláš: Akadémia ozbrojených síl generála M. R. Štefánika, 2013, ISBN 978-

80-8040-485-7, 198 s.

70

TRINITY OF DEFENSE INDUSTRY

Balázs TAKSÁS1

Abstract: Defense Industry has to perform three fundamental functions: 1. Providing buyers

with services and products of suitable technological standards. 2. Manufacturing its products

and services on a marketable price. 3. Ability to maintain its production in both peacetime and

wartime. Consequently, the elements of the Trinity of Defense Industry include technological

level, competitveness and security of supply. However, it is becoming more and more difficult to

meet all criteria concerning both the present times and the future. In this article I am going to

emphasize the importance of these three critical factors and demonstrate a few challenges

which are making it difficult for defense industry to perform its function of supporting the

operation of military forces without any errors. I am not seeking to find answer nor solution for

these challenges shaking the defense industry, cause even more talented experts in the industry

can’t do it. I just draw up some changes characterizing our defense industrial environment.

Keywords: defense industry, military logistics, supply security, competitiveness,

defense technology

1. Introduction

As the Holy Bible of the Christian religion says about the Father, the Son and the Holy

Spirit, that each is God individually and yet they are together the one true God, we can

also state that the Trinity of Defense Industry consists of the followings: technological

level, the principles of economy (competitiveness), security of supply. These three make

defense industry a dependable ally of military forces. It is known that without defense

industry, there is no military force, nor military victory. But what qualities are the ones

making – either national or international - defense industry able to support our soldiers

in carrying out their duties? This is what I am seeking an answer to in this article.

Besides all basic principles. I am going to get into details about the issue of defense

industry being more and more unable to maintain its ability to be supportive. Moreover,

in the XXI. century, the basically changing warfare will be facing defense industry with

further challenges, and the question of how defense industry will be able to react is still

unanswered.

1 Balázs Taksás, Faculty of Military Science and Officer Training, National University of Public Service,

Hungary, Email: taksas.balazs@uni-nke.hu

71

2. The Trinity

Our basic requirements towards defense industry are the following:

˗ To manufacture appliances meeting the technological standards of the present.

(Technological level) To create its products and services in an affordable and

competitive way. (The principles of economy)To be able to support the maintenance

of appliances and to be able to operate the manufacturing or its services both in

peacetime and in wartime. (Security of Supply)

˗ There is no hierarchy among these three requirements, as they are all equally

important, therefore it can be named The Trinity of Defense Industry [1].

Figure 1: Trinity of Defense Industry

Source: own

2.1. Technological level

Technological superiority has always been an important factor of wars, but by today it

has become the main factor of them. This is partly the result of exponential

technological development, resulting in a technological gap among the military forces

of the world. In our days, for an army to carry out its duties, it is inevitable to be

provided with the most modern military materials and platforms. If a soldier is not

provided with the equipment appropriate for this age, they cannot be expected to fight

their battles with success. Therefore, it is an important task of defense industry to put

such items and services into soldiers’ hands, which meet the technical standards of the

age. Besides this, it is just as important of their operation to be reliable, which means

improving the abilities of platforms and systems should not reduce the reliability of

operation, since it doesn’t matter if a major item is equipped with the results of the latest

technical improvements if it cannot fulfill its tasks permanently in a user-friendly way,

without any errors.

2.2. The principles of economy (Competitiveness)

Defense industry is also required to function efficiently and competitively.

Competitiveness is important for two reasons. Firstly, equipping a military is terribly

costly. Therefore, how much defense industry requires to create its products and

services is an important matter for taxpayers, since if it is more expensive than in other

countries, then taxpayers are required to spend more money on providing the same

72

amount of security as in other countries. In this case there are two possibilities.

Taxpayers either pay more tax, having less income for personal use, or pay the same

amount of taxes, forcing the government to reduce the amount of resources towards

other fields, such as education, healthcare, public transport, infrastructure-development,

etc. Social well-being will be reduced in both cases. The third possibility is that the

government buys less military equipment and material for its army, than other countries,

due to higher prices. However, in this case, the security of the country will fall.

The second reason, which is why competitive military production is so important, is that

the ability of exporting services and products is necessary for the maintenance of the

sector. A country’s military cannot maintain its own defense industry for a long period

of time. Even the largest military force of the world, which is also the world’s largest

military purchaser, the US military is unable to maintain its own military, therefore they

are forced to export as well as every other military in the world is forced to do so on the

world market. However, to be able to put a product on sale in another country, not only

does an enterprise need to ensure high technological standards, but also, they need to

offer their products for a competitive price. (Even if military supplies are often based on

political decisions in defense industry.) It is not workable for a country’s defense

industry to depend exclusively on its own army, as a buyer. Since the life cycle of

military equipment is quite long, supplying (re-armament) is mostly followed by upkeep

only, which isn’t as much order as needed to maintain the capacity of military

improvement and production. This way, companies of the sector can easily go bankrupt,

or, in case of government ownership, permanent losses would have to be covered from

its central budget. Neither is a pleasant scenario. Especially, if companies producing a

certain type of equipment cease, since, in this case, it will become difficult to buy

components for, or operate the equipment.

2.3. Security of supply

The last sentence above already connects to the factor of supply security. Defense

industry has to be able to supply its buyers in both peacetime and in the period of crisis.

It includes solving the problem of supplying components for purchased equipment,

supplementing consumable material, as well as maintaining the ability of continous

production. This latter point is especially important and critical in the times of war or

armed conflicts. These times create a huge demand for military equipment and material,

and it is uncertain wether defense industry can fulfill every need. In case of a prolonged

war situation, used-up war material and damaged military equipment needs to be

supplemented constantly. If defense industry is unable to do so, the army loses the war.

Therefore the third element of trinity is security of supply.

3. Challenges in the XXI. century

Keeping the balance among the above three elements is getting harder these days, since

there are several contradictions in the triangle. The strenghtening of one might often

result in the weakening of the other two. In this chapter there will be such external or

internal factors listed, which weaken defense industry’s ability to meet all three criteria

mentioned above.

3.1. Globalisation and transnationalization

Throughout globalization, international trade in goods and services, as well as

international capital flow expands faster than economic output. As a consequence, the

production value chains are transnationalized. Which means the need for the

cooperation of more and more national economies in order to create a product or a

service, since certain procedures of the value chain are placed in different countries.

73

Knowledge and technology, which are included into the value chains, are also becoming

transnationalized. International technology-flow has accelerated, and today there is no

country in the world, which is equipped with the most modern knowledge on all fields

of engineering or natural sciences [2]. As a consequence, in the case of defense

industry, technical level and competitiveness encounters supply security.

Since, firstly, the appliances of modern military platforms are so complex systems, that

in the value chain required for their creation, there are surely elements or processes

which cannot be done in the given country. Let’s just think of the role of rare earth

elements in every single IT system. There are relatively few countries provided with

supplies of such mineral elements, therefore there is a huge dependence on them in

every high-tech sector – including defense industry. One of the biggest exporters is

China, and it is still uncertain whether it would introduce export restriction in a given

case of a war affecting its interests. Such act can seriously disrupt the production of

other countries which China has already threatened with – in their border dispute with

Japan, in 2010 [3].

Secondly, as long as defense industry of a country intends to produce the most modern

appliances for both itself and for other military buyers, they need to cooperate with

other countries’ military and civilian industries, including using their products and

services as well. This will increase internal dependence further, and will also raise

questions in connection with supply security in case of a conflict. However, these days,

this is the only way of being a technological leader. [4]

Thirdly, if defense industry intends to turn out their products and services economically,

it will also be forced to place certain labor procedures of production into countries of

lower labor costs. This is a painful situation of having to decide for - typically political -

decision makers, since they want to possess completely domestic military products,

which were produced for an affordable price at the same time. These two, however,

cannot be put into practice together in most cases. If production procedures are placed

abroad, supply security is infringed. If it is kept inlands, production becomes more

expensive. Especially, if whole plants and production lines need to be maintained

because of this. In case of separation, at the point of producing military components,

economies of scale get low. This way, not only the cost of higher wages and taxes, but

also the lower volume of production will contribute to components for military use

costing more than its version for civil use [4].

An example to this would be Boeing, which has the fuselage of its civil aircrafts put

together outside the United States while the same procedures for military planes are

done in the USA, making the costs of military planes incomparably higher.

3.2. Changing nature of war

As James Mattis, former secretary of the Department of Defense U.S said in a speech in

front of the U.S Congress [5] as a consequence of the technological advancement, we

have to question everything we have already know about the nature of war. By claiming

the above, the world’s most famous retired general meant the military uses of researches

on automation, robotization, and artificial intelligence. New technologies will change

warfare completely, certainly including defense industry as well.

However, we have relatively few ideas of these future changes. As American military

experts stated in an article: “But the next war, especially if fought among great powers,

may have strikingly little in common with wars of the past. It may unfold in completely

unanticipated ways, quickly surging outside the intellectual fence lines of even the most

creative military thinkers. The next major power war will be the first war of the Fourth

74

Industrial Revolution, and it may dramatically disrupt everything we think we know

about the character of modern war” [6].

It is very difficult to get ready for the unknown, both for the soldiers and defense

industry. And it is especially hard to make sure, that the soldiers are given weapons

provided with the best technologies while it is completely uncertain, what way the

technologies will be developed which the weapon itself is based on. Since the period of

developing a complex weapon system can be several decades long, while developing

technologies and their military use can reorientate drastically. A national defense

industry not heading to the right direction – while neither of the directions can be seen

clearly – can seriously fall behind on the field of technologies.

3.3. Blurring border line between civilian and military technologies

The technology of nuclear fission was developed for military purposes. Later, it was

also used to generate electricity for civilians. Teflon, ball-pinned pen, zip-lock are all

products of air and space industry, as well as the technology of internet, which was first

made up in a military research institute. However, artificial intelligence, biotechnology,

nanotechnology or robotization are not military inventions, neither is military good at

developing them. The following can be stated about today’s high technology:

1. It expands faster than any recent one.

2. It is relatively cheaper to develop or get access to them.

3. The private civil sector is the forerunner in developing them.

To introduce it with an example, while there are relatively few countries equipped with

nuclear weapons even after all these decades, even universities own and use satellites,

and the private sector has spent more money on researching artificial intelligence than

all governments ever have [7]. Running gene technological researches or creating the

most advanced algorithms is still less costly than building a nuclear power plant. Which

means it is much easier for anyone to join such sectors. Since the civil use of these

technologies is a huge business, the capital funds emerged to finance their development

cannot be competed by any government budget. Therefore, as opposed to the period of

cold war, when the latest technologies were all in the hands of the governments or

military participants tightly connected to them, the holder of today’s knowledge is the

civil sector.

Which raises several issues. On one hand, it is becoming more and more difficult to stop

the proliferation – or even the military use – of such technologies. On the other hand,

governments must realize that one of the most important requirements for being

forerunners in technology is being able to attract the latest technological applications

into defense industry from civil sectors. This is not a simple task at all, since, first of all,

a government must have a quite exact image of what developments are going on at

private companies, and second of all, military use of these developments must be made

attractive enough somehow, since private companies of civil sectors often find it too

demanding to work for the government, especially for the defense forces, because of all

those restrictions and requirements. On top of that, society often does not support such

cooperation (See Google-scandal [8].)

However, it can clearly be seen that the borderline between defense industry and civil

enterprises is blurring. Today, even Google or Alibaba can be labelled as military

participant, and who knows, maybe, in a few years, Uber’s robot technology will be

used in the self-driven vehicles of the militaries. As it can also be seen such movement

to the other way: the devices of Huawei, designed by retired Chinese generals are there

in million pockets, or let’s not forget ZTE, another company tightly connected to the

75

Chinese army, which is at the forefront in developing information technology systems

[9].

3.4. Increasing difficulties in managing acquisition programs

It is clear from the above points that managing acquisition programs coming along with

major platform development are getting more and more complicated. All these

programs target the following three: a military product made by the planned time, from

no more than the planned budget, having all the planned capabilities.

Technologic life cycles are getting shorter and shorter, while network based military

technology devices are getting more and more difficult. Neither can make acquisition

programs easier to be planned or carried out. The development of some more complex

major platforms (such as airplanes or submarines) can be as long as several decades,

while human knowledge can multiply, resulting in new technologies, which were

unimaginable during the time of planning, and which technologies the military forces

require to be built into their newly purchased systems, in order to match the

technological requirements of the age, and to fulfill the technological element of the

trinity.

However, replanning platforms under development has a negative effect on both the

financial frame and the timeframe of the acquisition program. Also, during the delay

caused by replanning, brand new technologies can occur, which might also be

demanded. This can build up to be a vicious circle, which, from the aspect of

government budget, can pair up with a bottomless well (endless financing need).

This is why companies of defense industry are trying to develop such modular

platforms, which are capable of technological upgrade not only during operation, but

also in the period of their development. However, it can be clearly seen that the

acquisition program, which can meet all financial, time-related and capability

expectations are considered exceptional. Although it isn’t an industrial specificity, it is

followed by similar consequences in every sector of technological development.

However, deriving from the complexity of the systems and items and the longer

timeframe of acquisition programs, such issues occur more frequently.

3.5. Shortage in labor force and organization culture problems

“Waiting, relying, demanding” – this is how a Chinese book characterized Chinese

defense industry of the 80s and 90s [9]. This was compared to an organization culture

characterizing civil sectors, which says “competition, innovation, action”. Such

difference, however, does not describe socialist or post-socialist countries only. There

was always and has always been a problem being “too important to fall” in connection

with every important participant of defense industry, which means no matter how

inefficient a business turns out to be, the government cannot let it go bankrupt.

Interdependence is too big. If national defense industrial companies go bankrupt,

security of supply is exposed to severe damage, and the country’s external dependence

will increase. No government would like to face such situation; therefore, they will

always support the survival of their own defense industry in some way. This kind of

sense of security, however, has no effect of increasing innovation. Companies can easily

get comfortable, which will result in getting behind in technological development

compared to both other countries and civil sectors.

Especially in the accelerating technological development of the 21. century. And in this

case, not supply security, but rather the technological standards will fall back within the

Trinity.

In order to produce military equipment of high-tech standards, well-trained labor force

is necessary. However, the sector is facing serious challenges in this field, too [10].

76

After the disappearance of the bipolar world order, the attractiveness of defense industry

or the similarly affected air and space industry as employers, has significantly decreased

among the young [4]. Especially, compared to a more youthful, more flexible and

“cooler” sectors, for example, the information technology sector. In the consolidation

period of the 90s, when profit significantly fell back, the companies of defense industry

could not afford to provide their workers with as much training. As a consequence of all

this, the staff of defense industry has aged, and has got behind in ability, not only on the

western but also on the eastern side of the planet [9].

Moreover – for security reasons – defense industry could not profit from the

accelerating international labor-flow which followed the ceasing of bipolar order, since,

in many countries, it is forbidden by law to hire foreign citizens for jobs in research and

development institutes or production plants of the defense sector. Such restriction is

quite logical and acceptable from security aspects; however, it excludes a significant

number of skilled workers from defense industry. While there are many countries facing

shortage in labor force in the fields of natural sciences, engineering and mathematics,

especially since manufacturing processes within the value chains were resettled to less

developed countries as a result of globalization. This fact, added to the slight

attractiveness of defense industry causes an aggravating shortage in labor force in the

sector.

4. Conclusion

Looking into the dimness of the future, only uncertainty is certain. This is why, in this

article I haven’t seeked to find answer nor solution for these challenges shrinking the

defense industry. Even a full reorganization can be imagined in the sector. Nobody

knows yet.

However, no matter what happens, the countries will keep making effort to maintain the

trinity of defense industry, so that it can produce equipment of high-tech standards, for

a competitive price, in both peacetime and wartime. For this, however, countries will

have to face severe challenges caused by globalization, transnationalization,

technological development, the technological supremacy of “civilians”, the decrease in

their ability to attract labor-force, the obsolescence of organization culture, and the

inflexible operation of the government as costumer.

Defense industry is one of the oldest economical sector in human history. Military

equipment is highly likely to be still necessary in the future. However, it is still left

uncertain, where and how they will be produced and by whom.

References

[1] This expression was firstly used in the presentation of Balázs Taksás and

Tamás Petkovics in front of the Hungarian Association of Military Science at

25.10.2017.

[2] MEHTA, A.: Pentagon predicts a third of industrial base gaps could be

addressed in one year In: Deefense News, 2018. Available from:

https://www.defensenews.com/pentagon/2018/11/02/pentagon-predicts-a-

third-of-industrial-base-gaps-could-be-addressed-in-one-year/.

77

[3] STRAUSS, M.: How China's "Rare Earth" Weapon Went From Boom To

Bust In: Io9 2010.Available from: https://io9.gizmodo.com/how-chinas-rare-

earth-weapon-went-from-boom-to-bust-1653638596.

[4] GANSLER, J. S.: Democracy's Arsenal: Creating a Twenty-First-Century

Defense Industry The MIT Press 2011. ISBN: 9780262072991.

[5] U.S. Department of Defense: Press Gaggle by Secretary Mattis En Route to

Washington, D.C.,2018. Available from:

https://dod.defense.gov/News/Transcripts/Transcript-

View/Article/1444921/press-gaggle-by-secretary-mattis-en-route-to-

washington-dc/.

[6] BARNO, D. – BENSAHEL, N.: War in the Fourth Industrial Revolution In:

War on the Rocks 2018. Available from:

https://warontherocks.com/2018/06/war-in-the-fourth-industrial-revolution/.

[7] THE GUARDIAN: 'We can't compete': why universities are losing their best

AI scientists In: The Guardian 2017. Available from:

https://www.theguardian.com/science/2017/nov/01/cant-compete-universities-

losing-best-ai-scientists.

[8] KANTER, J.: A small military contract started an internal war at Google that's

tearing the company apart In: Business Insider 2018. Available from:

https://www.businessinsider.com/google-fei-fei-li-warned-about-maven-ai-

deal-2018-5.

[9] CHEUNG, T. M.: Fortifying China - The Struggle to Build a Modern Defense

Economy Cornell University Press, London, 2009. ISBN: 9780801446924.

[10] HARTLEY, K.: Economies of Arms Agenda Publishing, Newcastle upon

Tyne, 2017. ISBN 978-1-911116-23-3.

78

VYUŽITÍ PROGRAMU MICROSOFT OFFICE EXCEL

PŘI VÝUCE STATISTIKY NA VOJENSKÉ ŠKOLE

Petr VESELÍK1

Abstrakt: Výuka statistiky bez využití počítače je v současné době již nemyslitelná. Proto lze

na trhu nalézt řadu komerčních produktů, jejichž cena je však pro studenty či běžné uživatele

příliš vysoká. Možnou uživatelsky přívětivou alternativou k daným produktům představuje

program Microsoft Office Excel, který je na vrcholu žebříčku všech tabulkových procesorů jak

v České republice, tak ve světě. V praxi je hojně využíván firmami, ale jeho uplatnitelnost lze

nalézt i ve školách a domácnostech. Článek se věnuje výuce statistiky pomocí nástroje Analýza

dat, který je součástí programu Microsoft Office Excel. Je podán popis postupů jak jednoduše

řešit úlohy z oblasti regresní analýzy s využitím tohoto doplňku bez vyšších nároků

na matematické nebo programátorské znalosti uživatele. Součástí článku je také praktická ukázka

konkrétních příkladů řešených při výuce statistiky na Fakultě vojenského leadershipu Univerzity

obrany.

Klíčová slova: Lineární regrese, MS Excel, Softwarové produkty, Univerzita

obrany, Výuka statistiky

1. Úvod

Výuka statistiky na Fakultě vojenského leadershipu pomáhá budoucím vojenským

profesionálům řešit praktické problémy při plnění jejich resortních úkolů spojených

s analýzou dat či rozhodováním. Provádění statistických analýz bez výpočetní techniky

je v současné době nemyslitelné. Z tohoto důvodu je na trhu k dispozici řada

softwarových produktů, jako např. SPSS, Statistica, Statgraphics, Unistat, QCExpert,

Minitab, Matlab a další [1]. Nicméně všechny uvedené softwarové produkty jsou

komerční a proto je nezbytné zaplatit si licenci, což pro běžného uživatele představuje

příliš nákladnou záležitost. Alternativu k těmto statistických softwarům představují

programy Gretl, R a dále pak Microsoft Office Excel (MS Excel), který lze využít při

zpracování dat menšího rozsahu.

Program Gretl se používá zejména jako nástroj ekonomické analýzy. Naopak program

R představuje univerzální nástroj, jehož velkou výhodou je, že pro něj bylo vytvořeno

velké množství knihoven (packages), které pokrývají nejen požadavky soudobé statistiky,

ale také např. matematiky [2]. Avšak pro začátečníky, či jedince s minimálními

zkušenostmi se zpracováním dat, se může toto statistické prostředí jevit jako příliš

náročné na ovládání a navíc je k dispozici pouze v anglické mutaci [3].

Cílem předkládaného článku je v praktické rovině seznámit potenciálního uživatele –

studenta – se statistickým zpracováním dat z oblasti regresní analýzy pomocí nástroje

nalýza dat, který je součástí programu MS Office. Nejedná se pochopitelně o speciální

statistický software, ale přesto je možné jeho využití ve výuce statistiky či jiných

teoretických předmětů (ekonometrie, matematické modelování rizik) vyučovaných

na Fakultě vojenského leadershipu Univerzity obrany.

1 Petr VESELÍK, Eng., Ph.D., Department of Quantitative Methods, Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Czech Republic. He deals with issues of using statistical methods in various fields such as environmental safety, logistics and risk management. Email: petr.veselik@unob.cz, Phone: +420 973 443 627.

79

Snahou je popsat vše tak, aby student pochopil logickou podstatu řešení i bez výkladu

vyučujícího, nebo pouze s minimální nutností konzultace, a podnítil ve studentovi

zvídavost k dalšímu rozšiřování znalosti práce v tomto programu.

2. Analýza dat v Excelu

Program MS Excel původně vznikl, aby nahradil klasickou kalkulačku a vylepšil různé

vzorce, které byly používány pro matematické výpočty. Hlavní výhodou tohoto programu

je jeho schopnost automatického přepočítání všech definovaných funkcí při jakékoli

změně vstupních hodnot. V řadě případů je možné využít statistické funkce obsažené

v balíčku Analýza dat, kde je přehledně uveden jejich popis. Jedná se zejména o analýzu

rozptylu, kovariance, popisnou statistiku, regresní a korelační analýzu atd. Všechny tyto

funkce lze spustit jednoduchým způsobem a to na hlavní liště: karta Data a poté Analýza

dat. Pokud není příkaz Analýza dat k dispozici je nutné si tento doplněk doinstalovat

(aktivovat). Ve verzi MS Excelu 2013 je postup následující: karta Soubor => Možnosti

=> Doplňky – viz levý Obrázek 1 (Analytické nástroje) => Přejít => Zatrhnout položku

Analytické nástroje => OK). Využití uvedených analytických funkcí se netýká pouze

statistiky a matematiky, ale stále častěji také dotazníkového výzkumu, operačního

managementu či technik ekonomického modelování a dalších.

Obrázek 1: Instalace doplňku Analytické nástroje a možnosti analýzy dat

Zdroj: Microsoft Office Excel

Při práci s uvedenými funkcemi se uživatel seznámí s pojmy vstupní a výstupní oblast.

Vstupní oblastí se rozumí ta data, ze kterých provádíme danou analýzu a výstupní oblast

je pak zvolený prostor, do kterého se dané výsledky zobrazí (mohou být uvedeny

na stejném listu, dalším samostatném listu nebo i v novém sešitu MS Excelu).

Zároveň je však nutné upozornit také na jisté nedostatky tohoto programu. Jedná

se zejména o zavádějící terminologii v popisu i nápovědě k jednotlivým funkcím a dále

pak o nejednotnost při určování hodnot inverzních funkcí hustot některých

pravděpodobnostních rozdělení a další.

3. Metodika

V článku byla použita oblíbená vícerozměrná statistická metoda – regresní analýza. Tato

metoda nachází uplatnění v řadě oborů, jako jsou např.: společenské vědy, fyzika,

biologie, ekonomie, či technické obory. Podstatou regresní analýzy je popsat závislost

mezi vysvětlovanou proměnnou a množinou vysvětlujících proměnných (regresorů)

80

a charakterizovat jeho vhodnost pro predikci hodnot vysvětlované proměnné pomocí

hodnot vysvětlující proměnné. Může jít např. o následující situace: zjištění závislosti mezi

hustotou minového pole a bojovou účinností najetí tanku T-72 M na protipásovou minu,

predikovat pomocí rychlosti skokanů na hraně můstku délku skoku (ve sportovním

výzkumu), dále lze analyzovat vztahy mezi dvojicemi proměnných: výsledky testů

z předmětu statistika v průběhu semestru a při závěrečném testu a mnoho dalších.

Vysvětlovaná proměnná je spojena s vysvětlujícími proměnnými funkcí nazývanou

regresní funkce, která obsahuje několik neznámých parametrů. Pokud je tato funkce

lineární v těchto parametrech (nemusí být lineární v proměnných), mluvíme o lineárním

regresním modelu. V opačném případě nazýváme model nelineární.

Statistické problémy, které nás zajímají v regresní analýze, jsou následující [4]:

1. Získání statistických odhadů neznámých parametrů regresní funkce;

2. Testování hypotéz o těchto parametrech;

3. Ověřování předpokladů regresního modelu.

Více informací k principu a základním myšlenkám regresní analýzy lze nalézt v [5, 6].

4. Výsledky

V následujících podkapitolách článku se čtenář podrobně seznámí s postupy, jak

jednoduše vyřešit řadu úloh z oblasti regresní analýzy v excelovském prostředí. Budou

uvedeny konkrétní postupy a výsledky přímkové, logaritmické a hyperbolické regrese.

Snahou je popsat vše srozumitelně, tak aby byla pochopena logická podstata řešení.

4.1. Přímková regrese

V tabulce 1 jsou uvedeny informace o průměrné výnosnosti pšenice (v t/ha) a množství

použitého hnojiva (v kg/ha) za posledních osm let v konkrétní lokalitě. Úkolem je popsat

závislost průměrné výnosnosti pšenice na množství hnojiva pomocí regresní přímky a

graficky znázornit intervaly spolehlivosti pro podmíněné střední hodnoty a individuální

předpověď. Dále určit reziduální rozptyl, index determinace, zkonstruovat 95% intervaly

spolehlivosti pro parametry přímkové regrese, provést testy významnosti regresních

parametrů a otestovat významnost modelu na hladině významnosti 0,05.

Tabulka 1: Množství použitého hnojiva v (kg/ha) a průměrná výnosnost pšenice (t/ha)

x – hnojivo 100 200 300 400 500 600 700 750

y – výnos pšenice 40 50 50 70 65 65 80 80

K znázornění dat použijeme bodový graf: Označíme data (i s popisky sloupců) =>

Zvolíme Vložit => Graf => Bodový => tlačítko Další => Zkontrolujeme, že Řady tvoří

Sloupce => tlačítko Další => Vhodně pojmenujeme osy => tlačítko Další => Dokončit.

Po proložení dat vhodnou regresní funkcí pravým tlačítkem myši klikneme na libovolný

bod v grafu => „Přidat spojnici trendu“ => Na kartě Typ vybereme „Lineární“, na kartě

Možnosti zaškrtneme „Zobrazit rovnici regrese“ a „Zobrazit hodnotu spolehlivosti“ (což

je výběrový index determinace).

Grafické znázornění průměrné výnosnosti pšenice na množství hnojiva pomocí regresní

přímky – viz Obrázek 2, kde jsou navíc žlutě zobrazeny intervaly spolehlivosti (pásy

spolehlivosti) pro regresní funkci (užší pás) a zeleně pro predikci (širší pás).

81

Obrázek 2: Regresní přímka – závislost průměrné výnosnosti pšenice na množství hnojiva, žlutě

jsou zobrazeny intervaly spolehlivosti (pásy spolehlivosti) pro regresní funkci (užší pás)

a zeleně pro predikci (širší pás)

Obrázek 3: Nastavení analytického nástroje Regrese v MS Excelu

Pro provedení samotné analýzy vložíme nejprve data do nového listu (viz Obrázek 4),

vysvětlující proměnnou do buněk A1 až A9, vysvětlovanou proměnnou do buněk B1

až B9, nastavení provedeme podle Obrázku 3, kde je nutné zaškrtnout volbu Popisky

(data jsou vybrána se záhlavím) a dále pak volbu Rezidua, které budeme potřebovat při

konstrukci intervalů spolehlivosti pro regresní přímku. Výsledky přímkové regrese jsou

uvedeny na Obrázku 4.

Reziduální rozptyl získáme jako druhou mocninu čísla s označením „Chyba stř. hodnoty“.

Koeficient determinace 𝑅2 najdeme pod názvem „Hodnota spolehlivosti 𝑅“, jeho

korigovanou hodnotu 𝑅𝑎𝑑𝑗2 pak pod názvem „Nastavená hodnota spolehlivosti 𝑅“.

Hodnotu testovací statistiky významnosti celého 𝐹 modelu i s odpovídající p-hodnotou

najdeme v druhé tabulce výstupu pod označením „Významnost 𝐹“. Hodnoty „𝑡 Stat“ jsou

pak výsledky testovacích statistik pro jednotlivé parametry.

82

Intervaly spolehlivosti pro regresní přímku a predikci výstup z analytického nástroje

nenabízí, k jejich určení je nutné vypočítat směrodatné chyby 𝑠(�̂�(𝒙0)). Grafické

znázornění intervalů spolehlivosti pro regresní funkci a predikci je uvedeno na

Obrázku 2.

Obrázek 4: Odhad regresní přímky pomocí MS Excelu

4.2. Logaritmická regrese

Tabulka 2 udává informaci o průměrných měsíčních příjmech (v tis Kč) a výdajích

za potraviny (v tis Kč) u deseti náhodně vybraných studentů Fakulty vojenského

leadershipu, Univerzity obrany. Cílem je popsat závislost výdajů za potraviny

na průměrných měsíčních příjmech pomocí logaritmické funkce.

Ke grafickému znázornění dat byl použit stejný postup jako v případě regresní přímky,

ale s tím rozdílem, že na kartě Typ byl vybrán „Logaritmický trend“. Grafické znázornění

výdajů za potraviny na měsíčních příjmech pomocí logaritmické funkce je uvedeno na

Obrázku 5, kde jsou dále žlutě zobrazeny intervaly spolehlivosti pro regresní funkci (užší

pás) a zeleně pro predikci (širší pás).

Obrázek 5: Logaritmická regresní křivka – závislost výdajů za potraviny na měsíčních příjmech,

žlutě jsou zobrazeny intervaly spolehlivosti (pásy spolehlivosti) pro regresní funkci (užší pás)

a zeleně pro predikci (širší pás)

83

Tabulka 2: Průměrné měsíční příjmy (v tis Kč) a výdaje za potraviny (v tis Kč)

x – měsíční příjmy 4,1 6,3 9,2 10,5 11,7 12,6 17,4 19,2 22,5 24

y – výdaje za potraviny 2,1 2,7 3,9 3,8 4,2 4,8 5,6 6,1 5,8 6,4

K výpočtu regresních charakteristik byl opět použit nástroj Analýza dat. MS Excel

implicitně předpokládá vztah 𝑌𝑖 = 𝛽1 + 𝛽2𝑥𝑖, 𝑖 = 1,… , 𝑛, kde 𝛽1 a 𝛽2 jsou neznámé

parametry, 𝑌𝑖 je vysvětlovaná proměnná a 𝑥𝑖 vysvětlující proměnná. My však uvažujeme

logaritmickou regresi a proto za hodnoty nezávislé proměnné vybereme zlogaritmované

hodnoty měsíčních příjmů, které ručně dopočítáme a uložíme je v sloupci C (do buňky

C2 napíšeme vzorec = LN(A2)) a rozkopírujeme do ostatních devíti buněk. Jako vstupní

oblast Y vybereme výdaje za potraviny (buňky B1:B11) a jako vstupní oblast X zvolíme

zlogaritmované měsíční příjmy (buňky C1:C11). Zaškrtneme volbu Popisky, protože data

jsme vybrali i se záhlavím a hladinu spolehlivosti ponecháme na 95%. Výstupní oblast

zvolíme buňku E1 – viz Obrázek 6, kde jsou uvedeny výsledné charakteristiky

logaritmické regrese.

Obrázek 6: Odhad logaritmické regrese pomocí MS Excelu

4.3. Hyperbolická regrese

Při zkouškách vlastností ocele používané k pancéřování tanku T-80 byl zjišťován obsah

uhlíku v % (proměnná yi) v závislosti na její tvrdosti v jednotkách HRC (proměnná xi).

U 99 vzorků byly získány hodnoty, které nejsou z důvodu velkého rozsahu v textu článku

uvedeny (datový soubor lze na vyžádání poskytnout – viz kontaktní údaje autora článku).

Cílem je popsat závislost obsahu uhlíku (v %) na její tvrdosti (v jednotkách HRC) pomocí

hyperbolické funkce. Ke grafickému znázornění dat byla použita hyperbolická křivka –

viz Obrázek 7, kde jsou navíc čárkovanou čárou zobrazeny intervaly spolehlivosti pro

regresní funkci (užší pás) a souvislou zelenou čárou pro predikci (širší pás).

84

Obrázek 7: Hyperbolická regresní křivka – závislost obsahu uhlíku (v %) na její tvrdosti (v

jednotkách HRC), čárkovanou čárou jsou zobrazeny intervaly spolehlivosti (pásy spolehlivosti)

pro regresní funkci (užší pás) a souvislou zelenou čárou pro predikci (širší pás)

K výpočtu regresních charakteristik použijeme opět nástroj Analýza dat. Nyní uvažujeme

hyperbolickou regresi, a proto je nutné zadat místo hodnot vysvětlující proměnné 𝑥𝑖

(tvrdost ocele v jednotkách HRC) hodnoty 1

𝑥𝑖, které byly ručně dopočítány v programu

MS Excel. Jako vstupní oblast Y vybereme obsah uhlíku v % (buňky B1:B99) a jako

vstupní oblast X zvolíme hodnoty 1

𝑥𝑖, kde 𝑥𝑖 je tvrdost ocele v jednotkách HRC (buňky

C1:C99). Zaškrtneme volbu Popisky, protože data jsme vybrali i se záhlavím a hladinu

spolehlivosti ponecháme na 95%. Výstupní oblast zvolíme buňku E1 (oblast výstupu lze

zvolit libovolně, ale museli by se pak pozměnit adresy buněk, na které se odkazujeme

v dalších vzorcích). Výsledky hyperbolické regrese jsou uvedeny na Obrázku 8.

Obrázek 8: Odhad hyperbolické regrese pomocí MS Excel

VÝSLEDEK

Regresní statistika

Násobné R 0,9983

Hodnota spolehlivosti R 0,9966

Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,9966

Chyba stř. hodnoty 0,0070

Pozorování 98

ANOVA

Rozdíl SS MS F Významnost F

Regrese 1 1,3853 1,3853 28185,3442 0,0000

Rezidua 96 0,0047 0,0000

Celkem 97 1,3900

Koeficienty Chyba stř. hodnoty t stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%

Hranice 0,1719 0,0009 194,1808 0,0000 0,1702 0,1737

1/(xi) 2,3718 0,0141 167,8849 0,0000 2,3438 2,3999

85

5. Závěr

Jedním z aspektů současné doby je široké využití informačních technologií ve všech

oblastech lidské činnosti. V současnosti snad neexistuje pracoviště, které by nemělo

k dispozici osobní počítač s programy od společnosti Microsoft Office jako je Word,

PowerPoint a Excel. Navíc jsou každoročně k dispozici novější verze těchto produktů,

které se neustále zdokonalují a vyvíjejí. Přestože MS Excel není speciální statistický

software, je možné jeho využití při výuce statistiky či jiných teoretických předmětů

(např.: ekonometrie, matematické modelování rizik a další) vyučovaných na Fakultě

vojenského leadershipu Univerzity obrany. Značnou výhodou tohoto programu je právě

jeho masová rozšířenost a univerzálnost.

Statistika řeší zejména praktické problémy a proto je součástí procesu rozhodování.

V běžném životě člověk realizuje statistické analýzy každodenně, aniž by si to vůbec

uvědomil. Tohoto faktu musí učitel statistiky umět využít a neustále apelovat na možnosti

jejího užití v reálném životě. Autor tohoto článku se již delší dobu zamýšlí nad tím, jak

motivovat studenty, aby se nebáli statistiku reálně a hlavně smysluplně používat. Zároveň

zastává názor, že počítačová podpora výuky je nezbytností, protože při cvičeních a

přípravách na výuku odpadají veškeré numerické výpočty a student tak může veškerou

myšlenkovou kapacitu věnovat samotné podstatě statistiky.

Článek poskytuje čtenáři návod jak jednoduše řešit statistické úlohy z oblasti regresní

analýzy v programu MS Excel (ve verzi 2013 a vyšší). Je určen primárně studentům

případně akademickým pracovníkům či osobám, které vyhodnocují data a slouží jako

počítačová podpora, při zpracování dat podobného charakteru. Dále může být použit jako

studijní opora při psaní závěrečných projektů, bakalářských, diplomových či disertačních

prací. Jeho praktické využití lze nalézt také u vojenských profesionálů, kteří

při plnění resortních úkolů řeší problémy spojené s analýzou dat či rozhodováním.

Zdroje

[1] KŘÍŽ, O., NEUBAUER, J., SEDLAČÍK, M. 2010. Learning statistics endorsed by

Excel. Forum Statisticum Slovacum, vol. 6, no. 2, 87-92. ISSN: 1336-7420.

[2] MAKOVIČKA, J. 2017. Will the Program R Help the Natural Scientists? Chemické

Listy, vol. 111, no. 2, 167-173, ISSN 1213-7103.

[3] NEUBAUER, J., SEDLAČÍK, M., KŘÍŽ, O. 2013. Statistical Data Processing in

STAT1 Application. Czech Military Review, 22(54), no. 3, 114-122, ISSN 1210-

3292.

[4] HENDL, J. 2006. Přehled statistických metod zpracování dat: analýza

a metaanalýza dat. 2. opravené vydání. Praha: Portál. ISBN 80-7367-123-9.

[5] ZVÁRA, K. 2008. Regrese. Praha: Matfyzpress. ISBN 978-80-7378-041-8.

[6] ZVÁRA, K. a ŠTĚPÁN J. 2012. Pravděpodobnost a matematická statistika.

5. vydání. Praha: Matfyzpress. ISBN 978-80-7378-218-4.

Economics and Management

Published by: University of Defence in Brno

Address: Kounicova Str. 65, 662 10 Brno

Czech Republic

+ 420 973 442 660

http://www.unob.cz/en/Eam/Pages/Eam_en.aspx

Number: 1/2019

Date of publication: 31th

July 2019

Executive Editor: Vítězslav JAROŠ

Printed by: University Press of University of Defence in Brno

Registration numbers: MK ČR E 17538

ISSN 1802-3975

© University of Defence in Brno

Univerzita obrany v Brně