PRINCIPIORUM

PHILOSOPHIlE PARS SECUNDA

De Principiis rerum materialium.

Etsi nemo non sibi satis persuadeat res materia- Quibus rationibus

rerum materialium les existere, quia tamen hoc a nobis paulb antk in existentia certb dubium revocatum est, & inter primae nostrae aeta- cognoscatur. tis praejudicia numeraturn, nun€ opus est.ut ratio-

nes investigemzrs, per quas id certo cognoscatur. Nempe quicquid sentimus, procul dubio nobis advenit a re aliqug, qua A mente nostril diversa est. Neque enim est in nostril potestate efficere, ut unum potids quhm aliud sentiamus; sed hoc a re ill8 qua: sensus nostros afficit, plan6 pendet. Qua:- ri quidem potest an res illa sit Deus, an quid a Deo diversum. Sed quia sentimus, sive potius a sensu impulsi clad ac distinct6 percipimus, materiam quandam extensam in longum, laturn & profun- dum, cujus variae partes variis figuris przditae suilt, ac variis motibus cientur, ac etiam efficiunt ut va- rios sensus habeamus colorum, odorum, do- loris, &c.: si Deus immediath per se ipsum istius materiae extensae ideam menti nostrae exhiberet, vel tanidm si efficeret ut exhibereltur a re aliqu8,

PRINCIPY

FILOSOFIE

0 principech materirflnich vZci

Snad vSichni jsme dostatdn6 pfesv6dEeni o tom, Ze materidlnf v k i existuji. 0 n k o vySe jsme to vSak uvedli v pochybnost' a zahrnuli mezi pfedsudky naSeho dl!tstvf, a nyni je tedy ffeba, abychom prozkoumali dsudky, diky nim2 to s jistotou pozndvhe. VSe, co smysly vnlmhe, k n h bezpochyby pfichdzi od nl!jakt vki , kterd je dznd od naSi rnyslL2 Neni ltoti2 v naSi moci zpbsobit, abychom smysly vnimali j e w spiHe neZ jint, ale zcela to zhis i na t6 viki,,kter4 ovlivilbje naSe smysly. Lze se ovSem ptdt, zda je ona vik Bbh, neb0 zda je n8Elm od Boha dzn)m. Smyslovl! vnimhe, neb0 spiSe pohnuti smysly jasnl! a rozliSenl! pozndvhe jakousi l4tku rozlehlou.do dClky, Sffky a hloubky, jejig rozliEnC Ehsti maji rozliEn6 tvary a pohybujl se rozliEnymi pohyby a zpfisobuji tak6, Ze md- me rozliEnt vjemy barev, d n i , bolesti atd. A jest& by tu&Z Bbh bezprostkdnl! s6m o sob6 naSi mysli piedal ideu on6 rozlehlt IBtky, neb0 i kdyby jen zpfisobil, aby ji

- piedala nl!jak4 v k , v niZ by nebyla 2iidnd rozlehlost, ani

' Viz Mst 1, El. N.. s. 15 tohoto vydhf. Ve fr. verzi vita zaEinB: ,,Za prv6, sami v sob6 zakou5fme. Ze.. ." AT

IX-2, S. 63.

I. Nu zdkludk juech

lisudkd s jistotou povulvdtne, re moteridlni v8ci existuji.

in qus nihil esset extensionis, nec figura, nec motfis: nulla ratio potest excogitari, cur non de- ceptor esset putandus. Ipsam enim clari: intelligi- mus tanquam rem a Deo & a nobis, sive a mente nostrii, plank diversam; ac etiam clar.4 videre nobis videmur, ejus ideam a rebus extra nos positis, quibus omnino similis est, advenire; Dei autem na- tura: plank repugnare ut sit deceptor, jam ant4 est animadversum. Atque ideo hic omnino conch- dendum est, rem quandam extensam in longum, latum & profundum, omnesque illas proprietates quas rei extenfa convenire clari: percipimus ha- bentem, existere. Estque haec res extensa, quam corpus sive materiam appellamus.

11. EBdem ratione, menti nostra corpus quoddam Quibus etiam cognou magis arctl:, quam reliqua alia corpora, conjunc-

catur corpus humanum menti tum esse, concludi potest, ex eo quod perspicul: e s s e a ~ ' c o ~ u * m . advertamus dolores aliosque sensus nobis ex

improviso advenire; quos mens est conscia non a se sol2 proficisci, nec ad se posse pertinere ex eo solo quod sit res cogitans, sed tanbim ex eo quod alteri cuidam rei extensa ac mobili adjuncta sit, qua res humanum corpus appellatur. Sed accura- tior ejus rei explicatio non est hujus loci. 3

111. Satis erit, si advertamus sensuum perceptiones Sensuum perce,vfionesl non referri, nisi ad istam corporis humani cufn

non uid revera sit in re%us, sod quid mente con,juctionem, & nobis quiderp ordinarik

composite exhibere, quid ad illam externa corpora prodesse prosit vel obsit, docere. possint aut nocere; non autem, nisi interdum & ex

accidenti, nos docere, I qualia in seipsis existant. Ita enim .sensuum prajudicia facill: deponemus, & solo intellectu, ad ideas sibi a natura inditas dili- genter attendente, hic utemur.

tvar, ani pohyb, nelze vymyslet iadny dfivod, proE by ne- mC1 bjrt pokladan za podvodnika. JasnE: ji totii chapeme jako vCc zcela nCiznou od Boha a od nas, Eili od naSi mys- li. A take se nhm zdi,' i e jasnC vidime, i e jeji idea pfi- chazi od vCci umist6njrch mimo nas, kte j m se zcela po- dobi. J i i drive jsme si vSak poviimli, i e Boii pfirozenos- ti zcela odporuje, aby l~lamal .~ A je zde tedy nutni utinit zivCr, i e existuje jakasi vtc, ktera je rozlehla do delky, Siiky a hloubky a ma vSechny vlastnosti, ktere (jak jasnC poznavhme) piisluSi rozlehle vEci. Je to vE:c rozlehla, kte- rou nazyvame tElesem Eili lhtkou.

Timtki lisudkem lze vyvodit, i e nEjak6 tClo je s naSi mysli spojeno t6snEji nei zbyvajici tglesa, z toho, Ze zie- telnt pozorujeme, Ze bolesti a jine smyslove vjemy k nim pfichazeji nenaddle. Mysl si je vEdoma, ie nepochizeji z ni samC a i e k ni nemohou naleiet pouze proto, Ze je v k i myslici, ale jen proto, i e je pfipojena k n6jake jine v k i rozlehlt a pohyblivk: tato vtc se nazyva lidske t610, Ale piesn6jSi vysvkieni tCto v k i zde neni na mist6.5

PostaEi, kdyi si pov$imneme, i e poznatky smyslti se vztahuji pouze k onomu spojeni lidskkho t6la s mysli a i e n h sice nAleiit6 ukazuji, Eim mu mohou vn6jSi tElesa prospivat Ei Skodit, i e nis vSak neuEi (leda snad, jeq obEas a nahodile), jaka jsou sarna o sob& Tak totii snadno odlo- iime piedsudky smysld a budeme zde uiivat pouze chapa- vosti, ddkladn5 pfihliiejici k idejim, ktere ma pfirozenC.

' Srv. k tomu Descardv rozhovor s Fransem Burmanem, AT V, s. 167. Ve fr. verzi vBta pokratuje: ,,..., Ze jejl idea se v nfis u t v a pi? setkhi s vntjfimi ttlesy.. ." AT IX-2, s. 64.

Viz EaSt 1, E l . XXIX., S. 37 a El. XXXVI., s. 41 tohoto vydfini. ' SN. EaSt IV. EI. CLXXXIX.nn., s. 127nn., oba pfipojen6 dopisy prin- ceznF: AltbBtt, s. 160nn. tohoto vydfini, Pussions de ['Arne I .

11.

Na zdklade' Eeho t i . pouuivdme, ie lid!& te'lo je tgsne' spojeno s mysli.

111. Smyslovt! vjemy nris

neuc'i, co je skuteEnd ve ve'cech, ale co prospfvd Ei Jkodi celt?mu Elove'ku,

IV. Naturam corporis non

in ondere, duritie, colre, aut sitnilibus; sed in sold extensio- ne consistere.

v. Prmdicia de rarefac-

tione & de vacuo, hanc corporis naturam obscurio- rem facere.

86 PRINCIPIORUM PHILOSOPHIA / PARS SECUNDA 42-43

Quod agentes, percipiemus naturam materia:, si- ve corporis in universum spectati, non consistere in eo quod sit res dura, vel ponderosa, vel colorata, vel alio aliquo mod0 sensus afficiens: sed tanhim in eo qubd sit res extensa in longum, latum & pro- fundum. Nam, quantum ad duritiem, nihil aliud de ill$ sensus nobis indicat, quAm partes durorum corporum resistere motui manuum nostrarum, chm in illas incurrunt. Si enim, quotiescunque ma- nus nostrae versus aliquam partem moventur, cor- pora omnia ibi existentia recederent eSldem celeri- tate qu$ illa: accedunt, nullam unquam duritiem sentiremus. Nec ullo mod0 potest intelligi, corpora quae sic recederent, idcirco naturam corporis esse amissura; nec proinde ipsa in duritie consistit. Eit- dernque ratione ostendi potest, & pondus, & colo- rern, & alias omnes ejusmodi qualitates, qua: in materia corporei3 sentiunhr, ex e l tolli posse, ipsa integrl remanente: unde sequitur, i nulll ex illis ejus naturam dependere.

Duze verb adhuc causae supersunt, ob quas potest dubitari, an Vera natura corporis in soll extensione consistat. Una est, qubd multi existimenf, pleraque corpora sic posse rarefieri ac condensari, ut rare- facta plus habeant extensionis quim condensata; sintque etiam nonnulli adeb subtiles, ut substan& am corporis ab ejusdem quantitate, afque ipsam quantititatem ab extensione distinguant. Altera est, qubd ubi nihil aliud I esse intelligimus, quim ex- tensionem in longum, latum & profundum, non soleamus dicere ibi esse corpus, sed tantummodo spatium, & quidem spatium inane, quod ferl: omnes sibi persuadent esse purum nihil.

Kdy2 talc uEinime, poznhe, i e pfirozenost lhtky Eili obecnE nahliZen6ho ti5lesa nespoEivh v tom, i e je to v15c tvrdh, tE:Zkh, zbarvenh Ei ovlivfiujfcl smysly n6j!jaym ji- nym zpfisobem, ale pouze v tom, i e je to vi5c rozlehlh do ddlky, SiXy a hloubky. Nebod, co se tyEe tvrdosti, smysly ni3m o nf prozrazuji jen to, 2e Ehsti tvrdych eles kladou odpor pohybu naSich rukou, kdy2 na ni5 tlaEi. Kdyby toti2 pokaid6, kdyi se naSe ruce pohnou n6jakjm smErem, ustupovala viechna elesa, kterh tam jsou, stejnou rychlos- ti jakou se ruce pfibliiuji, nikdy bychom necitili ihdnou tvrdost. Ani nelze ZAdnfxn zpfisobem chzlpat. Ze by ttlesa, kterh by t a b ustupovda, mZla ztratit piirozenost t6les.

' (Jejich) pbzenost tedy nespoEfvh v tvrdosti. A tEmk52 dsudkem lze u k h t , Ze i tiha, barva a vSechny ostatd ta- kov6 kvality, kted smysly vnfmiime v tZlesnt5 lhtce, z ni mohou byt vyaaty, y,piibd zhtane neporusena. Z toho plyne, k jeji pfirozenost na kidn6 z nich nedvisi.

Zbfiaji vSak &St6 dvi? pHCiny, pro kter6 lze pochybovaf, Ze prad piirozenost elesa spoEivh v pouh6 mzlehlosti. Jedna je, Ze se mnod dow'vaji, Ze vEtSina tZles se mfiZe zhfovat a zhuSfovat tak, aby zied15nh mi5la vEtSI rozle'hlost neZ zhuSt6nh - a nZkteiY jsou a2 talc dfikladni, Ze rozliSujl substanci ttilesa a jeho velikost, a rovntZ onu velikost od mzlehlosti.' D d je, Ze kde chaipeme pouze r6zlehlost do ddlky, Sffky a hloubky, tam obvykle nemluvfme o ttlese, ale pouze o prostoru, a sice o prostoru prdzdnkm,' o n6m2 jsou snad vSichni phvMEeni, Ze je hole nic.

K uvtidb6mu pojeti zfedovani a zhuSfovtini SN. napi. Toletus, In Phys. W , kap. 9, t. 87, kv. 1 1 . Pokud jde o pozici obdobnou niZe uve- denemu stanovisku Descartovu. SN. R. Arriaga, Cursus philosophicus, In Phys.,disp. 16, odd. 10, s. 482488.

K odliSovhi substance od jejf rozlehlosti SN. napf. F. Suhez, Dispu- trttiones metaphysicce, disp. 40, odd. 2; Toletus In Phys. IV, kap. 5 , t. 49, kv. 8; Eustachius a Sancto Paulo. Summu philosophicu quadri- partitu I , s. 67nn. (a tamtt.2 111, s. 50).

N. Piirozenost &sa

nespoflvd v tize, tvrdosti, burve' nebo v &em podobdm, ale pouze v rozkhlosti.

VI. Quomodo fiat rare-

factio.

88 PRINCIPIORUM PHILOSOPHIA. / PARS SECUNDA 43-44

Sed quantum ad rarefactionem & condensatio- nem, quicunque ad cogitationes suas attendet, ac nihil volet admittere nisi quod clare percipiat, non putabit in ipsis aliud quidquam contingere, quiim figurae mutationem: ita scilicet, ut rara corpora illa sint, inter quorum partes multa intervalla exis- tunt, corporibus aliis repleta; & per hoc tantum densiora reddantur, qubd ipsorum partes, ad invi- cem accedentes, intervalla ista imminuant vel plank tollant: quod ultimum si aliquando contin- gat, tunc corpus tam densum evadit, ut repugnet ipsum densius reddi posse. Atqui non ideb minus tunc extensum est, quim chrn partes habens A se mutub dissitas, majus spatium amplectitur: quia quicquid extensionis in poris sive inervallis B partibus ejus relictis continetur, nu110 mod0 ipsi tribui debet, sed aliis quibusvis corporibus, a qui- bus intervalla ista replentur. Ut cCm videmus spongiam, aquP vel alio liquore turgentem, non putamus ipsam secundum singulas suas partes magis extensam, quim cum compressa est & sicca; sed tantummodo poros habere magis patentes, ac ideo per majus spatium esse diffusam.

VII . Et sank non video, quid moverit nonnullos, ut Earn posse ullo alio mallent dicere rarefactionem fieri per augmen- mod0 intelligibili

explicari. tationem quantitatis, quAm ipsam hoc spongi& exemplo explicare. Nam etsi, cum aer aut aqua ra-

t refiunt, non videamus ullos ipsorum poros qui ampliores reddantur, I nec ullum novum corpus,

ad illos replendos accedat: non est tamen ra- tioni tam consentaneum, aliquid non intelligibile effingere, ad eorum rarefactionem verbotenus ex- plicandam, quam ex hoc qubd rarefiant, conclude- re in ipsis esse poros, sive intervalla quae ampliora

1

PRINCIPY FILOSOFIE / CAST DRUHA

Ale pokud jde o zied'ovhni a zhuSfovhni, kdokoli bude vI.

sledovat svC myilenky a nebude chtit pfipustit nei to, co Juk vznikdziedbvcirri

jasnt poznh, nebude mit za to, i e pi3 nich dochazi k ntEe- mu jinCmu nei ke zmtnt tvaru: a totii tak, i e iidkh tzlesa jsou ta, mezi jejichi Ehsticerni jsou mnohC mezery, vypl- ntnC j i n w telesy. Hustlimi se (ttlesa) sthvaji pouze tim, i e jejich Ehsti, ktek se navzhjem pfibliiuji, zmeniuji Ei zcela ruli ony mezery - a kdyi k tomuto zruieni mezer dojde, vznikne tEleso tak hustC, i e si odporuje, aby bylo jeStt hustli. Neni proto tehdy men6 rozlehlC, nei kdyi m i EAstice odlouEent a zabirh vttSi prostor. Jakhkoli roz- lehlost obsaienh v jeho p6rech Ei mezerAch neobsazenych jeho Ehstmi, nemA totii bjtt vtibec piipisovhna jemu, ale jin* ttlesbm, kterh ony mezery vypliiuji. Kdyi vidime houbu, nalitou vodou Ei jinou tekutinou, nedomnivhe se, i e je co do svych jednatliqch Ehsti rozlehlh vice, neZ kdyi je stlaEenA a suchh, ale pouze, i e mA rozmbrnEjSi p6ry, a proto zabirli vice prostoru.

Opravdu nevidim, co n6kterc5 pBmtlo k tomu, aby ra- vn. d5ji tvrdili, i e ke zkdovhni dochhzi nantstem velikosti. Neg$:'$k nei ji vysvttlovat onim pifkladem s houbou. KdyZ' se pochopitelnjm

vzduch neb0 voda ziecfuji, nevidime ZhdnC jejich p6ry. zplisobem.

kterC by mohutntly, ani EhdnC novC ttleso, k$rC by je zaplilovalo. Pfesto ovSem rozumu neph'sluii vymySlet si cosi nepochopitelntho, aby jejich zfedovhni vysvttlil pouze slovy.7 misto aby z toho, i e se zfeduji, uEini2. zhvEr, i e jsou v nich p6ry neboli mezery, kterC mohutni, a Ze je

Ve fr. veni namisto ,,pouze slovy" stojf: .,pouze zdhlivi5 a prostfed- nictvim t e d n b , kter6 nemajf W n j smysl", AT IX-2, s. 67.

VIII.

PRINCIPIORUM PHILOSOPHIA / PARS SECUNDA 44-45

redduntur, & novum aliquod corpus accedere quod ipsa implet, etsi hoc novum corpus nullo sensu percipiamus. Nulla enim ratio nos cogit ad credendum, corpora omnia quiz existunt debere sensus nostros afficere. Ac rarefactionem perfacile hoc modo, non autem ullo alio, fieri posse percipi- mus. Ac denique plane repugnat aliquid nova quantitate vel nova extensione augeri, quin simul etiam nova substantia extensa, hoc est, novum corpus ei accedat. Neque enim ullum additamen- tum extensionis vel quantitatis, sine additamento substantiae q u ~ sit quanta & extensa, potest intel- ligi, ut ex sequentibus clarius patebit.

Quippe quantitas h substantil extensti in -re non - - - QuantitatemBr.nume differt, sed tanturn ex parte nostri conceptQs, ut rum dijfere tantrim

mtione & re quantd & numerw A re numeratl. Ita scilicet ut totam na- & numemtd. turam substantia: corporeae, quae est in spatio de-

cem pedum, possimus considerare, quamvis ad istam mensuram decem pedum non attendamus: quia plant eadem intelligitur in quaibet istius spa- tii parte ac in toto. Et vice versl, potest intelligi nu- merus denarius, ut etiam quantitas continua de- cem pedum, etsi ad istam determinatam substanti- am non attendamus: quia plank idem est coqcep tus numeri denarii, sive ad hanc mensuram decem pedum, sive ad quidlibet aliud referatur; & quanti- tas continua decem pedum, etsi non possit ( intel- ligi sine aliqua substantia extenst, cuj&s sit quanti- tas, potest tamen sine hac determinatl. In re au- tem fieri non potest, ut vel minimum quid ex istl quantitate aut extensione tollatur, quin tantundem etiam de substantiti detrahatur; nec vice versl, ut tantillum de substantit detrahatur, quin tantun- dem de quantitate ac extensione tollatur.

zapliiuje n6jakC novC t6leso (i kdybychom toto dalii t6le- so nevnfmali ihdnm ze smyslfi). ~8dn)i. ddvod nis totii nenutf vrrit, i e vSechna Mesa, kterh existuji, musi ovliv- iiovat naSe smysly. Navic poznhviime, i e ke ziedovini mbie snadno dochhzet timto, ne vSak Zddnym jin)im zpb- sobem. KoneCnt, zcela si odporuje, ie by do310 k nhlstu nrijakk novk velikosti Ei novk rozlehlosti a ziroveii by k ni nepfistoupila i nova rozlehlh substance, to jest novC tE1e- so. Nelze totii chhpat Zhdn); piifistek rozlehlosti ti veli- kosti bez piifistku nEjak velkk a rozlehl6 substance, jak jasngji vyplyne z nhsledujicko vyadu .

VZdyt velikost se od rozlehl6 substance nefizni ve sku- tetnosti, ale pouze ca do naSeho pojmu, jakoi i pde t od v k i poEetn6. A to talc, Ze d i e m e uvaZovat celou pfiro- zenost tglesnb substance, kterh v prostoru zabM deset stop, jakkoli k on6 d i e deseti stop nepiihliiime: nebot v ktedkoli Edsti onoho prostom chhpeme tutki pfiroze- nost jako v pbm cel6m. A naopak, Ize cMpat pobt deseti, jakoZ i spojitou velikost deseti stop, i kdybychom ne- pfihiikli k t6to urEit6 substanci: neboi pojem poEtu deseti je tenwit, at u i se vztahuje k tkto rm?e deseti stop nhbo k Eemukoli jinemu. A spojita velikost deseti stop, piesto- ie nembk b ~ % chhphna bez ni5jak6 rozlehl6 sub$ance, je- jB velikosti je, piece milk (byt chhpha) bez t6to urEi- t6 (substance). Ve skuteEnosti se vSak nemdk stat, aby z on6 velikosti Ei rozlehlosti byla odiiato sebeinCng a aby nebylo zikoveii odebrho prhv6 tolik i ze substance; a ani naopak, aby byla odebrdna byt i troSiEka ze substan- ce, a aby nebylo ziroveii pr8vE tolik odiiato z velikosti i rozlehlosti.

VIII. Velikost a poter se

rJvlCod nauk veW u potemt! vZci pouze pornyslnt:

IX. Substantiam corpo-

ream, d m rf quanti- tate sud distinguitur, confis6 concipi tanquam incorps ream.

A.

Quid sit spatium, siue locus internus.

XI. Quomodo in re non

differat a substantid corpored.

92 PRINCIPIORUM PHILOSOPHIR / PARS SECUNDA 45-46

Et quamvis forte nonnulli aliud dicant, non pu- to tamen ipsos aliud e2 de re percipere; sed cum substantiam ab extensione aut quantitate distingu- unt, vel nihil per nomen substantia intelligunt, vel confusam tantum substantia incorporea ideam habent, quam falso tribuunt corporeae, hujusque substantiae corporea veram ideam extensioni re- linquunt, quam tamen accidens vocant, atque ita plank aliud efferunt verbis, quam mente compre- hendunt.

Non etiam in re differunt spatium, sive locus internus, & substantia corporea in eo contenta, sed tanNm in modo, quo A nobis concipi solent. Revera enim extensio in longum, latum & pro- fundum, qua spatium constituit, eadem plank est cum illl qua constituit corpus. Sed in hoc diffe- rentia est, quod ipsam in corpore ut singularem consideremus, & putemus semper mutari quoties mutatur corpus: in spatio verb unitatem tanlxlm genericam ipsi tribuamus, adeb ut, mutato corpo- re quod spatium implet, not tamen extensio spatii mutari censeatur, sed remanere una & eadem, quamdiu manet ejusdem magnitudinis ac figura, servatque eundem situm inter externa quadam corpora, per qua illud spatium determinamus. I

Et quidem facil6 agnoscemus, eandem esse ek- tensionem, quze naturam corporis 1& naturam spatii constituit, nec magis hac duo a se mutub differre, quhm natura generis aut speciei differt a naturd individui: si attendentes ad ideam quam habemus alicujus corporis, exempli caus3, lapidis, rejiciamus ab ill3 id omne quod ad corporis natu- ram non requiri cognoscimus: nempe rejiciamus primo duritiem, quia si lapis liquefiat aut in pul-

A jakkoli snad ntkteH tvrdi nCco jinkho, nedomnivafn se piesto, i e vtcnt ntco jinkho poznavaji. Ale kdyi odli- Suji substanci od rozlehlosti nebo velikosti, bud jmknem ,substance' nechapou nic, neb0 maji pouze smiSenou ideu substance nettlesnk, kterou chybnC piipisuji ttlesnt, a ne- chavaji pravdivou ideu tkto ttlesnt substance na rozleh- losti - tC vSak Kkaji ,akcident'? a tak slovy vyjadmji nt- co zcela jinCho nei co dokonale pojimaji mysli.

Prostor Eili vnitini misto a ttlesna substance v ntm ob- saiena se rovnEi neliSi skuteEnt, ale pouze co do zpPlso- bu, kte j m je obvykle pojimhe. Nebof ve skuteEnosti je rozlehlost do dklky, SEky a hloubky, kterA zaklada pro- stor, zcela totoina s tou, ktera zaklada ttleso. Ale rozdil je v tom, i e ji v dlese povaiujeme za jednotlivou a m h e za to, i e se m5ni vidy, kdyi se mtni t5leso; v prostoru ji vSak piipisujeme pouze rodovou jednotug - do tC miry, i e pii zmEnt tElesa, kterk vypliiuje prostor, se piece nema za to, ie se mEni rozlehlost prostoru, ale i e zilsthvh jedna a tAi, pokud ma (onen prostor) stale tent@ rozmtr a tvar a zachovava tutCZ polohu mezi vntjiimi tElesy, kteemi jej vymezujeme.

Snadno ovSem poznhe, Ze rozlehlost, kterA zaklada piirozenost ttlesa a pfirozenost prostoru, je tat@, a Ze se obi5 vzfjemnt neriizni vice, nei se dzni piirozenost rodu Ei druhu od piirozenosti jednotliviny. Pokud piihliiime k naSi ideji ni5jakCho ttlesa (napmad kamene) a vyiazu- jeme z ni vSe, o Eem jsme poznali, i e nepatii k jeho piiro- zenosti, vyiadime piedevSim tvrdost. Kdyby se totii ka- men roztavil neb0 by1 rozdrcen na nejjemni5jSi prASek, pii-

SN. porn. 6 eta &ti, s. 87 tohoto vydanf. Ve fr. verzi namfsto: ,,v prostoru ...j ednotu" stoji: ,,prostoru pfipisuje-

me (rozlehlost) talc obecnou a neurEitou", AT IX-2,.s. 68.

IX. Kdyi je tilesnd

substunce odlijovdna od svC velikosti, je smiSen2 pojfmcina j a b netglesnd.

X. Co je prostor Eili

vnitmimisto.

XI. (Prostor) se ve skutet-

nosti n e r b i o d tPlesd substance.

XII.

visculos quAm minutissimos dividatur, illam amit- tet, neque tamen ideb desinet esse corpus; rejicia- mus etiam colorem, quia vidimus saepe lapides adeb pellucidos, ut nullus in iis esset color; rejicia- mus gravitatem, quia quamvis ignis sit levissimus, non ideb minds putatur esse corpus; ac denique rejiciamus frigus & calorem, aliasque omnes quali- tates, quia vel non considerantur in lapide, vel iis mutatis, non ideo lapis corporis naturam amisisse existimatur. Ita enim advertemus, nihil plan6 in ejus ides remanere, przterquim qubd sit quid ex- tensum in longum, l ahm & profundum: quod idem continetur in i d d spatii, non modb corpori- bus pleni, sed ejus etiam quod vacuum appelf'atur.

Est autem differentia in mode concipiendi; nam, @omdoabeadmr sublato lapide ex spatio.ve1 loco in est, puta- differat in modo, quo

concipitur. rnus etiam ejus extensionem esse sublatam, utpote quam ut s&larem & ab ips0 inseparabiiem spectamus. Sed interim extensionem loci, in quo erat lapis, remanere arbitramur, eandemque esse, quamvis jam ille locus lapidis A ligno, vel aqu8, vel aere, vel alio quovis corpore occupetur, vel etiam vacuus esse credatur: quia ibi consideratur exten- sio in genere, censeturque eadem I esse lapidis, ligni, aquae, aeris, aliorumque corporum, vel etiam ipsius vacui, si quod detur, modb tantkm sit eju3- dem magnitudinis ac figurle, servetque, eundem si- tum inter corpora externa, qua: spatium illud de- terminant.

XIII. Quippe nomina loci aut spatii non significant Quid sit locus externus. quicquam diversum i corpore quod dicitur esse in

loco, sed tanbim ejus magnitudinem, figuram, & situm inter alia corpora designant. Et quidem, ut ille situs determinetur, respicere debemus ad

Sel by o ni, a pkce by nepiestal bft tfilesern. Vyiadime t t i barvu, protoZe vidhme Easto kameny tak pfisvitn6, i e jsou bezbarvt. Vyiadime tihu, ponbvadi piestoie je oheii nesdrnt lehkj, nepoklhda se proto mtnt za tbleso. A ko- n&nt vyfadime i chlad a teplo a vSechny ostatnf kvality. Bud totif nejsou uvaiovhny v kameni, neb0 - kdyZ se mbni - se nemh za to, Ze by kimen ztrdcel pfirozenost tb- lesa. Tak ovSem pozorujeme, Ze v jeho ideji nezfisttivii vil- bec nic kromt toho, Ze je ngim rozlehlm do dtlky, Sifky a hloubky. A tot62 je obsaieno v ideji prostoru - nejen vyplntntho tblesy, ale i toho, k t e j se naz9ii prtizdny.

Je zde vSak rozdfl ve zpiesobu pojimiini. Nebol pfi zdviZeni kamene z prostoru Ei mista, na n6m2 je, poklh- d h e za dviienou i jeho rozlehlost, pontvadi ji nahlizi- me jako jedinanou a od ntj neoddtlitelnou. SouEasnb se ale domdvhe, Ze rozlehlost mista, na ktedm by1 kA- men, dstavii tag piestoge je ono misto kamene jiZ obsa- zeno dfevem, vodou, vzduchem, nbjakfm j i n w tblesem, n e b i kdyf se v62, Ze je priizdnt. Tehdy se totii uvaiuje rozlehlost rodovil a soudi se, Ze je tatA2 u kamene, dfeva, vody, vzduchu a jinjch ttles n e b i samotntho prhidna (pokud nl5jakt je), jen kdyf mh stejn)i rozmtr a tvar a za- choviivA tuttf polohu mezi vntjSimi tElesy, kterii onen prostor urzuji.

VZdyf jmtna d s t a nebo prostoru neznamenaji ni5co riezntho od tl5lesa. o nbmi se i e je na (dantm) d s E , ale oznaEuji pouze jeho rozmbr, tvar a polohu mezi jinf- mi- ti5lesy. Aby ovSem byla tat0 poloha urEena, musime

XII. R h l se od ni ve

zphobu, kterjm je pojhdn.

XIII. Co je vnPjIf misto.

96 PRINCIPIORUM PHILOSOPHI& / PARS SECUNDA 47-48

alia aliqua corpora, quae ut immobilia specternus; ac prout ad diversa respicimus, dicere possumus eandem rem, eodem tempore, locum mutare ac non mutare. Ut, cum navis in mari provehitur, qui sedet in puppi manet semper uno in loco, si ratio habeatur partium navis inter quas eundem situm servat; & ille idem assidue locum mutat, si ratio littorum habeatur, quoniam assidue ab unis rece- dit & ad alia accedit. Ac praeterea, si putemus ter- ram moveri, tantumque prrecisk procedere ab Occidente versus Orientem, quantum navis inte- rim ex Oriente in Occidentem promovetur, dice- mus rursus illum qui sedet in puppi, locum suum non mutare: quia nempe loci determinationem ab immotis quibusdam coeli punctis desumemus. Sed si tandem cogitemus, nulla ejusmodi puncta vere immota in universo reperiri, ut probabile esse infrii ostendetur, inde conc~udemus nullum esse permanentem ullius rei locum, nisi quatenus i co- gitatione nostr3 determinatur.

XIV. Differunt autem nomina loci & spatii, quia lo- In quo dfle*ntlom cus magis express6 designat situm quam magnitu-

& spatium. dinem I aut figuram, & 6 contra, magis ad has attendimus, cum loquimur de spatio. Dicipus enim frequenter unam rem in locum alterius suc- cedere, quamvis non sit accurate ejusdem maglrti- tudinis, nec figura; sed tunc negamus illam idem spatium occupare; ac semper, cum ille(situs muta- tur, dicimus locum mutari, quamvis eadem magni- tudo ac figura permaneat. Cumque dicimus rem esse in hoc loco, nihil aliud intelligimus, quam illam obtinere hunc situm inter alias res; & cum addimus ipsam implere hoc spatium vel hunc lo-

pfihliiet k nEjawm jinym ttlesdm, kterd nahliiime jako nehybna. A podle toho jak pfihliiime k 6zn)im (t61e- sdm), mfiieme iici, i e tathi vtc v torntCi Ease m2ni a ne- m2ni misto. Kdyi naphiad lod pluje na mofi, ten, kdo sedi na zidi, zdstivh stile na jednom mist*, jestliie m h e za r h e c Eisti lodi, mezi nimii zachovfivi stejnou polo- hu. A tentyi Elovtk misto stAle EN, pokud mhme za r6- mec pobieii, pontvadi se stale od jednoho vzdaluje a k jinCmu se bliii. Pokud se dale domnivhme, i e se Ze- m6 pohybuje a urazi sm2rem od zapadu na vychod stej- nou vzdhlenost, jakou zatim piekonii lod z vychodu na zhpad, & i m e opgt, Ze ten, kdo sedi na zhdi, sv6 misto nemgni: nebot' misto ureujeme podle nehybnlch bodil ne- bes. Ale pokud bychom si mysleli, i e ve vesmiru ZBdnC takovk opravdu nehybnk body nejsou - coi bude niie ukhzano jako pravdtp~dobnC'~ -, vyvodime z toho, 2e kaid6 vtc m i st416 misto, jen pokud je udeno naSim myslenim. ,

Jm6na mista a prostoru se vgak dzni , protoie ,misto6 XIV.

v$slovnEji oznatuje polohu, net rozrngr f i tvar, k nimi V $ ~ r ~ ~ ~ d s t O naopak vice piihliZime, mluvime-li o prostoru. Casto 'to- t i i *Arne, i e jedna vEc obsazuje misto jink, jakkoli nema piesn* tytki rozmgry ani tent92 tvar. Tehdy ale ~opirAme, i e zabira tent92 prostor. A v a y , kdyi mEni svou polohu, ikirne, i e mEni misto, piestok ma stale tytCi rozmtry a tentyi tvar. Kdyi h i h e , Ze vlic zaujima jist6 misto, chaperne tim pouze to, i e zaujimh jistou polohu mezi ji-

lo Milo by to vypljvat z Descartovjch vjkladli o pohybu (v tQto EAsti PrincipJ) a uspoitldiini vesmiru (v EAsti ffetii. SN. AT IX-2, s. 70, pozn. a francouzskk verze.

98 PRINCIPIORUM PHILOSOPHI& / PARS SECUNDA 48-49 PRINCIPY FILOSOFIE / CAST DRUHA

XV. Quomodo locus exter-

nus pro superficie corporis ambientis rectt! sumatur.

XVI . Repugnare ut defur

vacuum, sive in quo nulla plan& sit res.

cum, intelligimus praterea ipsam esse hujus de- terminatae magnitudinis ac figura.

Atque ita spatium quidem semper sumimus pro extensione in longum, latum & profundum. Lo- cum autem aliquando consideramus ut rei, qua in loco est, internum & aliquando ut ipsi externum. Et quidem internus idem plant est quod spatium; externus autem sumi potest pro superficie qua proximi ambit locatum. Notandumque est, per su- perficiem, noc hFc intelligi ullam corporis ambien- tis partem, sed solum terminum, qui medius est inter ipsum corpus ambiens & id quod ambitur, quique nihil aliud est quam modus: vel cert6 intelligi superficiem in communi, que non sit pars unius corporis magis quam alterius, sed eadem semper esse censeatur, chm retinet eandem magni- tudinem & figuram. Etsi enim omne corpus ambi- ens cum su8 superficie mutetur, non ideb res quam ambit locum mutare existimatur, si eundem interim situm servet inter illa externa, qua quam- quam immobilia spectantur. Ut si navim in unam partem A fluminis lapsu, & in contrariam a vento tam zequaliter impelli supponalmus, ut situm suum inter ripas non mutet, facilt aliquis credet ipsam manere in eodem loco, quamvis omnis superficies ambiens mutetur. 0

Vacuum autem philosophico mol;e sumptum, hoc est, in quo nulla plan6 sit substantia, dari non posse manifestum est, ex eo qubd extensio spatii, vel loci interni, non differat ab extensione corpo- ris. Nam cum ex hoc solo qubd corpus sit exten- sum in longum, latum & profundum, recti conclu- damus illud esse substantiam, quia omnino re- pugnat ut nihili sit aliqua extensio, idem etiam de

L

jistC misto, chapeme tim navic to, i e ma urEitC rozmCry a urEit)i tvar.

A tak prostor vidy pokladdme za rozlehlost do delky, Je sprcivnt XV. pokkidut Siiky a hloubky. Misto vSak ntkdy povaiujeme za vnitiek vnij3imisro Za

vtci, ktera na (tomto) mistt je, jindy za jeji vntjiek. povrchobWopujiciho ttlesu. A vnithi (misto) je ovSem zcela tot62 co prostor, vntjSi

(misto) vSak lze poklddat za povrch, kte j ttsnt obklopuje umisttne. A je tfeba poznamenat, i e povrchem se zde ne- chhpe ntjaki Edst obklopujiciho ttlesa, ale Eistt hranice, kterd prochazi mezi obklopujicim ttlesem a tim, ktere je obklopovdno, a kterd neni nic jineho ne i modus; neb0 se jist* chdpe obecni: povrch, kte j neni Edsti jednoho ttlesa spfie nei jintho, ale povaZuje se vtdy za ten$?, pon5vadi zachov6va tent);i rozmtr a tvar. Nebot' i kdyby se kaZdC obklopujici ti:leso mtnilo i se svym povrchem, netvrdili bychom proto, ie vtc, kterou obklopuje, misto mi:ni, po- kud pfitom zachovhvd tutti polohu mezi vntjSimi tglesy, kterd nahliiime jako nehybnd. Kdyi tedy piedpokladhe,, k je locr undSena proudem feky na jednu stranu a stejnt v6trem na opaEnou tak, Ze nemtnni svou polohu mezi Vf- hy, maie ntkdo snadno uvtnt, i e zfistAvd na tdrnie mibtt, piestoie se vSechen obklopujici povrch mtni.

AvSak filosofickv chd~an t ~ r b d n o . to iest nEco. v Eem XVI. . . . ., neni d b e c tddnd substance; zjevnt nemilZe Astovat, O d ~ ~ & $ ~ ~ ~ " protoie rozlehlost prostoru Ei vn ih iho mista se nedizni ntco, v ;em neni

od rozlehlosti ttlesa. Kdyi totii Eistt z toho, f e ttleso je vlbec .&kind vZc.

rozlehlt do dtlky, Sifky a hloubky, sprdvnt Einime zavtr, i e je substanci (pontvadi si zcela odporuje, aby nic mtlo

XVII. Vacuum ex vubi usu

non excludere omne corpus.

XVIII. Quomodo emendan-

dum sit prcejudicium de vacuo absolut& sumpto.

spatio, quod vacuum supponitur, est concluden- dum: qubd nempe, cum in eo sit extensio, necessa- rib etiam in ips0 sit substantia.

Et quidem ex vulgi usu, per nomen vacui non solemus significare locum vel spatium in quo nulla plan6 sit res, sed tantummodo locum in quo nulla sit ex iis rebus, quas in eo esse debere cogitamus. Sic, quia urna facta est ad aquas continendas, va- cua dicitur, clim aere tantum est plena. Sic nihil est in piscinP, lic6t aquis abundet, si in eP desint pisces. Sic inane est navigium, quod comparatum erat ad vehendas merces, si solis arenis, quibus frangat impetus venti, sit onustum. Sic denique inane est spatium, in quo nihil est sensibile, quam- vis materid creatP & per se subsistente plenum sit: quia non solemus considerare, nisi eas res qure B sensibus attinguntur. Atqui si postea, non atten- dentes quid per nomina vacui & nihili sit intelli- gendum, in spatio quod vacuum esse diximus, non modb nihil sensibile, sed omnino nullam rem contineri existimemus: in eundem errorem incide- mus, ac si ex eo qubd I usitatum sit dicere urnam, in quP nihil est nisi aer, vacuam esse, ideb judica- remus aerem in eP contentum non esse rem pub- sistentem.

Lapsique sumus feri omnes B prima atate in hunc errorem, propterea qubd, non advertentes ullam esse inter vas & corpus in eo coAtentum ne- cessariam conjunctionem, non putavimus quic- quam obstare, quominus saltem Deus efficiat, ut corpus, quod vas aliquod replet, inde auferatur, & nullum aliud in ejus locum succedat. Jam au- tem, ut errorem illum emendemus, considerare oportet nullam quidem esse connexionem inter

n6jakou rozlehlost), je tieba totti vyvodit i o prostom, o n6mi se piedpoklada, i e je prazdny. Je-li v nEm totii rozlehlost, nutnE: je v n6m t t i substance.

A ovSem v b6intm pojeti jmeno ,prazdno4 obvykle ne- XVII. Prcizdno v bE3drn znamena misto Ei prostor, ve ktertm neni vfibec iadna pojeti,levyluCUje

v k , ale pouze misto, na ktertm neni Zhdna z t6ch vEci, ka?ditt?leso.

o nichi si myslime, i e tam maji byt. Tak, protoie diban je vyroben k pojimani vody, je nazyvan prazdnym, kdyi je vypln6n pouze vzduchem. StejnE: talc neni nic v rybni- ku, byf by opljval vodou, chybi-li v nbm ryby. Stejnt tak je p r m n a lod, ktera byla pfipravena k pfepravb zboii, je- -li nalokna pouze piskem, dfky n6mui vzdoruje nApodm vttru. Tak je koneCnE;, pdzdn); prostor, ve ktertm neni nic piistupnkho smyslbm, jakkoli je vyplnBn stvoienou a sa- mostatnb jsouci latkon, protoie obvykle uvaiujeme jen o t k h vbcech, k nimi se smysly vztahuji. A piece, kdyi pozdbji, nepamttlivi toho, co je u prostoru tieba chapat jmkny ,pri4zdno6 a ,nicL, ?&Arne, i e je prazdny, domniv8; me se, i e neobsahuje nejen nic smyslbm pfistupnCho, ale d b e c 2Sidnou vtc. Tim se dopouStime stejnCho omylu, jako kdybychom z toho, i e je bbint *at ,prAzdn);' dibh- nu, ve kterkm je pouze vzduch, soudili, i e vzduch v nbm obsaieny neni vtc samostatnb jsouci.

Skoro vSichni jsme od rnlhdi v zajeti tohoto omylu. XVIII. Juk napmvit p f e d s d k Kdyi jsme si totii nevSimli, i e by bylo mezi nadobou ohleclntabsolutnt?

a tblesem v ni obsaientm n6jakt nutni spojeni, domnivali pojimnneho prdzdnu.

jsme se, i e nic nebrhi tomu, aby pfinejmenSim Bbh zpb- sobil, aby bylo tEleso, ktert napliiuje n6jakou nhdobu, z ni vytiato, a ihdnt jink neobsadilo jeho misto. Abychom ovSem tento omyl napravili, je tieba uviZit, ie mezi nitdo-

102 PRINCIPIORUM PHILOSOPHI& / PARS SECUNDA

vas & hoc vel illud corpus particulare quod in eo continetur, sed esse maximam, ac omnino necessa- riam, inter vasis figuram concavam & extensio- nem in genere sumptam, qua in e$ cavitate debet contineri. Adeb ut non magis repugnet nos conci- pere montem sine valle, quim intelligere istam ca- vitatem absque extensione in ed content& vel hanc extensionem absque substantid quz sit extensa: quia, ut sape dictum est, nihili nulla potest esse extensio. Ac proinde, si quaratur quid fiet, si Deus auferat omne corpus quod in aliquo vase contine- tur, & nulIum aliud in ablati locum venire permit- tat: respondendum est, vasis latera sibi invicem hoc ipso fore contigua. Chm enim inter duo corpo- ra nihil interjacet, necesse est ut se mutub tan- gant; ac manifest6 repugnat ut distent, sive ut in- ter ipsa sit distantia, & tamen ut ista distantia sit nihii: quia omnis distantia est modus extensionis, & ideb sine substantil extensl esse non potest.

XIX. Postquam sic advertimus substantia corporea: Ex ea confinnari, nalturam in eo tanhim consistere, qubd sit res I q u ( ~ de rarefactio-

ne dicta sunt. extensa; ejusque extensionem non esse diversam ab el, quze spatio quantumvis inani tribui solet: fa- cil6 cognoscimus fieri non posse, ut aliqua ejus pars plus spatii occupet un8 vice quim alid, sicque aliter rarefiat, quPm mod0 paullb anti explicate vel ut plus sit materiz, sive substanti~, corporea, in vase, chm plumbo, vel auro, vel alio quantumvis gravi ac duro corpore plenum est, quim chm aerem tanhim continet, vacuumque existimatur: quia partium materia quantitas non pendet ab earum gravitate aut duritie, sed A sold extensione, qua semper in eodem vase est zequalis.

bou a tim neb0 onim tzlesem v ni obsaientm sice neni iadne spojeni, ale i e je EsnC a veskrze nutnC (spojeni) mezi vydutym tvarem nhdoby a jeji obecnt pojatou roz- lehlosti, kterh by mtla bft obsaiena v tito vydutosti. Tak- i e neni rozpomtjijgi pojimat horu bez udoli, nei chapat onu vydutost bez rozlehlosti v ni obsaiene Ei tuto roz- lehlost bez rozlehlk substance. Jak totii bylo mnohokrht ieEeno, hole nic nemfiie mit kidnou rozlehlost. Thieme-li se tedy, co by se stalo, kdyby Bbh vyiial z nEjak6 nadoby kaidt ttleso a nepfipustil by, aby misto vyhatkho zaujalo nEjak6 jine, je tfeba odpovtdEt, Ze by tim sttny vazy na- vzhjem splynuly. Kdyi nic nevstupuje mezi dvt taesa, je nutnC, aby se navzhjem dotfkala. A je zjevnt rozpomC, aby (tato ttlesa) byla vzdAlen8, Eili aby mezi nimi byla nlSjakh vzdhlenost, a aby tato vzdhlenost pfesto nebyla ni- Eim. Kaidh vzdhlenost je p k e modem rozlehlosti, a pro- to nembZe bft bez rozlehlC substance.

PotC, co jsme takto odhalili, Ze pfirozenost ttlesnC sub, stance spoEivh pouze v tom, Ze je vtci rozlehlou a i e jeji rozlehlost neni riizna; od ti5, her& se obvykle piipisuje pr8zdntmu prostoru, snadno pozndvhme, i e neni moknk, aby ntjakh jeji East jednou zabirala vice prostoru nei jin- dy, a tak se ziedovala jinak, nei bylo vysvbtlego o ntco v);Se.ll Tki (neni moinC), aby bylo vice lhtky Ei substance tlSlesnC v nadobs, kdyi je plna olova neb0 zlata neb0 jine- ho ttikCho a tvrdkho ttlesa, nei kdyi obsahuje pouze vzduch a je povaiovhna za prhzdnou. Velikost Ehstic lhtky totii nezhvisi na jejich tize Ei tvrdosti, ale pouze na roz- lehlosti, kterh je v teie nMobb vidy stejnh.

" Viz El . VI., s. 89 tohoto vydhi.

XIX. Tim je potvneno, co

bylo i e b n o o ziedbvdni.

104 PRINCIPIORUM PHILOSOPHIK / PARS SECUNDA 51-52

XX. Ex his etiam demon-

strari, nullas atomos dari posse.

Cognoscimus etiam fieri non posse ut aliquae atomi, sive materiae partes ex naturii su$ indivisi- biles, existant. Cixm enim, si quze sint, necessarib debeant esse extensze, quantumvis parvae fingan- tur, possumus adhuc unamquamque ex ipsis in duas aut plures minores cogitatione dividere, ac proinde agnoscere esse divisibiles. Nihil enim possumus cogitatione dividere, quin hoc ipso cog- noscamus esse divisibile; atque ideb, si judicare- mus id ipsum esse indivisibile, judicium nostrum ii cognitione dissentiret. Quin etiam si fingamus, Deum efficere voluisse, ut aliqua materiae particu- la in alias minores dividi non possit, non tamen illa proprik indivisibilis erit dicenda. Ut etenim effecerit eam A nullis creaturis dividi pobe, non cert6 sibi ipsi ejusdem dividend= facultatem potuit adimere: quia fieri plank non potest, ut propriam suam potentiam imminuat, quemadmodum suprP notatum est. Atque ided, absollutk loquendo, illa divisibilis remanebit, quoniam ex naturP sua est talis.

Cognoscimus praeterea hunc mundum, sive sub- , Item mundum esse

indefinite extensum. stantiae corporeae universitatem, nullos extensio- nis suae fines habere. Ubicunque enim fines illos esse fingamus, semper ultra ipsos aliqua spatia indefinitk extensa non mod6 imaginamur, sCd etiam verk imaginabilia, hoc est, realig esse perci- pimus; ac proinde, etiam substantiam corpoream indefinitk extensam in iis contineri. Quia, ut jam fuse ostensum est, idea ejus extensionis, quam in spatio qualicunque concipimus, eadem plane est cum ides substantize corporeae.

PoznAvhe t62, 2e neni moZnC, aby existovaly ntjak6 atomy Eili ze sv6 pfirozenosti nedEliteln6 Eaistice laitky. Kdyby totiZ nEjak6 byly, nutnt by musely bjt rozlehl6, a jakkoli ma16 bychom si je pkdstavovali, mohli bychom jeden ka2dy z nich mySlenim jest5 rozdtlit na dva Ei vice menSfch, a tedy uznat, Ze jsou dblitelnk. VZdyf kdykoli nbco dtlime mylilenim, poznaiviune to pr4vE tim jako dtli- telnC. Kdybychom tedy soudili, Ze je to nedtliteln6, ne- souhlasil by n8S soud s naSim poznfinim. Ba dokonce, kdybychom si narnluvili, Ze Bbh chtEl zpbsobit, aby ntja- kfi EiisteEka hrnoty nemohla byt dEliteln8 na jin6 menSi, pksto by nebylo niilefit6 £%at ji nedCliteln6. V2dyf i kdy- by by1 zpfisobil, Ze by ji nemoM rozdglit Zildny tvor, jistt by si s h nemohl odebrat schopnost ji dElit. Je piece zjevnt nemofnk, aby zrnenSova1 sw6 vlastni motnosti, jak by10 poznamenho vjk.I2 Absolutnt W n o tedy ziestane dglitelnii, pon6vadZ je takovfi ze su6 piirozenosti.

Mimoto poznaiv&ne, Ze tento svEt, Eili s o u h Glesn6 substance, nemA Zgdn6 hranice sv6 rozlehlosti. Kdekoli bychom si totii ony hranice vym'$3leli, vidy bychom si za nimi nejen pkdstavovali ntjakC neomezenb rozlkhlk prostory, ale talu5 bychom i poznaivali, Ze jsou piedstavi- teln6 pravdivt, to jest, Ze jsou reilln6.I3 Je v nicb tedy ob- saZena i neomezent rozlehlfi ttlesnfi substance. Bylo jiZ pkce obSimt ukizaino, Ze idea on6 rozlehlosti, kterou po- jimaime v nEjak6m prostoru, je totoZnai s ideji substance ttlesn6.

l3 Viz East I, El. LX., S. 6111. tohoto vydhi.

" Piedstavime-li si hranici rozlehltho svtta, nutne si musime piedbta- vit za touto hranici opEt rozlehlJ svet. Ka2dC ttleso je totii zcela obklo- pen0 jinymi ttlesy. Nenf moznt, aby teleso hranitilo s nEEim, co neni t6leso. Naproti tomu piedstava bezmeznt rozlehltho svtta spoml neni.

XX. Tlm je tki dokdzdno, ie

nemohou bjrl W utomy.

XXI. RovnPi (povtdvhze),

te svPt je neomeze~d rozlehlj.

XXII. Item unam & eandem

esse materiam celi & terra!; ac plures mundos esse non posse.

XXIII. Omnem materia! varia-

tionem, sive omnem qjus f m a r u m di- versitatem pendere d motu.

XXIV. Quid sit motus juxta

vulgarem sensum.

106 PRINCIPIORUM PHILOSOPHI& / PARS SECUNDA 52-53

Hincque etiam colligi facil* potest, non aliam esse materiam coeli quam terra; atque omnino, si mundi essent infiniti, non posse non illos omnes ex unP & eddem materid constare; nec proinde plures, sed unum tantum, esse posse: quia perspi- cu& inteuigimus illam materiam, cujus natura in eo solo consistit qubd sit substantia extensa, omnia omnino spatia imaginabilia, in quibus alii isti mundi esse deberent, jam occupare: nec ullius alterius materize ideam in nobis reperimus.

Materia itaque in toto universo una & eadem existit, utpote quae omnis per hoc unum tantum agnoscitur, quhd sit extensa. Omnesque proprieta- tes, quas in eP dar& percipimus, ad hoc unum re- ducuntur, quhd sit partibilis, & mobilis secundrim partes, & proinde capax illarum omnium affectio- num, quas ex ejus partium motu sequi posse perci- pimus. Partitio enim, quae fit sol& eogitatione, ni- hi1 mutat; sed omnis materize I variatio, sive omnium ejus formarum diversitas, pe*ndet a motu. Quod passim etiam a Philosophis videtur fuisse animadversum, quia dixerunt naturam esse princi- pium motQs & quietis. Tunc enim per naturam intellexerunt id, per quod res omnes corporeas ta- les evadunt, quales ipsas esse experimur.

Motus autem (scilicet localis, neque enim ullBs alius sub cogitationem meam cadit; ney ideb etiam ullum alium in rerum naturP fingendum puto), motus, inquam, ut vulgb sumitur, nihil aliud est quam actio, qud corpus aliquod ex uno loco in alium migrat. Et idcirco, quamadmodum supra monui- mus eandem rem eodem tempore dici posse locum mutare & non mutare, ita eadem etiam dici potest moveri & non moveri. Ut qui sedet in navi, dum ea

L

Z toho lze t t i snadno vyvodit, Ze ldtka nebes n e ~ jind XXII. Rovnii $omdvdme), i e nei (ldtka) ZemE. A ovSem, i kdyby bylo svttil nekoneE- nebex ie

n t rnnoistvi, musely by se vSechny sklddat z jedne a tCZe jednu nemfiie u ti? byt u vice i e

ldtky. Proto ani nemohou byt mnoht, ale pouze jeden. svztfi. ZietelnE totii chhpeme, i e ona ldtka, jejii pfirozenost spoEiv6 pouze v tom, i e je rozlehlou substanci, zcela za- bird vSechny piedstavitelne prostory, ve kte j c h by muse- ly byt ony jinC svtty. Takt v sob6 nenachdzime ideu ihd- nC jinC ldtky.

V celCm vesmiru tedy existuje jedna a di ldtka, jeZto xXIII. Vfechny obmPny lrftky je pozn8vAna pouze skrze to jedint, ie je rozlehl8. VSech- fili veSkeri rdvlost

ny vlastnosti, kterC v ni jasnt poznhvhe, se omezuji na jejfch forem zdvisl

to jedinC, i e je dtlitelnd a pohyblivd podle svjch Edsti, nn pohybu.

a proto schopnd vSech ankh vliwl., kterk, jak pozndvhe, mohou vyplyvat z pohybu jejich Edsti. Vidyt' dtleni, kterC se dEje pouze mySlenfm, nemEnf nic. AvSak vSechny obm6ny l4tky Eili diznost vSech jejich forem zdvisi na po- hybu. To bylo takC, jak se zdh, Easlp pozorovdno filosofy,, protoie iikali, i e piiroda je princip pohybu a klidu. Tehdy totii piirodou chdpali to, skrze co de vSechny ttlesne v k i stdvaji takovjmi, jakqirni je samotnt zako~Sfrne.'~ '

Pohyb vSak (a to mistni, nebot' iddny jiny mi ani nepfi- xXIV. Co je pohyb v b~i,rPm Sel na mysl; a ani si nemyslim, i e je tieba si ntjakj jin); smyslu,

ve svEtE vymjSlet),Is pohyb, pravim, v bt intm pojeti, ne- ni nic jintho, nei Einnost, kterou se nZjake' tdeso stzhuje z jednoho mista nu jint. A proto, jak jsme upozornili vy- Se,I6 mfiieme iici, Ze tatdi v k v tomtCZ Ease mtni i ne- mtni misto, takie lze i iici, Ze tatdi (vtc) se pohybuje i nepohybuje. Kdy2 tedy ntkdo sedi v lodi vyplouvajici

AristotelC, Phys. 11, I , zejm. 192b 21-3.

" Viz Edst I, El. LXV., s. 67 a LXIX., s. 71 tohoto v y a n i .

l6 Viz E l . XIII., S. 9511, tohoto v y d h i .

108 PRINCIPIORUM PHILOSOPHIA / PARS SECUNDA 53-54

solvit e portu, putat quidem se moveri, si respiciat ad littora eaque ut immota consideret; non autem, si ad ipsam navim, inter cujus partes eundem sem- per situm servat. Quin etiam, quatenus vulgb pu- tamus in omni motu esse actionem, in quiete verb cessationem actionis, magis proprii tunc dicitur quiescere quam moveri, quia nullam in se actio- nem sentit.

XXV. Sed si non tam ex vulgi usu, qubm ex rei verita- Quid sit proprib te, consideremus quid per motum debeat intelligi, surnptus.

ut aliqua ei determinata natura tribuatur: dicere possumus esse translationem unius partis materice, sive unius corporis, ex vicinid eorum corporum, quce illud immediati contingunt & tanquam quiescentia spectanfur, in viciniam aliorum. Ubi per unum cor- pus, sive unam partem malterice, intelligo id omne quod simul transfertur; etsi rursus hoc ipsum constare possit ex multis partibus, qua alios in se habeant motus. Et dico esse translationem, non vim vel actionem qua transfert, ut ostendam illum semper esse in mobili, non in movente, quia hac duo non satis accur6 solent distingui; ac esse duntaxat ejus modum, non rem aliquam subsis- tentem, sicut figura est modus rei figurata, ac quies rei quiescentis.

M I . Non plus actionis

requiri ad motum qulfm ad quietem.

Quippe notandum est, magno nos, in hoc, prk- judicio laborare, qubd plus actionis ad motum re- quiri arbitremur, quam ad quietem. docque ideb nobis ab ineunte atate persuasimus, qubd corpus nostrum soleat moveri it nostrb voluntate, cujus intimi conscii sumus, & quiescere ex hoc solo qubd terra adhareat per gravitatem, cujus vim non sentimus. Et quidem quia ista gravitas, alia- que plures causa, A nobis non animadversae, moti-

z pfistavu, domniva se, i e se s im pohybuje - bude-li ovSem phhliiet ke bfehbm, ktere bude povaiovat za ne- hybnt; ne vSak. (piihlednC-li) k sarnotne lodi, mezi jeji- mii Ehstmi zachovava stile tutei polohu. Jeito bEinC ma- me za to, i e v kaidtm pohybu je Einnost, v klidu vSak u s M Einnosti, je v dantm pZipadE dokonce vhodnEjSi Zi- ci, i e (onen cestujici) je spfSe v klidu nei v pohybu, pro- toie v sobE iadnou Einnost neciti.

AvSak uvaiime-li - ne podle bCintho zvyku, ale spiSe XXv. Co je nuleiitc? pojiman); podle pravdy -, co by se mtlo chapat pohybem, aby mu Dohvb. . -

byla pfipshna nCjakh urzid pfirozenost, milieme Zici, i e je piesunem jednd Edsti ldtky A jednoho Mesa ze soused- stvi tZch tZles, kterd k nZmu bezprostiedne' pHldhaji a jsou nahlr'iena jako spoEivajici v klidu, do sousedstvi ji- njch. A tu jednim tZlesem Ei jednou Edsti latky chhpu vSe to, co se zirovefi piesunuje; byf se i toto (tbleso) milie skltldat z vice E M , ktert v sob5 maji jinC pohyby. A 3- k6m tomu pfesun, a nikoli sfla nebo Einnost, ktertl piesu; nuje, abych ukiu;al, f e je vidy v pohybujicim se, a ne v tom, co pohybuje. To dvoji se totii obvykle nerozliSu- je dost piesnt. A (piesun) je toliko modem pohybujiciho se, ne n6ijakou samostatnb jsouci vtci, s te jd jako tvar je modus vtci tvarovant a klid (modus) vEci spoEivajici v klidu.

Je ovSem tfeba poznarnenat, i e jsme tu zatiieni velwrn XXVI.

piedsudkem, dornnivajice se, i e k pohybu je tkba vice K72:2z:z!$k Einnosti ne i ke klidu. Jsme o tom od dEtstvi piesvbdEeni klidu.

proto, i e naSe tClo bfvtl pohybovbo naSi villi, ktert jsme si vnitinE ddomi, a v klidu spoEiv6 pouze proto, ie h e k zerni tihou, jejii silu necitime. Tato tiha a mnohC jine nhni nepozorovank pfiEiny kladou odpor pohybilm, kterC

W I I . Motum & quietem esse

tan Nm diversos modos corporis moti.

XXVIII. Motum proprik

sumptum non referri, nivi ad corpora contigua ejus quod movetur.

110 PRINCIPIORUM PHILOSOPHIA / PARS SECUNDA 54-55

bus quos in membris nostris ciere volumus re- sistunt, efficiuntque ut fatigemur, putamus majore actione, sive majore vi opus esse ad motum cien- dum, quam ad illum sistendum: sumentes scilicet actionem pro conatu illo, quo utimur ad membra nostra & illorum ope alia corpora permovenda. Quod tamen praejudicium facilk exuemus, si consi- deremus, non modb conatu nobis opus esse ad movenda corpora externa, sed sape etiam ad eorum motus sistendos, cum a gravitate alitive causi non sistuntur. Ut, exempli gratiti, non majo- ri utimur actione ad navigium in aquti stagnante quiescens impellendurn, quAm ad idem, cum mo- vetur, subitb retinendum: vel certt non multb maljori; hinc enirn demenda est aqua: ab eo suble- vatae gravitas, & ejusdem lentor, i quibus paulatim sisti posset.

Chm autem htc non agatur de illi actione, qua: intelligitur esse in movente, vel in eo qui motum sistit, sed de soli trandatione, ac translationis absentig, sive quiete: manifestum est hanc transla- tionem extra corpus motum esse non posse, atque hoc corpus alio mod0 se habere, chm transfertur, & alio, cum non transfertur sive chm quiescit: adeb ut motus & quies nihil aliud in eo sint, quim duo diversi modi. o

Addidi praeterea, translationem fieri ex uicinid ! corporum contiguorum in viciniam alrorum, non

autem ex uno loco in alium: quia, ut supri expli- cui, loci acceptio varia est, ac pendet i nostri cogi- tatione: sed chm per motum intelligimus eam translationem qua: fit ex viciniii corporum conti- guorum, quoniam una tantcm corpora eodem temporis momento ejusdem mobilis contigua esse

i

PRINCIPY FILOSOFIE / CAST DRUHA

chceme provAdEt s v m i tidy, a zpfisobuji, i e se unavime. A proto se domnivhe, i e k provddeni pohybu je tkba vice Einnosti Eili vkSi say, net k jeho zastaveni. tinnost totii poklhdhe za ono dsili, kter6 vyvljime, abychom pohnuli svfrni iidy a jejich prostiednictvim jinfrni t6lesy. Tohoto piedsudku se vSak snadno zbavime, uvhiime-li, i e tisili nepotiebujeme pouze k pohybovhni vnEjSimi ttle- sy, ale Easto tak6 k zastaveni jejich pohybu, kdyi nejsou zastavena tihou Ei jinou piiEinou. Tak, napmad, nevyvi- jime vice Einnosti k uvedeni lodi spoEivajici ve stojat6 vod6 do pohybu, nei k jejimu nhhltmu zastaveni, kdyi se pohybuje. Nebo jisti5 ne o moc v6tSi: je zde totii tieba od&ist tihu a viskoZitu" jl vytlaEen6 vody, kted by ji mohly postupne zaskvM.

Jeito zde vSak nejde o onu Einnost, kterl se chdpe v tom, co se pohybuje~nebo v tom, co pohyb zastavuje, ale pouze o piesun a nepiitornnost piesunu Eili o klid, je zjevnt, ie tento piesun jnemfih byt mimo pohybovan6 ti?-, leso. S timto t&lesem sk to takC md jinak, kdyi se piesu- nuje, a jinak, kdyZ se nepksunuje, Eili kdyi spoEiva% v ,U- du. Pohyb a Mid v nEm talc nejsou nic jinQho nei dva &z- nC mody.

Drive jsem dodal, i e piesun se d8je ze sousqdsrvfpH- lehlych tdes do sousedrrvf jin);ch, ne vSak z jednoho mis- ta na jinC. Jak jsem totii vysvttlil @Se, pojimhf d s t a je dznC, a zdvisi na naSem mySleni.I8 Ale kdyi pohybem chhpeme onen pksun ze sousedstvi pfilehlfch ttles, ne- mfibme piipisovat urEit6mu pohybujicimu se tglesu vice pohybil zhroveii, ale pouze (pohyb) jediny, protoie v jed-

l7 Reloieno na &lad6 francouzskd verze, AT IX-2, s. 77, pozn. b. la Viz E l . X. a2 XVI.. s. 93-101 tohoto vydhi. .

XXVII. Pohyb u klid jsou jen

nlznd mody pohybovundho tPksu.

XXVlII. Ndletid pojfmuny'

pohyb se vztahuje pouze k tZ lesh pfilehly'm k t o m , kterd se pohybuje.

XXIX.

possunt, non possumus isti mobili plures motus eodem tempore tribuere, sed unum tamtum.

Addidi denique, translationem illam fieri ex vi- refem' m ad e~ cinil, non quorumlibet corporum contiguorum, corpora contigua

q u a tanquam sed eorum duntaxat, quce tanquam quienscentia quiescentia spectan tur. spectantur. Ipsa enim translatio est reciproca, nec

potest intelligi corpus AB transferri ex vicinil Eorporis CD, quin ;imul etiam intelligatur corpus CD transferri ex vicinil corporis AB: ac plank eadem vis & actio requilritur ex unl parte atque ex alter& Quapropter si omnino propriam, & non ad aliud relatam, naturam motui tribuere velle- mus, cum duo corpora contigua unum in unam, aliud in aliam partem transferuntur, sicque A se mutub separantur, tantundem motiis in uno quiim in altero esse diceremus. Sed hoc A communi lo- quendi usu nimium abhorreret: chm enim assueti simus stare in terra, eamque ut quiescentem consi- derare, quamvis aliquas ejus partes, aliis minori- bus corporibus contiguas, ab eorum vicini2 trans- ferri videamus, non tamen ipsam ide6 moveri pu- tamus.

X X X . Hujusque rei przcipua ratio est, quod motus Cur ex c o ~ O r i - intelligatur esse totius corporis quod movetur, nec

bus contiguis qua separanturab inui- possit ita intelligi esse totius terra, ob translatio-

unumpOtius nem quarundam ejus partium ex vicini2 m i n o r h qudm aliud moueri dicatur corporum quibus contigua sunt: qupniam sape

plures ejusmodi translationes, sibi mutub contrarias, in ips2 licet advertere. Ut si corpus EFCH sit terra, & supra ip- Sam eodem tempore corpus AB transferatur ab E versus F, ac CD ab H versus G , quamvis

nom Easovtm okamiiku k onomu pohybujicimu se (tEle- su) mohou pfilthat pouze jedna t6lesa.

KoneEnE jsem dodal, i e onen piesun se d6je nikoli ze XXIX. (Pohyb) se tit vztahuje sousedstvi jakychkoli piilehlych tEles, ale pouze tzch, pouze tcm piileh-

kterd nahliiime jako spoEivajici v klidu. Piesun je totii l>im re'lesGm, krerci nahliiime jako

vzhjemny a nelze chhpat, i e by se tBleso AB pfesunovalo ,poc'ivL(jlciv Widu, ze sousedstvi t6lesa CD, a zhrovefi nechhpat, i e se tBleso CD piesunuje ze sousedstvi Mesa AB.I9 A je tieba zcela stejnt sily i Einnosti, jak z jednt, tak z druht strany. Chceme-li tedy pohybu piipisovat zcela vlastni, k niEemu jintmu nevztaienou piirozenost, pak kdyi se dv8 piilehla tdlesa pksunuji jedno na jednu, druht na druhou stranu. a tak se od sebe navzzijem oddgluji, iekneme, Ze v jednom je prAvi5 tolik pohybu jako v druhtm. AvSak to by se pfiliS vzpiralo obecntmu zpdsobu vyjadfovhi. Stojime totii na Zemi a povaiujeme ji za spoEivajici v klidu. A piestoie vidime, i e se n6ktert jeji Ehsti pFilehltlk jinym menSim tdlesdm pfesunuji z jejich sousedstvl, aedomnivhe se proto, i e se Zemd pohybuje.

A hlavnim dfivodem ttto vdci je to, 2e pohyb chhpeme XXX. jako pohyb celtho tElesa, ktert se pohybuje, a toto n&e p r ~ ~ ~ ~ $ f $ ~ ~ & e s , chhpat o celt Zerni, (jen) k d l i piesunu ndjaljch jejich kterci se mvzrijem

o&Zluji, fiM, i e se Ehsti ze sousedstvi mengch tgles, pohybuje, splSe ke kter);m piilthaji. Casto na ni lze o d r ~ w m .

totii mnoht takovt navzhjem proti- kladnt piesuny odhalit. ~eknBme, Ze tdleso EFGH je ZemB a na ni se zArovBfi piesunuje tdleso AB z bo- du E do bodu F a CD z H do G.

lY Srv. AT V, s. 345, f. 22nn.

XXXI. Quomodo in eodem

corpore innumeri diversi motus esse possin f.

hoc ipso partes terra corpori AB contiguae a B ver- sus A transferantur, neque minor vel alterius natu- r a actio in iis esse debeat, ad illam translationem, quam in corpore AB: non ideb intelligimus terram moveri a B versus A, sive ab Occidente versus Orientem, quia pari ratione ob id quod ejus partes corpori CD contigua transferantur a C versus D, intelligendum esset eam etiam in aliam parltem moveri, nempe ab Oriente in Occidentem; qua duo inter se pugnant. Ita ergo, ne nimium a communi usu loquendi recedamus, non h'ic dice- mus terram moveri, sed sola corpora AB & CD; atque ita de reliquis. Sed interim recordabimur, id omne quod reale est ac positivum in corporibus qua moventur, propter quod moveri dicuntur, re- periri etiam in aliis ipsorum contiguis, qua tamen ut quienscentia tanhlm spectantur.

Etsi autem unumquodque corpus habeat tan- fim unum motum sibi proprium, quoniam ab unis tanbim corporibus sibi contiguis & quies- centibus recedere intelligitur, participare tamen etiam potest ex aliis innumeris, si nempe sit pars aliorum corporum alios motus habentium. Ut, si quis ambulans in navi horologium in peril gsstet, ejus horologii rotula unico tanblm motu sibi pro- prio movebuntur, sed participabunt etiam ex alfo, quatenus, adjucta homini ambulant$ unam cum ill0 materia partem component, & ex alio quante- nus erunt adjuncte navigio in mari fluctuanti, & ex alio quatenus adjuncta ipsi mari, & denique alio quatenus adjuncta ipsi terrae, si quidem tota terra moveatur. Omnesque hi motus revera erunt in rotuIis istis; sed quia non facil6 tam multi simuI intelligi, nec etiam omnes agnosci possunt, suffi-

3

Tim se sice piesunuji EBsti Zemb pfilehlC k t6lesu AB z B do A, nemusi v nich ale k onomu piesunu byt ani menii, ani jina Einnost piirody nei v tElese AB. Nechhpe- me to tedy tak, i e se Zem6 pohybuje z B do A, Eili ze zir- padu na vychod. Kdyi se totii jeji EBsti pfilehlk k ttilesu CD piesunuji z C do D, mtili bychom to na zdkladti stej- nCho t~sudku chipat talc, i e se pohybuje i na druhou stra- nu, totii z vychodu na zlpad - coi si navzajem odporuje. Abychom se tedy piiliS nevzdalili od obecnCho zpdsobu vyjadiov8ni, neiekneme zde, i e se pohybuje ZemlS, ale pouze t6lesa AB a CD; a stejn6 o ostatnim. Prozatim si ale budeme pamatovat, i e vie, co je reirlnt a pozitivni v ti5lesech, kteri se pohybuji, a jsou prota nazyvirna pohy- bujicirni se, se na16zh i v jinych (ttilesech) jim pEilehlych, kterh vSak aahliiime pouze jako spoEivajici v klid~.~O

AEkoli ma iedno kaidk t6leso ~ o u z e ieden sob6 vlastnf XXXI. Juk mohou v tomti2 pohyb (ponevadf se chhpe jako ustupujici pouze od jed- rnese by't nesEetnP

n k h ttiles. jemu piilehlych a spoliivajicich v klidu), piece r+v~C pohyby.

se mdie podilet i na nesbtnfch jinych (pohybech), je-li totii Eirsti jinych tlSles majfcich jinC pohyby. Kdyi mB.tie- ba ntikdo, kdo se prochhzi po lodi, v brainti hodiny,'bu- dou se koleEka t6chto hodin pohybovat pouze jednim so- bl! vlastnim pohybem. Budou se ale podilet i na jinCm (pohybu), nakolik tvoii jednu EBst latky s Elov5kem, kte j se prochdzi, a na jinCm, nakolik budou nirleiet k lodi, pla- vici se po moH, a na jinem, nakolik budou nhleiet samot- nCmu moii, a koneEnb na jinCm, nakolik budou naleiet samotnk Zemi, pokud se celh Zemb pohybuje. A vSechny tyto pohyby budou skuteenti v on6ch koleEkirch. Ale pro- toie neni snadne chipat jich tolik zhroveh, ani je nelze

" Viz El. XIII., s. 9511. tohoto vydhf.

11 6 PRINCIPIORUM PHILOSOPHIA / PARS SECUNDA 57-58

XXXII. Quomodo etiam motus

propri& sumptus, qui in quoque corpore unicus est, pro pluribus sumi posit.

XXXIII. Quomodo in omni m e

tu integer circulus corporum simul moveatur.

ciet unicum illum, qui proprius est cujusque cor- poris, in ips0 considerare.

Ac praeterea ille unicus cujusque corporis mo- tus, qui ei proprius est, instar plurium potest con- siderari: ut, cum in rotis curruum duos diversos distinguimus, unum scilicet circularem circa ipsa- rum axem, & alium rectum secundum logitudi- nem viae per quam ferunltur. Sed qubd ideb tales motus non sint revera distincti, patet ex eo, qubd unumquodque punctum corporis quod movetur, unam tanbim aliquam lineam describat. Nec re- fert, qubd ista linea szpe sit valde contorta, & ideb i pluribus diversis rnotibus genita videatur: quia possumus imaginari, eodem modo quamcunque lineam, etiam rectam, quae omniuni simplicissima est, ex infinitis diversis motibus ortam esse. Ut

B si linea AB feratur versus CD, *m & eodem tempore punctum A fera- tur versus £3, linea recta AD, quam hoc punctum A describet, non

C minds pendebit A duobus motibus rectis, ab A in B & ab AB in CD,

qutim linea curva, quae A quovis rot= puncto describitur, pendet 6 motu recto & circulari. Ae proinde quamvis saepe utile sit unum motum in plures partes hoc pacto distinguere, ad faciriorem ejus perceptionem, absolutk ta,men loquendo, unus tanlirn in unoquoque corpore est nume- randus.

Ex hoc autem qubd supra fuerit animadversum, loca omnia corporibus plena esse, semperque eas- dem materiae partes aqualibus locis coaequari, se- quitur nullum corpus moveri posse nisi per circu- lum, ita scilicet ut aliud aliquod corpus ex loco

1

vSechny poznat, postaEi v kaidCm t2lese uvaiit ten jedi- ny, kter); je mu vlastni.

A ddle, onen jediny pohyb kaZdCho tglesa, kte j je mu XXXII. NdleiiJ pojfmarrj

vlastni, mfiZe byt povaZovhn za (pohyby) mnoht: jako pohyb, kter)sje kdyZ rozliSime v kolech vozu dva d z n t (pohyby), totif v h W m tglese

jedinj, lze tdi jeden kruhovy okolo jejich osy, druhy pak p P podle pojfmtjakomnohe trasy cesty, po ktert jedou. TakovC pohyby ale proto jeSt6 ( P O ~ Y ~ Y ) .

nejsou skuteEn8 odliSn6, cog je ziejmt z toho, Ze jeden kaZdy bod tElesa, kterC se pohybuje, opisuje pouze jednu uditou Efiru. Ani nez4leii na tom, 2e ona Eiira je Easto velmi zakfivenfi, a proto se zdfi, Ze ji tvoii vice d z - nych pohybfi. MbZeme si totiZ pkdstavit, 2 timtdt zpb- sobem b t d d E&a, a to i pHm8 (kter8 je ze vSech nejjed- noduSSi), mfi pbvod v nekoneEdm poEtu dznych pohy-

B bfi. KdyZ napmad ClseEka AB smghje *m k ( 6 d c e ) CD a zArorlei5 bod A smghje do (bodu) B, dseZka AD, kterou tento bod A opisujq nehude m6nt zAvieet na dvou pHmJch pohybech z A do B

C a z AB do CD; neZ bude zAviset kiivka, kterou bude opisovat j w k o l i bod kola, na phybu pH- mtm a kruhovtm. Jakkoli je tedy ke snaZSimu poznfini ngjak6ho pohybu Easto uZiteEne roz1iSovat.v ntm takto vi- ce EAsti, je pksto tkba (absolutnt Meno) v kaZdCm ele- se uv4dtt pouze jeden (pohyb). - -

VySe jsme si povSimli,2' Ze vSechna mista jsou vyplne- XXXIII. Pi? kaiddm pohybu se

na ttlesy a tytkZ Edsti lfitky jsou vZdy pfihzeny stejnfm z,.ro,,e~oohy~uje mistilm. Z toho-plyne, 2e i h d d tgleso se nernfik pohybo- vat jinak neZ v kruhu: totif tak, aby ntjakk jint teleso vy- pudilo z mfsta, na ktert vstupuje, a to (tgleso) optSt jint

Viz El. XVn1.n.. s. 101n. tohoto vydanl. ,

8 PR~NCIP~ORUM PHILOSOPHIA / PARS SECUNDA 58-59

quem ingreditur expellat, hocque rursus aliud, & aliud, usque ad ultimum, quod in locum a primo derelictum, eodem temporis momento quo dere- lictus est, ingrediatur. Hocque facil6 intelligimus in circulo perfecto, quia videmus nullum vacuum, nullamque rarefactionem aut conldensationem requiri, ut pars circuli A moveatur versus B, modb eodem tempore pars B moveatur versus C,

C versus D, ac D versus A. Sed idem intelligi etiam po- test in circulo non perfecto, & quantumlibet irregulari, modb advertatur, quo pacto omnes locorum inaequalita- tes inaequali motuum cele- ritate possint compensari.

--

Sic tota materia contenta in spatio EFGH circulariter moveri potest . absque uill condensatione vel vacuo, & eodem tempore

ejus pars quae est versus E, transire versus G, ac ea quae 0 est versus G, transire ver- sus E: mod6 tanhim, ut spa- tium in G supponitur esse quadruplo latius quam in E, ac dupl6 quam in F & H, fia etiam quadrupilo celerius moveatur in E quam in C,

ac duplo celerius quam in F vel H; atque ita reli quis omnibus in locis motas celeritas angustiam -

loci compenset. Hoc enim pacto, in quovis de- terminato tempore, tantundem materiae per unam istius circuli partem, quam per alteram transibit.

a (to zase) jine, a i k poslednimu, kteri zabere -emisto opuSt6nt prvnim v tomtti okamiiku, kdy bylo (toto mis- to) opuStEno. Snadno to chipeme na dokonaltm kruhu, protoie vidime, i e neni tieba iadntho prazdna a iidneho zfedovini Ei zhuSfovani (k tomu), aby se East kruhu A po- hybovala sm6rem k B, kdyi jen se ziroveii Eist B pohy-

buje smi5rem k C, C smErem

0 k D a D smi5rem k A. Lze to ale chipat i na kruhu nedokonaltm a jakkoli nepravidelntm, kdyi si jen poviimneme, jak lze vy- viiit vgechny nerovnomi5mos- ti mist nel'ovnomi5mou rychlosti pohybfi. Tak se mlEie veSke- rh liitka obsaiend v prostom

EFGH kruhovi5 pohybovat bez zhuSfovanf Ei prazdna a zaroveii jeji East, kterl je u E, pfejit smi5rem ke G a ta.

kted je u G, p?ejit smBrena

0 k E - jen ,kdyi se (poklhdd-li se prostor v G za Etyfikrdt girSi nei v E a dvakrat (SirSi) 'nei v F a H) takt Etyiikrat rychleji pohybuje v E nei v G, a dvakr6t rychleji nei v F neb0 H. Takt u vSech ostatnich mist rychlost pohybu vyvaiuje zdieni mista.

Takto totii projde v kaidtm urEittm Ease jednou Ehsti onoho kruhu privt tolik l6tky jako (kaidou) jinou.

XXXIV. Hinc sequi divisionem

materia in particulas revera indefinitas, quamvis ece nobis sint incomprehensibiles.

- W V . Quomodofiat ista

divisio, & qubd non sit dubitandurn quin fiat, etsi non comprehendatur.

Fatendum tamen est in motu isto aliquid reperi- ri, quod mens quidem nostra percipit esse verum, sed tamen, quo pacto fiat, non comprehendit: nempe divisionem quarundam particularum mate- rire in infinitum, sive indefinitam, atque in tot partes, ut nullam cogiltatione determinare possi- mus tam exiguam, quin intelligamus ipsam in ali- as adhuc minores reipsa esse divisam. Fieri enim non potest, ut materia qua jam implet spatium C, sucessivi impleat omnia spatia innumeris gradi- bus minora, qua sunt inter C & E, nisi aliqua ejus pars ad innumerabiles illorum spatiorum mensu- ras figuram suam accommodet: quod ut fiat, ne- cesse est omnes imaginabiles ejus particulas, qua sunt revera innumera, & se mutub aliquantulum removeri, & talis quantulacunque remotio Vera di- visio est.

Notandum autem me h'ic non loqui de tot2 ma- teril, sed tanblm de aliqul ejus parte. Quamvis enim supponamus duas aut tres ejus partes esse in G tanta: latitudinis quanta est spatium E, itemque etiam plures alias minores, qua maneant indivisa: nihilominus intelligi potest eas moveri circulariter versus E, mod6 quadam alia ipsis admista sint, qua se quomodoli bet inflectant, & figuras suas sic mutent, ut juncta istis figuras suas non ita du- tantibus, sed solam celeritatem motQs,ad rationem loci occupandi accommondatibus, omnes angulos quos ista: alia non occupabunt, accurati com- pleant. Et quamvis, quomodo fiat indefinita ista divisio, cogitatione comprehendere nequeamus, non ideo tamen debemus dubitare quin fiat: quia clad percipimus illam necessarib sequi ex naturfi materia: nobis evidentissime cognitfi, percipimus-

PRINCIPY FILOSOFIE / CAST DRUHA

Je vSak tieba uznat, i e v onom pohybu se nachhzi nt- co, co naSe mysl sice poznava jako pravdive, piesto ale nepojima dokonale, jak k tomu dochdzi: totii nekoneEnA Eili neomezena dtlitelnost ntjaljch EAstic latky - a to na tolik' Ehsti, i e iadnou (z nich) nemdieme mySlenim urEit jako talc nepatmou, abychom nechapali, i e se ve skutee- nosti dale dtli na jint, jeStt menSi (EAsti). Nemtiie se to- ti2 st&, aby latka, kterh jii vypliiuje prostor G, naslednt zaplnila vSechny nestislne postupnt se zmeniujici pro- story mezi G a E, pokud by nZijakh jeji East nepiizpdso- bila s d j tvar nesEislnym m i r h onLSch prostofi. Mi-li k tomu dojit, je nutnd, aby se vgechny jeji piedstavitelnd Eastice, k t e j ch je v s k u h bezpoEet, od sebe navzdjem trochu oddalily - a takovd oddhleni, jakkoli nepatrnd, je ve skuteenosti dtlenim.

Je vSak tieba poznamenat, Ze zde nehovoiim o veikeri Mtce, ale pouze o ntjakd jeji EPsti. RedpoklBdllme sice dvt Ei tii jejf Ehsti v G s takovou Siikou jako prostor E a rovnLSi i mnoM jind menii, her6 zdsGvaji nerozdtlenC. Piesto lze chlpat, i e se luuhovtS pohybujf smtrem k E. Jen se s nimi musi s d s i t ntjakd jin6, kterd se vSeiijak prohybaji a mtni svd tvary tak, i e pfipojeny k ttm, kterd svd tvary takto nemtni (ale pouze piizp13sobuj.i rychlost pohybu v);mZiru mista, kteri maji zabrat), piesnt vyplni vSechny kouty, kterd ty ostatni nezaberou. A piestoie mySlenim nejsme s to dokonale pojmout, jak dochhzi k onomu neomezendmu dtileni, nemZili bychom proto jeS- t t pochybovat, i e k ntmu dochazi. Jasnl! totii poznhvh- me, i e (neomezenh dtlitelnost) nutnt vyplyva z piiroze- nosti lfitky, kterou jsme zcela ziejmt poznali. A poznhvh-

XXXIV. Z toho plyne ddlitelnost

hmoty nu skuteEnE neomezend (mule') Edsrice, jakkoli je nemLfieme dokonule pojmout.

xxxv. Jak k tomuto dileni

dochdzi. Nelze pochybovut o tom, 2.e k &mu dochdzi, i kdyf je nepojlmcime dokomle.

XXXVI. Deum esse primariam

m o t h causam: & eandem semper moMs quantitatem in universo conseruare.

que etiam eam esse de genere eorum qua a mente nostril, utpote finits, capi non possunt. I

Motas naturil sic animadvers2, considerare oportet ejus causam, eamque duplicem: prim6 sci- licet universalem & primariam, qua est causa ge- neralis omnium motuum qui sunt in mundo; ac deinde particularem, A qu2 fit ut singulz materia partes motus, quos prius non habuerunt, acqui- rant. Et generalem quod attinet, manifestum mihi videtur illam non aliam esse, quam Deum ipsum, qui materiam simul cum motu & quiete in princi- pio creavit, jamque, per solum suum concursum ordinarium, tantundem motQs & quietis in e2 tot2 quantum tunc posuit conservat. Nam quamvis i1l.e motus nihil aliud sit in materi2 mot2 quam ejus modus; certam tamen & determinatam habet quantitatem, quam facile intelligimus eandem semper in toti3 rerum universitate esse posse, quamvis in singulis ejus partibus mutetur. Ita scili- cet ut putemus, cum una pars materia duplo ceIe- rius movetur quam altera, & hac altera duplo ma- jor est quam prior, tantundem motus esse in minore quam in majore; ac quanto motus unius partis lentior fit, tanto motum alicujus alterius ipsi aqualis fieri celeriorem. Intelligimus etiam perfec- tionem esse in Deo, non solum qubd in se ipsoesit immutabilis, sed etiam qubd mod0 qyam maxim4 constanti & immutabili operetur: adeb ut, iis mu- tationibus exceptis, quas evidens experientia vel divina revelatio certas reddit, quasque sine ull2 in creatore mutatione fieri percipimus aut credimus, nullas alias in ejus operibus supponere debeamus, ne qua inde inconstantia in ipso arguatur. Unde sequitur quam maxim& rationi esse consenta-

me t t i , i e (tato dtlitelnost) je z rodu toho, co nemdie byt uchopeno naSi mysli; ta je totii koneEnh.

Kdyi jsme tak odhalili pfirozenost pohybu, je eeba uvaiit jeho piiEinu. A to dvojim zpfisobem: za prvk, jako ~Seobjimajici a pwotni, kterti je obecnou piiCinou vlech pohybd ve svttt; za dalSi, jako jedinetnou, kterou dochi- u' k tomu, i e jednotlivk EAsti latky ziskavaji pohyby, ktere drive nemtly. Co se tyEe t i obecne, zda se mi zjevne, i e ji neni nic jintho nei sarnotny Bdh, kter); na poEatku stvoH1 lAtku zaroveii s pohybem i klidem a pouze svou ihdnou souEinnosti v ni celt zachovava prhvt tolik pohybu i kli- du, kolik jej tehdy (do ni) vloiil. Nebof jakkoli je onen pohyb v pohybovank latce pouze jejim modem, piesto mh jistou a urCitou velikost, o nii snadno chhpeme, i e mdie byt vidy tiii v celtm souhrnu vtci, byf by se v jeho jed- notlivjch Ehstech mtnila. Kdyi se totii jedna EAst l a w pohybuje dvakrat rychleji nei jina a tat0 jinh je dvakrit vttSi nei ta prvnf, mame za to, i e je stejnC mnoistvi poi hybu jak v menSi, talc ve vttli; a kolikrit je pomalejSi po- hyb jednC Ehsti, tolikrht se sthvh stejny pohyb ni5jaki jint rychlejlim. Chhpeme tei, Ze v Bohu je ta dokonalosf, i e je nejen shm v sob5 nemtnny, ale tei i e jedna naprosto tr- vale a nemtnnt. Kdyi tedy odhldneme od ttch zmtn, kterd nAm jako jistd podhvh ziejma zkulenost Ei Boii zje- veni a kterC se, jak poznavame Ei vtiime, dtji (ve svttt) bez jaktkoli zmtny ve Stvofiteli, nemgli bychom v Jeho ckonech piedpoklhdat ihdnt jinC, aby se proto nenamita- lo, i e je v Ntm ntjakh nestdost. Z toho plyne, i e je nad-

XXXVI. Bdh je prvotnfptYCinou

pohybu a zachovdvd vidy toti2 mnoirtvf pohybu ve vesmfru.

124 PRINCIPIORUM PHILOSOPHIA / PARS SECUNDA 61-62

neum, ut putemus 1 ex hoc solo, qubd Deus di- versimodk moverit partes materiae, chm primhm illas creavit, jamque totam istam materiam con- servet eodem plan6 mod0 eldemque ratione quP prius creavit, eum etiam tantundem motiis in ips2 semper conservare.

PRINCIPY FILOSOFIE / CAST DRUHA

miru rozumnk mit za to, 2e kdyi Bdh Ehstem lhtky, kterC pfedtim stvoiil, udClil dznC pohyby, a dale onu veikerou lltku zachovha zcela stejnfm zpfisobem a s timtCZ vjr- m€rem,* jakou ji diive stvoiil, pak v ni d 2 vZdy zachov8- v l stejnC mnofstvi pohybu.

* Ve fr. veni mfsto: ,,UmteZ vymerern, jakou jf diive stvofil" stojf: ,.ty- mi2 zakony, kter6 Ebtem latky u3il pfi jejich stvofenf", AT M-2, s. 84.