Ubi est finis huius libri deus scit

Středověká knihovna augustiniánských kanovníků v Roudnici nad Labem

Michal Dragoun – Lucie Doležalová – Adéla Ebersonová (edd.)

Praha 2015

Publikace této knihy byla podpořena Evropskou radou pro výzkum v rámci sed-mého rámcového programu Evropského společenství (FP7/2007–2013), ERC grant č. 263672, řešený v Institut für Mittelalterforschung Rakouské akademie věd ve Víd-ni a v Centru medievistických studií, Filosofický ústav Akademie věd České republi-ky, v. v. i., v Praze.

Recenzovali:prof. PhDr. Hana Pátková, Ph.D.Mgr. Jan Hrdina, Ph.D.

Na obálce použita vyobrazení záložek z rukopisů KNM XIII A 13 a KNM XVI A 15.Na frontispisu použit pohled do křížové chodby v roudnickém klášteře (foto Alice Klima).

Authors © Iva Adámková, Julia Burkhardt, Lucie Doležalová, Michal Dragoun, Adéla Ebersonová, Hana Florianová, Tomáš Gaudek, Petr Hadrava, Alena Hadravová, Zdeňka Hledíková, Alice Klima, Barbora Kocánová, Veronika Mráčková, Petra Mutlová, Jakub Sichálek, Dana Stehlíková, Jaroslav Svátek, Hana Šedinová, Tamás Visi, 2015

Cover & Typo © Scriptorium, 2015

ISBN 978-80-88013-09-9

OBSAH

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

ÚVODRoudnická kanonie a její místo v duchovní kultuře středověkých Čech

[Zdeňka Hledíková] . . . . . . . . . . . . . . . . . 11Ubi est finis… [Lucie Doležalová – Michal Dragoun – Adéla Ebersonová]. . . 19

I.  KNIHOVNASignatury a vlastnické záznamy rukopisů klášterů v Roudnici a v Sadské

[Michal Dragoun] . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27Knihovny kanonií v Roudnici a v Sadské: dochované rukopisy a jejich obsah

[Adéla Ebersonová] . . . . . . . . . . . . . . . . . 61Roudnické a sadské rukopisy v dalších pramenech a ve světle svých textových

vztahů [Michal Dragoun] . . . . . . . . . . . . . . . . 89

II.  LITERÁRNÍ ČINNOSTLiterární činnost roudnických kanovníků [Lucie Doležalová – Michal Dragoun

– Adéla Ebersonová] . . . . . . . . . . . . . . . . . 109Dopis Petra Clarificatora kartuziánu Michalovi [Petra Mutlová] . . . . . . 113Sborníky Matouše Berana [Lucie Doležalová] . . . . . . . . . . . 126Herbář Matouše Berana [Dana Stehlíková] . . . . . . . . . . . 141Spis De animalibus v rukopise Národní knihovny I F 35 a jeho inspirační

zdroje [Hana Šedinová] . . . . . . . . . . . . . . . . 147Lapidář Matouše Berana v rukopise Národní knihovny I F 35 [Hana Šedinová] . 156Prenosticaciones temporum ve sborníku Matouše Berana (Národní knihovna

I F 35) [Barbora Kocánová] . . . . . . . . . . . . . . . 165Tractatus de urinis Matouše Berana v kodexu Národní knihovny I F 35

[Hana Florianová] . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177

III.  VARIARoudnická statuta [Adéla Ebersonová – Alice Klima] . . . . . . . . 187České texty v roudnických rukopisech – Mastičkář a Kocovník [Jakub Sichálek] 206Hebrejské zlomky a přípisky v roudnických rukopisech [Tamás Visi] . . . . 230Roudnické iluminované rukopisy druhé třetiny 14. století [Tomáš Gaudek] . . 234Notované hymny oficia v Roudnickém žaltáři pražské kapitulní knihovny

Cim 7 [Veronika Mráčková] . . . . . . . . . . . . . . . 249Lipnická bible (Museum of the Bible, Oklahoma City, Green Collection MS 486)

[Lucie Doležalová] . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262Tomáš z Cantimpré, Bonum universale de apibus (Knihovna Národního

muzea XII F 3) [Julia Burkhardt] . . . . . . . . . . . . . . 268Pařížský univerzitní traktát v rukopisu Národní knihovny III D 16. Okolnosti

vzniku textu a jeho druhý život v českém prostředí [Iva Adámková] . . . 277Puncti festorum v českých rukopisech [Michal Dragoun] . . . . . . . 286Computus orbicularis k výpočtu novoluní v rukopise pražské Národní

knihovny XIX B 3 [Alena Hadravová – Petr Hadrava] . . . . . . . . 296Formulář průvodního listu poutníka do Říma nebo Svaté země z rukopisu

MZK Brno Mk 24 [Jaroslav Svátek] . . . . . . . . . . . . . 302

Střípky k exilovým pobytům českých augustiniánských kanovníků [Lucie Doležalová – Michal Dragoun] . . . . . . . . . . . . 306

Paběrky z roudnických a sadských rukopisů [Michal Dragoun] . . . . . 315

IV.  SOUPIS RUKOPISŮSoupis roudnických a sadských rukopisů [Michal Dragoun za spolupráce

Adély Ebersonové] . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331Rukopisy z roudnické klášterní knihovny . . . . . . . . . . 338Rukopisy napsané alespoň zčásti roudnickými nebo sadskými kanovníky 

bez doložení vazby těchto kodexů ke klášterní knihovně . . . . . 524Rukopisy s možnou vazbou na knihovnu roudnické kanonie . . . . 559Rukopisy spojované s roudnickým klášterem neoprávněně . . . . . 565

Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 567Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 576Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 579Seznam obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 580Rejstřík písařů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 582Rejstřík incipitů autorsky neurčených, neúplných nebo v soupisech

neobsažených děl . . . . . . . . . . . . . . . . . . 584Rejstřík citovaných rukopisů. . . . . . . . . . . . . . . . 605Rejstřík jmenný a věcný . . . . . . . . . . . . . . . . . 614

126

Sborníky Matouše Berana*

[Lucie Doležalová]

Matouš Beran je jedním z  mála roudnických kanovníků, jehož literární čin-nost je doložena. Dochovaly se tři objemné kodexy, které napsal: sbírka ká-zání z  roku 1417 Confundarius minor (Knihovna Národního muzea – dále KNM – XVI E 11), převážně lékařský sborník Confundarius maior (Národní knihovna České republiky – dále NK – I F 35) sepsaný pravděpodobně v letech 1421–1431 alespoň zčásti v Erfurtu, a sborník Archivu Pražského hradu, fond Knihovna Metropolitní kapituly u sv. Víta (dále Kap) N LIII dokončený v roce 1437 v Erfurtu. Dosud byla Beranovi věnována jen malá pozornost,1 což se mu následujících šest studií v tomto svazku pokouší vynahradit. Přestože možná není zcela namístě řadit jej mezi středověké autory v  pravém smyslu slova, Beranovy spisy umožňují bližší poznání a pochopení charakteru pozdně stře-dověkého písemnictví.

O Matoušovi samém je jen několik jistých externích dokladů:2 poté, co byl roudnický konvent v  květnu 1421 poničen husity, nacházíme jej v  roce 1430 v  Erfurtu jako jednoho z  pěti kanovníků, kteří tam volili nového pro-bošta, Matěje Vrabce.3 Z exilu se později jistě vrátil: v červenci roku 1445 byl konfirmován proboštem v Rokycanech, není nicméně jasné, zda tam skutečně působil.4 Jak uvádí roudnické nekrologium, zemřel 29. května 1461.5 Zpráva

* Výzkumvedoucík těmtovýsledkůmbylpodpořenEvropskou radouprovýzkumv rám-Výzkumvedoucík těmtovýsledkůmbylpodpořenEvropskou radouprovýzkumv rám-cisedméhorámcovéhoprogramuEvropskéhospolečenství (FP7/2007–2013),ERCgrantč.  263672 řešený v Institut für Mittelalterforschung Rakouské akademie věd ve Vídnia v Centrumedievistickýchstudií,FilosofickýústavAkademievědČeskérepubliky,v.v.i.,v Praze.ZacennéradyapřipomínkyděkujiMichaluDragounovi,zatranskripcistaročes-kýchvětKateřiněVolekové.

1 V podstatějedinédvěstudieoněmjsoustručnépřehledy:JaroslavKadlec,Mistr Matouš Beran,StR41,2011,s.243–245,aFrantišekMichálekBartoš,Matouš Beran, roudnický augustinián a spisovatel,ČNM101,1927,s.13–15.DálepakJaroslavKadlec,Literární čin-nost roudnických augustiniánských kanovníků, in:Factaprobanthomines.Sborníkpříspěvkůk životnímujubileuprof.dr.ZdeňkyHledíkové,edd.IvanHlaváček–JanHrdina–JanKahu-da–EvaDoležalová,Praha1998,s.222–224;JaroslavKadlec,Katoličtí exulanti čeští doby husitské,Praha1990;PavelSpunar,Repertorium auctorum Bohemorum provectum idea-rum post Universitatem Pragensem conditam illustrans II,Warszawa–Praha1995(= StudiaCopernicana35),s.187–190.K BeranovýmkonkrétnímtextůmpakvíceDanaStehlíková,BenedekLáng,LucieDoležalová,vizníže.

2 Jaroslav Kadlec tvrdí, že se Beran narodil v Praze, v roce 1393 byl promován bakalářema vroce1404mistremsvobodnýchuměníažesezúčastnilkvodlibetuM.MatějezKnínar.1409aM.JanaHusar.1411(J.Kadlec,Mistr Matouš,s.243).Odkazujealenaprameny,kterésevztahujíkVáclavuBeranovi(nebokVáclavovizPrahy).

3 J.Kadlec,Katoličtí exulanti,s.43;konfirmacevolbyjez16.ledna1431.4 J.Kadlec,Katoličtí exulanti,s.44;potvrdil jejŠimonz Nymburka3.7.1445(srov.AČ3,

č. 466,s.532).5 NKXIXB3,fol.89r:Anno domini Mo CCCCo LXIo obiit frater Mattheus senior dictus Beran.

ViztakéJ.Kadlec,Katoličtí exulanti,s.44.

127

Sborníky Matouše Berana

o jeho smrti je rovněž součástí fragmentu roudnického nekrologia dochované-ho v rukopise Státní oblastní archiv Třeboň, fond Velkostatek Třeboň, registra-tura IA 3K β 28e, fol. 2r, kde se navíc píše, že Beran všechny peníze, které získal v exilu, odkázal kanonii za spásu duše své, svých rodičů a přátel.6

Další informace již poskytují samotné rukopisy roudnické knihovny. Díky kolofónu v NK I F 35 víme, že Beran byl v Erfurtu (in domo pauperum) v roce 1431,7 a podle poznámky v Kap N LIII (fol. 7r) tam byl ještě v roce 1437, nicmé-ně velmi nemocen a toužil vrátit se do Roudnice (obr. 27):

Nota quod ego frater M. Ber[an] sum confessus super graciam Basilien. Feria Va 1437 in vigilia Omnium Sanctorum [31. 10. 1437] in maxima infirmitate mea. Peni­tenciam agere volo Deo me adiuvante, quando ero domi in monasterio Rudnicensi, amen.

Já bratr Matouš Beran jsem se vyzpovídal podle milosti basilejského koncilu ve čtvrtek [roku] 1437 v předvečer Všech svatých, velmi nemocen. Přeji si činit pokání s boží pomocí, až budu doma v roudnickém klášteře. Amen.

Na okraji této poznámky je pak připsáno factum est (stalo se) – další do-klad, že se mu jeho přání splnilo. Na základě formulace v Kap N LIII, kde Beran sám sebe nazývá membrum quoddam inutile medicine alme universitatis Erfor­diensis („jakýsi neužitečný člen lékařské univerzity v Erfurtu“) se předpoklá-dá, že v Erfurtu vyučoval na univerzitě lékařství, tato jeho aktivita však není odjinud doložena.8 Podobně např. Benedek Láng tvrdí, že Beran studoval na univerzitách v Paříži, ve Vídni a v Erfurtu, doklady však neudává.9

Vše další – Matoušovy zájmy, vkus a rozhled – je třeba hledat v samotném obsahu jeho rukopisů. Těžko však říci, zda by se Matoušova spisovatelská čin-nost nevyvíjela jinak, kdyby nebylo husitských válek a on by neodešel do Er-furtu: zdá se, že NK I F 35 je především výsledkem jeho snahy nějak se v exilu

6 Zápiszní:Anno domini M CCCC LXI (číslicenadepsánanadškrtnutým ut supra) obiit do-minus Matheus Beran in die Corporis Christi, qui multis annis fuit in exilio et ibi summam pecunie quam aquisivit, donavit huic monasterio pro remedio anime sue ac parentum et ami-corum suorum.ViztakéJ.Kadlec,tamtéž.

7 Fol.485r.8 Srov. Erich Kleineidam, Universitas studii Erfordensis: Überblick über die Geschichte der

Universität im Mittelalter 1392–1521, díl I: 1392–1460,Leipzig1964,s.324–334.9 BenedekLáng,Unlocked Books: Manuscripts of Learned Magic in the Medieval Libraries of

Central Europe,UniversityPark,PA2010,s.325.

Obr. 27: Záznamozpovědi,kterouvroce1437vykonalMatoušBeran(KapNLIII,fol.7r).

128

Lucie Doležalová

uchytit. Tento kodex, stejně jako velká část Kap N LIII, velmi dobře zapadají mezi další pozdně středověké encyklopedické kompilace vytvářené na univer-zitách a v jejich blízkosti. Zároveň je ale již první Beranův roudnický rukopis (KNM XVI E 11) posbírán z různých zdrojů, takže je možné, že Beran by se stal kompilátorem stejně.

Confundarius minor (KNM XVI E 11)

Tento kodex je z  Beranových rukopisů obsahově nejjednotnější. Obsahuje sbírku kázání de tempore a je celý psán Beranovou rukou. Je zřejmé, že Beran kodex koncipoval jako ucelenou jednotku: stránky čísloval (červeně v pravém horním rohu každého listu) a používal vnitřní odkazy – např. na dolním okraji fol. 328r zkráceně vypočítává Desatero a zároveň odkazuje na fol. 342, kde je pak Desateru věnováno celé jedno kázání. Prvních 16 listů kodexu bylo přidá-no později a nejsou tedy číslovány. Najdeme zde poznámky o ctnostech a ne-řestech, konkordanci evangelií, první verše žalmů a podrobný obsah rukopisu i s odkazy na čísla listů. Na několika místech jsou vložené menší lístečky s po-drobnějším pojednáním jednotlivých témat.

V  závěrečné rubrice kodexu Beran tvrdí, že tato kázání s  velkou náma-hou (cum maximo labore) sesbíral z různých svazků (ex multis voluminibus). Sděluje zde také, že mu nejde pouze o výklad biblických pasáží (non tantum pro ewangeliorum exposicione), ale o skutečné kázání (sed pro predicacionis occasione), a doufá, že se jeho sbírka bude používat v praxi.10 O případném užívání a vůbec jakékoli recepci tohoto díla ale zatím nevíme nic. Ani původ nebo vzor těchto kázání se dosud bohužel nepodařilo určit. Jednotlivá kázá-ní se vždy skládají z  kratšího thematu a samotného sermonu. Témata jsou zpravidla všeobecně oblíbená, konkrétní model se hledá těžko.11 Autority, na které se v textu explicitně odkazuje, jsou typické a předvídatelné (opakovaně se objevují Augustin, Beda, Hrabanus Maurus, Cyrillus, Cyprianus, Origenes, Mikuláš z Lyry či Petr Comestor). Jen dvakrát je zmíněn autor kázání, Petrus Tusculanus u kázání o svaté Trojici12 a Jan Zlatoústý u kázání De miseria Domi­ni,13 ani tyto vzory se mi však nepodařilo identifikovat.

10 Celýzávěrkodexuzní:Anno Domini 1417 hoc opus super ewangelia de tempore per anni circulum scriptum est per manus Fr. Mathei dicti Beran non tantum pro ewangeliorum expo-sicione, sed pro predicacionis occasione, ut quicunque eo usus fuerit, devote deum pro Beran oret, quia cum maximo labore ipsum ex multis voluminibus non sicut voluit sed sicut scivit et potuit collegit et in hanc formam redegit, et ideo hunc libellum Confundarium nominavit, amen(KNMXVIE11,fol.399v).

11 Např.kázánínaPaternoster(ff.237v–238r,rubrika:Hec est quedam exhortacio in die Ro-gacionum super dominica peticione)sesoustředípředevšímnazavedenísvátkůletania ma-ioraletania minor.TextjenepochybněúzcespjatseZlatoulegendouJakubadeVoragine(č. 6:6De letaniis),zdasevšakjednáojehopřímýmodel,nelzedokázat.

12 Ff.272r–275r.13 Ff.373v–374v.

129

Sborníky Matouše Berana

Samotný text kázání vznikl v Čechách nebo zde byl upraven: nacházíme nejen občasné odkazy na Čechy a Moravu,14 ale velmi často jsou zmiňováni viklefisté (wyclefiste). Ti se objevují téměř při každé příležitosti, kdy jsou ká-rány nepravosti.15 V kázání k Attendite a falsis prophetis (Mt 7, 15) se násle-dovníkům Viklefa rovněž dostává pozornosti, a to na několika místech. Autor například píše: … nam non tamen wyklefiste per Boemiam discurrunt sed et per alias terras. Nam ipsi sunt vere spine qui alios sua perversitate pungunt ut acius decipiant („… neboť viklefisté se nerozmáhají pouze po Čechách, ale i po  jiných zemích. Neboť oni jsou skutečné trny, které píchají ostatní svou zvrhlostí, aby je ostřeji podvedli.”).16 Podobných poznámek je v rukopise celá řada a většinu z nich lze snadno nalézt, protože jsou na okraji označeny wyk. Nejdelší poznámka proti viklefistům (označená nota contra wyk. na spodním okraji fol. 370v) má 11 řádků a útočí na přijímání pod obojí. Následuje celé kázání na Bibite amici mei et inebriamini (Cn 5, 1), které také obhajuje při-jímání pod jednou způsobou. Ke stejnému tématu se v této sbírce pak vrací ještě několik kázání. Úseky o viklefistech jsou často velmi emotivní, očividně se snaží především poukázat na velké nebezpečí pro současnou církev, kon-krétní jména ani informace se zde však nevyskytují. Žádná z těchto pasáží také nestojí v centru kázání, vždy jde spíše o příklady nebo doplnění v rámci pojed-nání o určité neřesti nebo špatné praxi. Také jediné kázání, které se explicitně vztahuje k Roudnici, Sermo de dedicacione ecclesie Rudnicensis,17 nezahrnuje žádné konkrétní informace, mohlo by jít o výroční den vysvěcení jakéhokoli kostela. Z těchto důvodů nelze s jistotou tvrdit, že Beranova kázání pocházejí původně z Čech: je velmi dobře možné, že Beran (nebo autor Beranova vzoru) pouze upravoval a aktualizoval starší kázání cizí provenience.

V kázáních se také objevuje mnoho detailů ze všedního dne. Např. v rámci kázání o svatbě v Káni galilejské (J 2, 1) se podrobně rozebírají vlastnosti, jaké by měla mít správná manželka. O ženách se zde tvrdí, že mnohé z nich mají charakter ryby zvané „stokphis“,18 která není poživatelná, pokud se nejprve pořádně nenatluče holí.19 V kázáních nacházíme také hodně exempel, větši-nou jsou však uvedena pouze ve velmi stručné podobě.

Rukopis KNM XVI E 11 je cenný i kvůli českým slovům a větám, které se v ostatních roudnických rukopisech nacházejí překvapivě zřídka. Nejdelší čes-kou vsuvkou je český překlad Veni („Weni sancte spiritus wulgariter. Zavítaj,

14 Píšesezde,žejistávesnicenáležíTyrutakjakoMoravapřináležík Čechám(sicut Moravia pertinet ad Bohemiam),fol.322r.

15 Např.v kázáník Ecce Ihesus perambulabat in Jericho(Lc19,1)sepíše:O si dominus Ihesus nunc ad istam terram Boemie veniret, credo quia non multas civitates perambulando vel vil-las infinitos(?) cecos ymo et mortuos ista heresi wyklefistarum depravatos et in eorum damp-nacionem eternam seductos inveniret et eciam non tantum Zacheos id est avaros et raptores verum et adulteros et superbos ac ceteris viciis obcecatos reperiret(fol.362v).

16 Fol.311r.17 Ff.306r–308v,incipitMt 21: Domus mea … Carissimi mei nos hodie dedicacionem devote…18 Stockfish–sušenánesolenáryba,většinoutreska,vestředověkuobvyklá.Jdeovýpůjčku

z holandskéhostokvis,kdestokjeklacek,kterýmsetytorybymuselypředkonzumacídob-řeproklepat.

19 Multe habent naturam illius piscis qui dicitur Stokphis, qui aliter non potest esse esibilis, nec prius bene baculo verberetur(fol.108v).

130

Lucie Doležalová

svatý duše, naplň srdcě tvých věrných…“20). Dalších kratších českých pasáží je celá řada.21 Rukopis jako celek je velmi vzácným dokladem katolického kaza-telství před vypuknutím husitských válek a zaslouží si detailnější rozbor.22

Confundarius maior (NK I F 35)

V pořadí druhý Beranův sborník byl dokončen roku 1431 v Erfurtu a obsahuje mnoho různorodých textů, které se z velké části týkají medicíny. V samém zá-věru Beran píše, že texty v tomto sborníku (název Confundarius je opět Bera-nův)23 sesbíral během mnoha let na různých místech z různých a podivuhod-ných vzorů (per multa annorum tempora per diversas terras et loca per varia et mira exemplaria).24

Na začátku je opět obsah, tentokrát uspořádaný abecedně, celek byl tedy opět přinejmenším svázán (pokud ne od počátku koncipován) jako ucelená jednotka. Kodex obsahuje astronomický kalendář, lapidář, herbář, lignář, anti­dotharius, pojednání de urinis, de pulsibus a mnoho dalších traktátů. Většinu těchto textů představují úpravy jinak známých a oblíbených děl.25 V poslední části kodexu, po praktikách předpovídání budoucnosti (naracio fortune a chi­romancia), je zahrnuta praktická mnemotechnika: Summarium biblicum, kte-ré sem Beran opsal pod jeho nejčastějším rukopisným názvem Biblia paupe­rum.26 Jde o velmi rozšířenou pomůcku k zapamatování si bible (je dochovaná ve více než 400 rukopisech), ve které je každá kapitola bible „popsána“ jedi-ným slovem a celý její text se tak vejde do 212 hexametrů.27 Pro tuto extrém-ní zhuštěnost má většina rukopisů Summaria meziřádkové glosy vysvětlující jednotlivá klíčová slova. A protože v Summariu nejsou nijak zpracovány Žal-my, velmi často se v rukopisech objevují jejich incipity. Obojí nacházíme i zde

20 Fol.253r.21 Např.přišel na dráhy a končiny, úvraty(vratycod.)té krajiny(fol.312r),překladylatinského

confiteor:děkuji, chválím, zpoviedám, ohlašuji (fol.118v,horníokraj),užívajmy skrovnějie pitie, spánie i jedení, kunštóv, řěčí i blázněnie (blaznenye cod.) a stójmy v stráži opatrnějie(fol. 128v,horníokraj), buď milý buoh pochválen, že mi ráčil pomoci dokonati etc.(fol.374v,dolníokraj)amnohodalších.

22 Dosudsemunikdoplněnevěnoval,krátkázmínkanapř.PavelSoukup,Reformní kazatelství a Jakoubek ze Stříbra,Praha2012,s.41–42.

23 Pro meliori ac faciliori intellectu nostrorum omnium in hoc nostro maiori Confundario posi-torum primum aliquid est videndum de celestibus et superioribus, scilicet planetis et signis (NKIF35,fol.3r).

24 Celýzávěrzní:Et hec breviter collecta sufficiant pro nostro Confundario supplendo. Per me fr. M. Ber. exulem canonicum regularem de [Rudnic –vymazáno] manu mea propria scrip-ta per multa annorum tempora per diversas terras et loca per varia et mira exemplaria ad laudem et gloriam dei omnipotentis et omnium sanctorum et utilitatem omnium christiano-rum anno Domini 1431 sabbato post Ascensionem Domini in Erfordia in domo pauperum(NK I F 35,fol. 485r).

25 VizMichalDragoun,Soupis roudnických a sadských rukopisů,zdes.498–502.Následujícípříspěvkyvtomtosvazkupodrobněrekonstruujízpůsoby,jakýmivtomtosvémrukopisuBeranpracovalsesvýmivzory.

26 Ff.448r–458v,názevjižnapředchozístránce,fol.447v;incipitSex prohibet peccant.27 RozboraanalýzapozdněstředověkérecepcetohototextuvizLucieDoležalová,Obscu-

rity and Memory in Late Medieval Manuscript Culture: The Case of the ‘Summarium Biblie’,Krems2012(=MediumAevumQuotidianum,Sonderband 29).

131

Sborníky Matouše Berana

(incipity Žalmů jsou opsány až za textem Summaria, ff. 458v–459v, to je ale rovněž obvyklé). Následuje mnemotechnická pomůcka k dekretálům,28 další oblíbené dílko formálně vystavěné stejně jako Summarium. Obsahem násle-dujícího textu je rituální magie, jinak ve střední Evropě velmi málo opisovaná, kde se objevuje i pravděpodobně jediná dochovaná kresba Šalamounova prs-tenu ze střední Evropy.29 Na samém konci kodexu je pak opis umění paměti (ars avitaromem = memorativa psáno pozpátku, ff. 477r–484v + zadní přídeští) převzatého od Matouše z Verony, který dílko sepsal kolem roku 1418.30 Konec rukopisu tedy jako by se snažil poskytnout čtenáři způsob, jak si všechny en-cyklopedické informace udržet v paměti, a kodex lze tedy interpretovat jako obsahově promyšlený celek.31

Víme jistě, že tento Beranův kodex četl Oldřich Kříž z Telče, neboť jsou zde poznámky jeho rukou.32 Kříž tento kodex také částečně opsal: do svého rukopi-su, dnes NK I G 11a (2. polovina 15. století), zahrnul opis začátku umění pamě-ti Matouše z Verony (ff. 29v–30r) a také Beranovo Summarium (na ff. 7v–15v), ke kterému však přidal ještě druhý soubor glos patrně z jiného rukopisu. Jinou část opsal do svého rukopisu NK I G 6.33

Kap N LIII

Poslední Beranův sborník svým obsahem kombinuje oba předešlé a složením je nejkomplikovanější. Skládá se z několika částí, které původně netvořily je-den rukopis. Jsou totiž samostatně číslovány:

I. ff. 1–7 = bez číslování (později dodaný obsah, medicínské verše, forma gracie Basi­liensis)

II. ff. 8–55 = původně číslováno 233–280 (kázání, morální a biblická nauka)

III. ff. 56–96 = původně číslováno 1–39 (převážně předpovídání budoucnosti)

IV. ff. 97–108 = původně číslováno 221–232 (Tractatus de homine a principio creacio­nis usque ad finem)

V. ff. 109–386 = původně číslováno 40–317 (Pulmentarius, Chirurgia, mnemotechnika, Thomas Hibernicus: De tribus punctis)

28 Ff.460v–463r, incipitSummum constitue rescriptum;HansWalther,Initia carminum ac versuum medii aevi posterioris Latinorum,Göttingen1959,č.18797.Poté,naff.463v–464v,Beranvysvětluje,jaktutopomůckupoužívat.

29 Ff.464v–476v,kresbanafol.466v.Srov.B.Láng,Unlocked Books,s.325.30 VíceotomtotextuvizLucieDoležalová,Fugere artem memorativam? The Art of Memory

in Late Medieval Bohemia (A Preliminary Survey),StudiaMediaevaliaBohemica2,2010/2,s. 221–260,zvl.s.234–241.

31 Pozdně středověké traktáty o umění paměti nacházíme na konci sborníků s  různoro-dýmmateriálempoměrněčasto, jdenapř.orukopisyÖsterreichischeNationalbibliothekWien Cod. 5206, 4995, 5393, 4096, nebo rukopis Bayerische Staatsbibliothek MünchenClm 19668.ZatytopříkladyvděčímSusanneRischpler.

32 VizBarboraKocánová,Prenosticaciones temporum ve sborníku Matouše Berana (Národní knihovna I F 35),zdes.169–172.

33 Tamtéž.

132

Lucie Doležalová

Části III a V tedy původně patřily k sobě a zahrnovaly folia 1–317. Části IV a II, původně zřejmě za sebou v tomto pořadí, byly součástí jiné sbírky a byly očíslovány 221–280. Použití dvou původně samostatných částí působí problé-my v obsahu rukopisu (opět abecedním), kde je ponecháno původní číslování a čtenář tedy může být zmaten ohledně listů 233–280, které se v kodexu ob-jevují dvakrát. Beran tento problém nijak neřeší, snad jej ani příliš netrápil, protože soubory III+V a IV+II jsou obsahově velmi odlišné. Části III a V se svým převážně lékařským obsahem podobají NK I F 35, některé texty z NK I F 35 se zde objevují ve zhuštěné podobě. V textu nazvaném Pulmentarius na svůj Con­fundarius maior Beran přímo odkazuje a odvolává se také na Vetularius Albíka z Uničova – obojí doporučuje čtenáři, který zatouží zvědět víc, v předkládaném textu totiž látku pojímá pro prosté čtenáře pouze krátce a jednoduše.34

Části IV a II jsou snad z Beranova „díla“ nejpůvodnější, možná se ovšem pouze nedochovala (nebo zatím nebyla identifikována) jejich předloha. V žád-ném případě nejde o pozdně středověké bestselery, přestože svým obsahem oblíbeným textům odpovídají. Pro Tractatus de homine a principio creacionis (část IV, ff. 97r–108v) jsem dosud nenašla žádný vzor a také v části II se na-chází hned několik jedinečných textů. Jsou to nejprve tři krátké dialogy. První z nich, Altercacio dyaboli cum Christo pro homine (fol. 46v), je značně zkrácená verze jinak poměrně rozšířeného sporu ďábla s Kristem o lidskou duši.35 Další dva však v jiných rukopisech nenacházím. Je to Contencio pro regno celorum divitum cum pauperibus (ff. 47r–47v), spor bohatých a chudých, komu z nich bude patřit nebeské království, který řeší Kristus tak, že do království zve bo-haté i chudé, a podobný spor mezi pannami, vdanými ženami a vdovami, Con­tencio virginum cum mulieribus et viduis pro regno celorum (ff. 47v–48r), ve kterém Panna Marie rozhoduje, že se ženy mohou do nebeského království dostat bez ohledu na svůj stav, záleží především na lásce ke Kristu a na po-koře. Všechny tři texty se tedy zabývají cestou ke spáse, jde však spíše o po-pulárně naučná nenáročná dílka než o intelektuálně teologické úvahy. Ná-sledující krátká básnička, Ethymologia monachi (fol. 48r), je ve středověkých rukopisech poměrně častá.36 Jde o jednoduchou hříčku – každý verš popisuje

34 Celýzávěrzní:Istum libellum nostrum ex diversorum doctorum dictis et scriptis collectum de morbis humani corporis et remediis tractantem non apothecarios sed coquinam respicien-tem, ideo ipsum Pulmentarium intitulamus… ego frater M. Ber., … proposui et intendo aliqua brevia et utilia pro modo faciliori simplicibus ac rudibus atque appothecis carentibus doctis vel simplicibus in scriptis tradere… Si autem plura quis habere voluerit sufficiencia inveniet in Confundario maiori vel in Vetulario vel in aliis libris quam plurimis(KapNLIII,fol.197v).

35 Srov.CarmenCardelledeHartmann,Lateinische Dialoge 1200–1400. Literaturhistorische Studie und Repertorium,Leiden–Boston2007(=MittellateinischeStudienundTexte37),R2.Dialogpocházízkonce12.století(cca1191)a bylinspirovánkomentářemk žalmu15HugonaodSvatéhoViktora.Srov.C.WilliamMarx(ed.),The Devil’s Rights and the Redemp-tion in the Literature of Medieval England,Cambridge1995,s.60–64,aTýž,An Edition and Study of the Conflictus inter Deum et Diabolum,Mediumaevum59,1990,s.16–40.

36 Hans Walther, Proverbia sententiaeque latinitatis medii aevi, Göttingen 1963–1986,č. 26954,UlysseChevalier,Repertorium hymnologicum,Louvain–Brussels1892–1920,č. 36054.

133

Sborníky Matouše Berana

nějakou vlastnost mnicha a první písmena každého verše dávají dohromady slovo monachus.37

Poslední text v této části je nejzajímavější a zdá se nejpůvodnější. Nazý-vá se Historia generacionis Christi (ff. 47v–55r) a začíná úvodem,38 ve kterém autor vysvětluje, že si jej má čtenář zapsat do knihy paměti (in libro mentis). Následuje 95 strof,39 z nichž téměř každá je věnovaná jedné biblické postavě v genealogii od Adama po Krista. V  tomto rukopise nenacházíme iluminace ani schémata, text měl ale zřejmě být doprovázen kruhy na okrajích listů, ve kterých měla být vepsána jména jednotlivých postav. Popisuje to třetí strofa úvodu:

Et lector in hoc carmine ab Adam velud cardine per circulos in margine omnio tendit ordine ad incarnacionem

(„A čtenář bude v této básni směřovat od Adama čili počátku skrze kruhy na okraji až ke (Kristovu) vtělení.“)

Tato báseň je velmi pravděpodobně inspirovaná oblíbenou pomůckou Compendium de genealogia Christi Petra z Poitiers,40 která je však celá zalo-žená na vizuálním schématu a její doprovodný text je v próze. Právě u Petra z Poitiers jsou hlavní postavy zobrazovány vždy v kruzích a text obsahuje další informace o hlavních postavách v genealogii i o jejich příbuzných. Kristův ro-dokmen jako téma samostatné kompozice není ve středověku ojedinělý, přesto se zdá, že tyto verše nemají žádnou paralelu.41 Dvě kresby na samotném konci naší verze (fol. 55v, prima figura castrorum Israel circa tabernaculum a secun­da figura eiusdem ex libro Numerorum) jsou podle mého názoru doplněním tohoto textu: podobná schémata najdeme právě i u Petra z Poitiers.

Petrovo Compendium bylo často zobrazováno na stěnách, aby se tak ještě posílila jeho mnemonická funkce. Také paralelu k naší básni lze hledat na stě-nách roudnické kanonie: v prvním poli východního křídla ambitu kláštera se zde nachází freska stromu života s ukřižovaným Kristem a s jeho předchůdci vyobrazenými ve stromoví z poloviny 50. let 14. století (obr. 28 a VI).42

37 Verzez našehorukopisuzní:Miles strenuus in omni temptacioneObediens, subiectus sine omni simulacioneNichil habens proprium in absconsioneAmans deum super omnia tota mentis intencioneEt precium sicut semetipsum absque siccioneCastus et continens ab omni pollucioneHumilis et benignus in sua operacioneVerax et circumspectus in locucioneSimplex ut columba in conversacione.

38 IncipitCelici influencia / paterna sapiencia / et nati complacencia.39 IncipitFormavit deus principem tocius creature / imaginis participem oppificis figure.40 Srov.např.WilliamH.Monroe,A Roll-Manuscript of Peter of Poitier’s Compendium,Bulle-

tinoftheClevelandMuseum65,1978,s.92–107.41 V současnédoběpřipravujijejichedicis komentářem.42 Srov.JanRoyt,Příspěvek k ikonografii alegorie sv. Kříže v Roudnici nad Labem,Umění23,

1985,s.492–506.

134

Lucie Doležalová

Matouš Beran – kompilátor, opisovač, autor?

Sborníky Matouše Berana jsou poměrně typické pro pozdně středověké ruko-pisy: prozrazují konkrétní zájmy osoby, která je opsala a sestavila, a dokládají její péči: jsou opatřeny obsahem, mají číslované stránky, zahrnují vnitřní od-kazy i odkazy na sebe navzájem, obsahují vysvětlující vložené papírky a mar-ginálie. Byly aktivně používány a čteny.

Beran opakovaně poukazuje na nedokonalost svých opisů, např. o sobě píše, že opsal kázání non sicut voluit sed sicut scivit et potuit („ne jak chtěl, ale jak uměl a mohl“),43 nebo (u opisu skutečně dost obskurních divinationes): Legere si scissem, correcte scripsissem, sed cum materia concordat scriptura („Kdybych to byl uměl přečíst, byl bych to napsal správně, ale písmo je v sou-

43 KNMXVIE11,fol.393v.

Obr. 28: FreskaKristanastroměživotavroudnickémklášteře.

135

Sborníky Matouše Berana

ladu s obsahem.“)44 Zároveň však obvykle opisuje s poměrně velkou dávkou tvořivosti.

Některé texty si Beran opsal vícekrát, přestože ne ve zcela stejné podobě. Ani tím se však neliší od jiných pozdně středověkých kompilátorů. Např. Gal-lus Kemli (1418–1481), putující mnich původně ze Sankt Gallen, opsal třikrát dílko Cena nuptialis Hrabana Maura, pokaždé trochu jinak. Další díla, která opisoval, také postupně zkracoval. Stejné příklady najdeme i u Berana – v jeho sbornících NK I F 35 a Kap N LIII se několik textů opakuje, ale ne v přesně stej-né podobě. Příbuzné, ale ne doslovně stejné jsou např. chiromantie v prvním na ff. 444v–445r, ve druhém na ff. 91v–92r, nákres ruky v prvním na fol. 441r, ve druhém na fol. 69r, a konečně mnemotechnická pomůcka k dekretálům je v prvním na fol. 460v i s vysvětlujícími glosami (obr. 29), ve druhém však na fol. 346v již ve zkrácené podobě bez glos (obr. 30). Jakoby autoři skutečně po-čítali se svou pamětí jako se spolehlivým úložištěm, a čím lépe si nějaký text zapamatovali, tím kratší písemná verze jim stačila k jeho připomenutí.45

Mezi další postavy 15. století, které měly podobné zvyky, patří např. Jo-hannes Sintram († 1450), benediktinský mnich z  Melku,46 Andreas Ritter (1440–1480), augustiniánský kanovník ze Zaháně (Żagań, Sagan),47 nebo právě – o něco později – již zmíněný Oldřich Kříž z Telče. Vytvářejí sborníky nejrůznějších, obvykle spíše kratších a především morálně a prakticky zamě-řených textů. Velmi často zahrnují různé sumy, výpisky, poznámky, náčrtky, vysvětlivky a schémata. Andreas Ritter svůj sborník nazval Rapularius – jde ovšem o typ, ne o jméno konkrétní knihy,48 stejně jako tomu bylo nejspíš v pří-padě Beranových Confundarií.49

Z přehledu tohoto Beranova „díla“ vyvstává otázka, do jaké míry lze v jeho případě vůbec mluvit o literární činnosti. Přestože se zdá, že řada textů v jeho rukopisech nemá přímou předlohu, Beran spíše kombinuje, upravuje, porůz-nu vynechává a přidává, než že by přímo tvořil. Pojetí autorství bylo ovšem

44 KapNLIII,fol.75v.45 Srov.LucieDoležalová,Multiple Copying and the Interpretability of Codex Contents: ‘Mem-

ory Miscellanies’ Compiled by Gallus Kemli (1417–1480/1) of Sankt Gallen, in: MedievalManuscript Miscellanies: Composition, Authorship, Use, edd. Lucie Doležalová – Kim-berlyRivers,Krems2013,s.139–165.

46 Srov.KimberlyRivers,Creating the Memory of God in a Medieval Miscellany: Melk Ms 1075, Jean De Hesdin (Fl. 1350–1370), and Late Medieval Monastic Reform, in:tamtéž,s.112–138.

47 Srov. Volker Honemann, Zu Leben und Werk des Saganer Augustinerchorherren Andreas Ritter, in: Deutschsprachige Literatur des Mittelalters im östlichen Europa, edd. Ralf G.Päsler –DietrichSchmidtke,Heidelberg2006,s.293–313.

48 NázevRapulariusseobjevujeijinde(srov.HildegundHölzel,Heinrich Toke und der Wol-fenbütteler Rapularius,MonumentaGermaniaeHistorica,StudienundTexte23,Hannover1998)aexistujetakédolnoněmeckávariantaRapiarius.

49 PropodobnésumyavýtahybylčastýnázevtakéLiber pauperum,srov.FranzJosefWorst-brock, Libri pauperum. Zu Entstehung, Struktur und Gebrauch einiger mittelalterlicher Buchformen der Wissensliteratur seit dem 12. Jahrhundert,in:DerCodeximGebrauch.Ak-tendesInternationalenKolloquiums,11.–13.Juni1992,ed.ChristelMeieretal.,Münster-scheMittelalter-Schriften,München1996,s.41–66.

136

Lucie Doležalová

Obr. 29: Mnemotechnickápomůckakdekretálůms vysvětlujícímiglosamivrukopisuNK I F 35,fol.460v.

137

Sborníky Matouše Berana

Obr. 30: MnemotechnickápomůckakdekretálůmvezkrácenéverzibezglosvkodexuKapNLIII,fol.346v,spodnípolovinastránky(incipitSummum, constitue, rescriptum).

138

Lucie Doležalová

ve středověku odlišné.50 Sám Beran se ve svých sbornících očividně pojí-má jako autor. Například směle píše, že traktát o umění paměti (NK I F 35, ff.  477r–485r) sepsal proto, že jej trápilo, jak se mnozí odklánějí od vědění kvůli nedostatečnosti své paměti. Ukazuje se ale, že text opsal, a to včetně tohoto osobního úvodu.51

Podobně na začátku souboru textů v NK I F 35, které nazývá Antidotha­rius, Beran píše: Incipit Anthidotharius fratris Mathei Beran canonici regularis de Rudnycz multociens pronucciatus („Začíná Antidotarius bratra Matouše Be-rana, řeholního kanovníka z Roudnice, mnohokrát proslovený“, fol. 175r). Tím tedy dílo prohlašuje za své a ještě udává, že je mnohokrát přednesl. Na konci textu ale informaci doplňuje: Et sic est finis nostri Anthidotarii fratris M. Beran pronuncciati per M. G. de Bitteriis suis studentibus publice in scolis ad practi­cam medicine („A takto končí náš Antidotarius bratra M. Berana, proslovený M(istrem) G. de Bitteriis k jeho studentům veřejně ve školách za účelem studia lékařství”).52 Kadlec na základě tohoto tvrzení uzavírá, že G. de Bitteriis pou-žíval Beranův traktát.53 Domnělý uživatel byl ale aktivní již sto let před Bera-nem: Galbertus (nebo Guillaume) de Bitteriis (také Guillem de Béziers) působil na univerzitě v Montpellier v letech 1320–1323, a je tedy pravděpodobnější, že skutečným autorem tohoto traktátu je on.

Pro porozumění Beranovu konceptu autorství je zvláště relevantní krátká pasáž v NK I F 35, fol. 257r – zde se totiž Beran tímto problémem přímo zabý-vá. Poznámku lze ale přečíst jen s obtížemi, protože je zamazána. Kromě toho není jisté, že byla míněna vážně (obr. 31):

Dubitatur ab aliquibus utrum (jméno vyškrabáno – začátek by mohlo být Filo) fuerit auctor huius libri, scilicet istius Confundarii, et videtur quod non. Patet per beatum Augustinum in libro De magisterio quod solus Christus est doctor, igitur et auctor. Sed in opositum videtur esse textus sive materia tocius Confundarii, nam in eo modicum est de deo, vel quasi nihil. Ad quod notandum quod scribencium quidam scribit solum sua scilicet que interiori cognicione concepit et ille propriis­sime dicitur auctor (actor cod.). Secundus scribit solum aliena nihil variando et ille dicitur scriptor. Tercius scribit aliena sed mutat genus idiomatis et talis dicitur translator. Quartus scribit aliena solum intellectum clariorem explicando et talis dicitur expositor. Quintus scribit solum aliena a diversis tamen collecta et talis di­

50 Komplexitěstředověkéhokonceptuautorstvísev poslednídoběvěnujeřadastudií,srov.např. Alastair Minnis, Medieval Theory of Authorship: Scholastic Literary Attitudes in the Later Middle Ages,Philadelphia1984;Auctor et auctoritas: invention et conformisme dans l'écriture médiévale: actes du colloque tenu à l'Université de Versailles-Saint-Quentin-en- -Yvelines, 14–16 juin 1999,ed.MichelZimmermann,Paris2001(=Mémoiresetdocumentsdel’Écoledeschartes59);Tradition and the Individual Talent: Modes of Authorship in the Middle Ages,edd.SlavicaRankovićetal.,Turnhout2012(=PapersinMedievalStudies 22);Auctor et auctoritas in latinis medii aevi litteris,Author and Authority in Medieval Latin Lite-rature,edd.Edoardod’Angelo–JanZiolkowski,Firenze2014.

51 KritickouedicitraktátuMatoušez Verony,najejímžzákladěbudemožnéposouditBeranůvosobnívklad,zatímnemáme,v současnédobějipřipravujeAngelikaKemper.Jemožné,žeBerantextMatoušezVeronyponěkudupravil,zvláštěsněkolikajehonávrhynavylepšeníurčitýchpravideljsemsev jinýchrukopisechuměnípamětiMatoušez Veronynesetkala.

52 Fol.259r.53 J.Kadlec,Katoličtí exulanti,s.43.

139

Sborníky Matouše Berana

citur compilator. Sextus scribit aliena proverbialiter addendo sua ad evidenciam meliorem et talis dicitur commentator. Septimus scribit sua principaliter addendo tamen aliena ad suorum confirmacionem et evidenciam, et talis secundum Bona­venturam dicitur auctor, et talis hic fiat frater M. Ber., qui sua scribendo, sentenciis aliorum doctorum confirmavit. Ad evangelium solus Christus est doctor et auctor essencialiter authoriacione, alii autem sint instrumentaliter per participacionem. Et sic patet dubium esse solutum.

Někteří pochybují, zda (jméno vyškrabáno) by měl být autorem této knihy, tedy tohoto Confundaria, a zdá se, že ne. Skrze blaženého Augustina v knize O mistrov-ství je zřejmé, že jediný Kristus je učitelem, a tedy i autorem. Proti tomu se ale zdá být text nebo látka celého Confundaria, neboť v něm je toho o bohu málo nebo téměř nic. K tomu je třeba zmínit, že mezi pisateli někdo píše pouze své vlastní věci, tedy to, co pojal vnitřním chápáním, a ten se velmi náležitě nazývá autorem. Druhý píše jen cizí věci a nic na nich nemění, tomu se říká písař. Třetí píše cizí věci, ale mění druh jazyka a tomu se říká překladatel. Čtvrtý píše pouze cizí věci a vysvětluje je jasnějším způsobem a ten se nazývá vykladač. Pátý píše pouze cizí věci, které ale sesbíral od různých autorů, a takovému se říká kompilátor. Šestý píše cizí věci slovo za slovem a k větší jasnosti přidává své vlastní a takový se na-zývá komentátor. Sedmý píše převážně svoje, ale přidává k potvrzení a objasnění svého cizí, a takový se podle Bonaventury nazývá autor, a takový je i tento bratr Matouš Beran, který psal své a potvrdil to větami jiných vzdělanců. Pokud jde o text evangelia, je pouze Kristus učitel a autor zásadním autorstvím, jiní jsou autory zprostředkovaně skrze zapojení. A tím je tato pochybnost vyřešena.

Odlišují se zde termíny autor, písař, překladatel, kompilátor a komentá-tor, a celkově se zdá, jako by se Beran obhajoval, že se nazývá autorem, když podle Augustina je autorem pouze Kristus. Odstavec celkově působí spíš jako parodie na učenou kvestii, nicméně, i pokud jde o žert, je zřejmé, že se Beran otázkou autorství zabýval.

Obr. 31: ÚvahaMatoušeBerananadpojmemautorství,NKIF35,fol.257r.

140

Lucie Doležalová

Stejně jako v  případě dalších srovnávacích studií děl Matouše Berana a mnoha jeho současníků nelze dělat konečné závěry, dokud jejich předlohy nebudou kriticky editovány a celá rukopisná tradice podrobně zpracována. Zároveň se ale na tento druh studií nemůžeme příliš těšit: transmise oblíbe-ných děl v pozdním středověku je obvykle komplexní s mnoha dochovanými a navzájem značně odlišnými rukopisnými exempláři, a nelze ji tedy snadno rozkrýt a popsat. Jednotliví opisovatelé této doby – postavy, které získávají texty pro svou vlastní potřebu ze svého osobního zájmu – se nejčastěji svými zásahy stávají spoluautory.

Pozdně středověké sborníky, jejich sestavení, recepce a způsob, jakým je-jich rozšíření ovlivnilo koncept autorství, si zaslouží hlubší probádání.54 Není to téma příliš vděčné, protože rukopisné varianty a rozdíly mezi texty většinou zásadně nemění charakter a hlavní myšlenku. Navíc je v podstatě nemožné dojít k definitivním závěrům, protože nové nálezy rukopisů obvykle zcela změ-ní celkový obrázek o rukopisné tradici a rolích jednotlivých písařů.

Matouš Beran nejprve jako augustiniánský kanovník sestavuje (a zřejmě i upravuje) sbírku kázání; poté, když se v Erfurtu snaží prosadit, soustředí se především na lékařské a přírodovědné spisy, a ve svých kopiích opět, tak jako jeho současníci, vybírá, upravuje, doplňuje a glosuje. Opisuje také morálně naučné texty. Výsledkem je všehochuť zaměřená na praktické a srozumitelně podané informace, které v konečném důsledku směřují k dosažení spásy – mo-rální rozměr je všudypřítomný a hlavním cílem je čtenáře změnit. Takové sbor-níky sice nelze snadno popsat ani zařadit do určité kategorie, ale tvoří význam-nou, nedílnou a pozoruhodnou součást písemnictví pozdního středověku.

54 Tototémasev poslednídobětěšízájmubadatelů,viznapř.La syntaxe du codex. Essai de codicologie structurale, edd.PatrickAndrist–PaulCanart–MarilenaManiaci,Turnhout2013;Il codice miscellaneo. Tipologie e funzioni. Atti del Convegno internazionale Cassino 14–17 maggio 2003,edd.EdoardoCrisci–OronzoPecere, Segnoe testo: InternationalJournalofManuscriptsandTheirTransmission2,2004;The Whole Book: Cultural Perspec-tives on the Medieval Miscellany,edd.StephenG.Nichols–SiegfriedWenzel,AnnArbor1996; Codices miscellanearum, edd. Ria Jansen-Sieben – Hans van Dijk, Archives et bi-bliothèquesdeBelgique60,1999;Medieval Manuscript Miscellanies,edd.L.Doležalová –K. Rivers.